Bakelitový Tulák Charlie je smutným vrcholem estetické pohromy
V té části Dejvic, kde se to hemží oprýmkovanými zelenými muži od majora výše a která je sídlem nejrůznějších štábů včetně toho generálního, nejsem častým hostem. Je mi neznámá, nevím tedy ani, existuje-li zde restaurace dobrého jména s vyhlášenou kuchyní a útulnou atmosférou. Přesněji řečeno, nevěděl jsem donedávna. Teprve když jsem byl nucen několikrát tam zajet stran pracovní záležitosti, začal jsem se pídit po tom, kde se slušně najíst. Lidé, znalí místních poměrů, mi dali typ: je jedna restaurace, jakou hledáte, nedaleko „kulaťáku“, dobře se tam jí v příjemném prostředí a jmenuje se Da Emanuel. Bylo tedy rozhodnuto a jednoho podvečera mezi dvěma termíny jsem usedal u malého stolku a s údivem sledoval, jaký zde – i přes neobvyklou hodinu - panuje ruch.
Podnik je to malý, vzhledem k zájmu o jeho místa možná až příliš. Kompenzace formou skromné předzahrádky nyní, v příliš razantně nastoupivších chladných podzimních dnech, nepřicházela v úvahu, a tak jsem se trochu neprakticky řešeným vchodem, totiž úzkou chodbičkou s dvojími dveřmi, protáhl do lokálu a s obtížemi získal jedno sólo místo u stolečku, který svými rozměry připomínal spíše „absatz“. Samotný interiér působil na první pohled milým, rodinným dojmem. Hřejivé líčení stěn a stropu, osvětlení nerušivé intenzity, bohaté založení a svíce na stolech, všechno to hrálo uklidňující, podmanivou notu. Když jsem se však trochu porozhlédl – pokud mi k tomu obsluhující dámy daly příležitost – objevily se drobné detaily, které rozmělnily útulnost prvotního vjemu a navodily neodbytně se prosazující podobnost s pouťovou střelnicí nižší kategorie. Vedle zdařilých fotografií byly stěny i strop ověšeny spoustou neuvěřitelně strakatých a jen málo esteticky podařených tretek, rádoby zdobných. Korunou všeho byl bakelitový Tulák Charlie, který nataženým prstem a podivně pokřiveným úsměvem, spíše šklebem, napovídal, kde je toaleta. Ta přitom v nevelké místnosti nejde přehlédnout. Tím spíše, že velmi často nedovřené dveře poskytují pohled do samých útrob tohoto zařízení.
V restauraci je nadmíru těsno. Ve snaze vyhovět zájmu hostí natěsnali provozovatelé do prostředně velkého prostoru stoly a židle v počtu silně nadbytečném. Prostřední řada stolků – dvojek – byla tak blízko sebe, že jsem si s oběma mými sousedy často „brnkl“ loktem o loket, i přes úpornou snahu, aby se tak nestalo.
Během této „revize“ interiéru jsem stačil prostudovat nabídku na lístku a – nalákán velmi vzhledným a chutě vyvolávajícím salátovým barem, který jsem měl stále před očima – složil a objednal jsem si skrovné meníčko. Byly to kostky masa z mečouna, opečené na olivovém oleji, kuřecí prsa na hříbkách a citrónový sorbet s vodkou. Vinný lístek, stejně prostředně pojednaný jako v mnoha jiných podnicích, nabízel rozlévaný italský Pinot Griggio, který se mi jako „parťák“ ke zvolené krmi zamlouval. Během velmi krátké chvíle mi jedna ze slečen, ty si mimochodem zaslouží obdiv za to, kterak v prostoru neskýtajícím příliš možností, dokážou lavírovat s plnými náručemi talířů a sklenic. Je zjevné, že neprošly Puppem, je to však také s přihlédnutím k výše řečenému více než omluvitelné.
Ani nevím, jak se ke mně prodral, ale najednou se objevil můj předkrm. Lákavě upravené proužky čerstvého masa, jen lehce přizdobené barevnými listy salátu a snítkami natí kořenové zeleniny. Vypadalo to lákavě, vonělo báječně a chutnalo znamenitě. Prudké opečení „zavřelo“ rybu do chutné, křupavé krusty a zároveň zamezilo vysušení. Sousta byla vláčná, plná šťávy a rafinovaně kořeněná. Nenápadně, nicméně patrně se prosazující koření nechalo uměřeně vyniknout přítomnému tuku a ten podržel v chuti nepřehnaně charakteru masa mořských ryb.
