Letos se rozhodne, zda uspějí či zkrachují klíčová jednání
Jednou z osobností roku 2005 se stal rockový zpěvák Bono. V tradičním žebříčku časopisu Time se o prvenství podělil s Billem Gatesem a jeho ženou Melindou. Bono upoutal svým voláním po pomoci chudým zemím, ale také tím, jaký tlak vyvíjel na politiky světových velmocí. Koncerty Live 8, které pořádal společně s dalším irským hudebníkem Bobem Geldofem a jež měly dotlačit bohaté země k větší pomoci chudým, patřily k nejsledovanějším událostem minulého roku. Bonovi fanoušci oslavovali svou hvězdu, zatímco hlas kritiků ve všeobecném nadšení pro muzikantovy ideály spíše zapadal.
Bohaté státy skupiny loni slíbily těm nejchudším přímou finanční pomoc a oddlužení. Jestliže je možné Bona označit za jednoho z vítězů loňského roku, patří tedy mezi vítěze i ony chudé země? To by možná netvrdili ani velcí muzikantovi obdivovatelé. Spisovatel Paul Theroux, který má vlastní zkušenosti s pomocí Afričanům, dokonce v listu New York Times naznačil, že Bono vytváří falešné naděje. Theroux považuje za „destruktivní“ představu, že Afrika může být zachráněna pouze díky vnější pomoci, nemluvě o akcích celebrit a charitativních koncertech. V Česku prezentují podobný pohled na věc lidé, kteří jsou názorově blízcí prezidentovi Václavu Klausovi.
Bushovi vyprší mandát.
O účinnosti té či oné formy pomoci chudým zemím se vedou někdy velmi ostré spory. Jeden z nich vypukl mezi Evropany a Američany na prosincové konferenci Světové obchodní organizace (WTO) v Hongkongu. Evropský komisař pro obchod Peter Mandelson ostře kritizoval americkou potravinovou pomoc, která podle něj poškozuje volný obchod a je spíše formou podpory vlastních farmářů. Evropská unie se chlubí tím, že do Afriky směřují nemalé finanční částky. Představitelé OSN zase tvrdí, že chudí především potřebují o hodně více pomoci, ať už ve formě dodávek potravin či zasílání peněz.
Jedno je však jisté: Dokud bohaté státy zcela neotevřou své trhy dovozům z rozvojového světa, není možné mluvit o efektivní podpoře Afriky a dalších zaostalejších oblastí. Mnohem důležitější než loňský rok je proto ten letošní. Letos se má završit nynější kolo jednání WTO, které začalo v katarském Dauhá v roce 2001. Evropská unie i Spojené státy by se měly vzdát alespoň části svých ochranářských praktik v zemědělství. Snížit by se měla také cla na průmyslové zboží - po celém světě, ale v bohatých státech více než v chudých. Po prosincové konferenci v Hongkongu se zdá, že takový výsledek katarského kola rozhovorů je reálný.
Důvodů k jisté skepsi je však také mnoho. Není to tak dávno, co zkrachovala obchodní jednání v Seattlu a Cancúnu. Ani výsledky hongkongské konference nejsou nijak oslnivé. Původně se předpokládalo, že v Hongkongu bude možné mluvit o zásadním průlomu nynějšího kola rozhovorů. Ve skutečnosti zástupci půldruhé stovky zemí dospěli víceméně pouze k tomu, že má smysl letos pokračovat. Čas ovšem tlačí. V polovině roku 2007 vyprší vyjednávací mandát americkému prezidentovi Georgi Bushovi. Rozhovory by však měly skončit v předstihu - tedy do konce letošního roku. Pak se bude jejich výsledky zabývat americký Kongres. Není žádným tajemstvím, že řada kongresmanů nejbohatší země světa není v současnosti volnému obchodu nakloněna a považuje očekávané ústupky USA za příliš jednostranné. Pokud budou mít rozhovory zpoždění, může to být další důvod k odmítnutí výsledků jednání.
Jasný český zájem.
Jelikož za celou Evropskou unii vyjednává její komisař Peter Mandelson, Česko má možnost ovlivňovat rozhovory zvláště na půdě EU. Jeho zájem je vcelku jasný - Praha může na liberalizaci obchodu a snížení cel především vydělat. Zastánci volného obchodu říkají, že toto platí pro všechny země. V českém případě je to ovšem zcela evidentní, protože jde o malou, otevřenou ekonomiku, v níž už dnes hraje export zcela zásadní roli. „Pro Česko je výhodné, když budou třeba v Egyptě nebo Brazílii platit nižší cla na dovoz zboží včetně automobilů,“ říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. Českým exportérům by se za příznivých okolností mohly otevřít zcela nové trhy.
