Měl by Josef Bednář zůstat i na dalších šest let šéfem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže?
- Ano 24,2 %
- Ne 41,4 %
- Nevím 34,4 %
Po prázdninách končí funkční období současného předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Josefa Bednáře. Ten se netají tím, že by ve funkci rád setrval i po dalších šest let. Týdeník EURO se proto tentokrát zeptal manažerů, zda by souhlasili s tím, aby se obsazení postu šéfa úřadu nezměnilo. Převážily odpovědi, které začínaly shodně: „Rozhodně ne!“
„Bednář za dobu svého působení nevybudoval funkční úřad, ale pouze obrovskou armádu úředníků, kteří ničemu nerozumějí a hlavně nechtějí nic řešit,“ zdůvodnil své stanovisko jeden z 41 procent dotázaných ředitelů, kteří vyřkli ono důrazné „ne“.
Další posuzovali nejen činnost šéfa, ale celého úřadu, za který Bednář zodpovídá: „Myslím, že za uplynulá léta, kdy byl Josef Bednář v čele ÚOHS, bylo několik případů, které rozhodně nepřispěly k důvěryhodnosti této instituce. Určitě tento úřad potřebuje novou krev, a to naprosto nezávislou“.
„Jednání a rozhodování antimonopolního úřadu má velmi málo společného s jeho posláním, o ochraně spotřebitelů nebo o dohledu nad hospodářskou soutěži lze pochybovat. S určitou nadsázkou ÚOHS spíše připomíná ždímačku fungující na mince, ale na opačném principu než standardní automaty: nevhodíte-li minci, budete vyždímáni. Způsob jak, se vždy najde,“ napsal jiný manažer zajímavé přirovnání.
K nejtvrdším soudům o Bednářovi a jeho úřadu patřil tento: „ÚOHS dokázal naprostou nekompetentnost zejména v oblasti telekomunikaci, kde je průměrná doba řešení otevřených případů více než tři roky a rozhodnutí jsou naprosto nekonzistentní. Zároveň úřad porušuje evropskou legislativu a jeho úředníci dokazují svou naprostou nekompetentnost, naposledy v případu poplatků bank“.
Pro Bednářovo setrvání ve funkci bylo 24 procent respondentů manažérského barometru. Jejich názor shrnuje tento manažer: „Jsem přesvědčen, že pan Bednář zvládá svou roli velmi dobře. Za podstatné považuji, že „kauzy“ ÚOHS nejsou v převážné většině politikum, tak jak bývá obvyklé v jiných státních orgánech“. Další ředitelé souhlasili, ovšem s připomínkami, či podmínkami. „Pokud by zvítězil v objektivním výběrovém řízení, pak určitě ano. Jsou-li pro výběr jiná kritéria, pak nevím,“ odpověděl například jeden z manažerů. Na problém obsazování významného postu bez výběrového řízení poukázal i další respondent, který se přiklonil k odpovědi „ano“: Osobně proti panu Bednářovi nic nemám. Nicméně svůj post získal nikoli účastí v řádném výběrovém řízení, ale z politické vůle jako zástupce KDU-ČSL. Po letech strávených v čele ÚOHS je možno říci, že se postupem času sžil s danou problematikou a této problematice již rozumí, když při nástupu do úřadu rozhodně žádným odborníkem na hospodářskou soutěž nebyl. Pokud je schopen svůj post obhájit v řádném výběrovém řízení organizovaným renomovanou personální agenturou, nebo by snad měl tuto pozici zastávat z politické vůle někdo jiný jen jako nějakou „trafiku“, tak ať raději pan Bednář zůstane na svém místě i bez výběrového řízení.“
„Byl bych tomu moc rád, je to dynamický člověk, mám z něj pocit, že je prozatím málo ovlivněný politickými tlaky. Nicméně ne všechna rozhodnutí ÚOHS jsou relevantní, například vyjádření ve věci monopolu na správu databáze doménových jmen pod .CZ je velmi sporné,“ připomněl jiný ředitel.
Další respondent reagoval i na zprávy, že Bednářovu funkci v čele antimonopolního úřadu by měl zaujmout současný náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina: „Není důvod, aby Bednář odcházel. Osvědčil se. Pokud přijde pan Pecina, bylo by to velmi divné, ne-li katastrofa. Proboha, proč se u nás pořád politici chovají jako trafikanti, proč pořád někoho chtějí někam odkládat. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je velmi důležitý a měl by být nestranný. Musí tam být i jistá míra odbornosti“.
Zazněla i odpověď, silně připomínající přísloví o jednookém králi: „Obávám se, že politické strany v současnosti nejsou schopné a možná ani ochotné do podobné funkce vyslat někoho, kdo by nebyl výrazně horší alternativou než pan Bednář“.
Nezvykle mnoho respondentů (34 procent) se tentokrát přiklonilo k odpovědi „nevím“.
„Nejsem schopen posoudit kvalitu Josefa Bednáře a případných jiných kandidátů. Asi není důvod k personální změně za každou cenu, ale každý je nahraditelný a téměř vždy jsou i lepší kandidáti,“ konstatoval jeden z manažerů. Další reagoval obdobně: „Jeho činnost nesleduji detailně. O úřadu je více slyšet v souvislosti s negativním chováním vůči jeho živitelům. Nevybavuje se mně nic pozitivního. Nepředpokládám, že se to změnou šéfa vyřeší. Je to politická instituce!“
„Pokud by měl být jmenován někdo jiný, nemělo by se tak stát na základě politických rozhodnutí, ale na základě profesní zdatnosti (i když je pravda, že Bednář byl do funkce jmenován na základě politických dohod),“ konstatoval jiný nerozhodnutý manažer.
Poslední reakce byla spíše hořkou stížností na českou politickou praxi: „Nikdo nedefinoval požadavky na ředitele ÚOHS. Jde o pozici politickou, nebo odbornou? Pokud se bude handlovat jako na koňském trhu s funkcemi, bez ohledu na kvalitu člověka a požadavky na funkci, je to jedno. Já bych tam dal koně a počkal, jak ho budou příslušní politici obhajovat na veřejnosti“.
Odpovídalo 99 manažerů