Méně se mi zadařilo s hlavním chodem. Napohled vábně vyhlížející plát kuřecího, opět s jednoduchou, přesto však působivou garniturou. Jen přeliv byl poněkud neukázněně rozlit přes celý plátek masa a nedal vyniknout jeho barvě a vzezření. Plátky hříbků jako malé ostrůvky roztroušené na hladině omáčky, šířily kořennou vůni podzimního lesa. Chutí však toto jídlo pokulhávalo za vydařeným předkrmem. Maso bylo připraveno příliš rutinně, bylo sušší a upravené až moc „dietně“. Absence koření byla patrná, pozřel-li jsem samotný proužek bez pikantně důrazných hub a hladivé omáčky. Na nepředehřátém talíři také vše brzy chladlo, zálivka ztrácela lesk a houstla, houby hrubly v chuti. Snad jen víno, jistě ne z prvoligových sklepů, ale svěží a dýšící mládím, dokázalo podržet krmi a dodat jí potřebný vzruch.
Mezitím, co jsem čekal na dezert, dostavila se skupina hostů, pocházejících ze stejné vlasti jako zdejší kuchyně, a začal „tanec“, který opět vše přiblížil odpoledni na vesnické pouti. Povyk, přenášení stolů, stěhování hostů. A jak tomu bývá, nejvíce co říci si měli ti, kdož byli od sebe nejdál. Svůj báječný sorbet, kde vodka ulámala hroty příliš se prosazujícímu citronu, jsem trochu uspěchal. A kávičku jsem – protože obsluha, vytížená prací s Apeninci, počala zpomalovat – vypil bez digestivu. Byla tradičně dobrá, pečlivě připravená, silná a omamně vonící. Jak krásně by si rozuměla s dobrou Grappou nebo Calvadosem!
Výše mé útraty, 730 korun, se dá považovat za dobře investované peníze. Nedostatky v jídle měly původ v malé péči spíše než v umu kuchařově, obsluha dělala vše pro dobré rozpoložení. Snad jen „šeďák“, za sklenku kterého chtějí 190 korun, by měl být s ohledem na nemalou cenu vybrán z vyšší nabídky italských rulandských, která umí být tak poutavá.
Ristorante Da Emanuel
Charlese de Gaulla 4, Praha 6 - Dejvice
Tel / fax: 224 31 29 34
Otevírací doba: pondělí – neděle 12.00–23.00
Počet míst: 40
Druh kuchyně. italská s orientací na pokrmy z ryb
Přijímané platební karty: VISA, Maestro, AmEx
Jídelní lístek: angličtina,
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, italština
Země původu nabízených vín: Argentina, Česká republika, Francie, Mexiko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 6 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 7 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 17 bodů z 20
Celkem: 46 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
CARPACCIO DI PESCE SPADA Tenké plátky mečouna s citronem a olejem extra virgine 180,-
TARTARA DI CARNE Toskánský tatarský biftek 180,-
CODA DI ROSPO Mořský ďas 450,-
GNOCCHI SORRENTINA FRESCA Čerstvá rajčata, mozarela, bazalka 120,-
SCALOPPINA DI POLO CON CRUDO E PARMIGIANO Kuřecí prsíčka s parmskou šunkou a parmazánem 150,-
FILETTO AL TARTUFO NERO Biftek s černým lanýžem 420,-
LINGUINE GAMBERI E ZUCCHINE Krevety, cuketa, cherry, rajčátka, feferonka 230,-
PANNA COTTA Smetanový krém s lesními plody nebo karamelem 60,-
Výběr z vinného lístku:
CHARDONAY perlivé 200,-
GAVI DI GAVI Piemonte 850,-
ROSE – CORVO Sicílie 400,-
CARIGNANO DE SULCIS 550,-
CHIANTI RISERVA Toscana 950,-
NOBILE DI MONTEPULCIANO Toscana 1000,-
GUADO AL TASO Toscana-Antinori 2950,-