Na rozdíl od jiných členských zemí EU se navíc nemusejí cítit ohroženi ani zdejší zemědělci. I kdyby unie přistoupila na razantnější odstraňování podpor pro farmáře, ty české by to postihlo méně, a navíc by dostali příležitost srovnat rychleji krok se západoevropskými rolníky. Jako nová členská země unie totiž Česko prozatím přistoupilo na nižší ochranu zemědělství. Žádná radikální reforma společné zemědělské politiky EU však zatím beztak nepřichází v úvahu. Proti jsou především Francouzi, kteří ovšem nacházejí nové spojence třeba v Polácích. Unie v Hongkongu přistoupila na odstranění vývozních subvencí do roku 2013 a v úvahu snad připadá snížení cel na dovoz zemědělských komodit. Přímé platby farmářům, které jsou také ochranářským opatřením, jež tak či onak nabourává obchod, se ale zatím redukovat nebudou.
Budvar si počká.
Martin Tlapa považuje české zájmy za blízké těm zemím EU, které tlačí na liberalizaci - kromě Británie především Švédsku, Dánsku, Nizozemsku či Slovinsku. Výjimky však potvrzují pravidlo a Tlapa připouští, že i Praha považuje některé komodity za citlivé. Patří mezi ně zvláště cukr, máslo, drůbež a hovězí maso.
Česko sice musí respektovat vyjednávací pozici EU, ale má navíc možnost na půdě WTO upozornit na to, co považuje za zvlášť důležité. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban toho v Hongkongu využil, když žádal, aby se věnovala větší pozornost ochraně zeměpisných označení. Toto téma je pro Prahu důležité vzhledem ke „značkovým“ soubojům mezi Budvarem a americkým Budweiserem. Dobrou zprávou z českého pohledu je, že silnější ochranu zeměpisných označení - i mimo tradiční oblast lihovin a vín - prosazuje Evropská unie. Špatná zpráva pak říká, že podle všeho bude ještě hodně dlouho trvat, než se evropský přístup prosadí.
Aktivisté na chodbách.
Prosincová konference v Hongkongu sice nepřinesla žádné velké dohody o liberalizaci, ale poukázala na relativně nový trend, který by se měl potvrdit i v letošním roce: Nevládní organizace, které o sobě dávaly vždy při zasedáních WTO hlasitě vědět, nyní do značné míry opustily konfrontační taktiku a čím dál tím více se zapojují do klidnějších kuloárových jednání přímo v místě rozhovorů. Ke konferencím Světové obchodní organizace tradičně patří záběry rozlícených demonstrantů a platilo to i v Hongkongu (byť v mnohem menší míře než před šesti lety v Seattlu). Tentokrát na sebe poutali pozornost zvláště jihokorejští pěstitelé rýže, kterým vadí dřívější dohoda jejich země s WTO o uvolňování trhu. Zároveň však lidé z organizací jako Oxfam, Greenpeace či světového fondu ochrany přírody WWF jednali „na chodbách“ přímo se členy delegací. Mnozí dřívější razantní odpůrci volného obchodu se nyní přiklánějí k racionálnějšímu přístupu a usilují o to, aby se otevřely trhy bohatých států pro chudé.
Daniel Mittler, který radí Greenpeace v obchodních záležitostech, řekl listu Wall Street Journal, že taktikou této organizace je zahájit jednání se zeměmi, které stále více ovlivňují průběh rozhovorů. Typickým příkladem je Brazílie, která silně tlačí na otevírání zemědělských trhů EU i Spojených států, a v této oblasti se stala mluvčím početné skupiny rozvojových zemí. Přítomnost zástupců nevládních organizací považovali někteří účastníci jednání za přínosnou i z dalšího důvodu. Mohli si totiž otestovat, jaký ohlas budou mít jejich rozhovory na veřejnosti, mimo jednací místnost. Peter Mandelson kupříkladu prohlásil: Je dobré, že i v průběhu jednání lze sledovat a vnímat nálady a reakce nevládní fronty, reprezentující namnoze skutečné odborníky z oblastí, o kterých se jedná, tedy farmáře, obchodníky či průmyslové výrobce.
Rady nejsou ze zlata.
Aktivita nevládních organizací jde leckdy ještě mnohem dál: některé přímo radí nejchudším zemím, jakou mají zaujmout vyjednávací pozici. List Financial Times ovšem upozornil, že mezi těmito rádci jsou i zapřisáhlí odpůrci otevírání trhů chudých ekonomik. Ony rady tudíž nebývají právě ze zlata. Obchodní bariéry, se kterými přicházejí bohatí, totiž nemusejí být hlavní příčinou hospodářských problémů rozvojových států. Tou může být jejich vlastní ochranářství. Chudé země si různými cly a kvótami uzavírají dveře i k sobě navzájem. Navíc tím mnohdy chrání odvětví, která by jinak nebyla schopna konkurence, místo toho, aby se zaměřily na to, co by jim přineslo lepší vyhlídky do budoucna.
Hlavní odpovědnost za úspěch katarského kola jednání WTO však mají bohaté země - EU, USA, Japonsko. Prioritou je nyní otevření jejich trhů. Současné kolo rozhovorů začalo v Dauhá dva měsíce po teroristických útocích z 11. září. Tehdejší atmosféra přála řečem o podpoře chudých. To, jaké budou skutky, se ukáže letos.
