České banky nemají o evropské dluhopisy zájem, přestože se za ně stát zaručil miliardami z rozpočtu
Kdyby prodavač značkových bot poradil zákazníkovi, ať jde raději ke konkurenci, protože on sám by nabízenou obuv nikdy nenosil, asi by se svému šéfovi příliš nezavděčil. Ve finančním světě však propůjčení jména nějakému produktu ještě neznamená, že si ho ručitel sám koupí. Typickým příkladem jsou dluhopisy vydávané Evropskou komisí, za něž Česko ručí 9,5 miliardami korun. Kdyby bylo jen na českém trhu, Portugalsko ani Irsko by se žádné finanční pomoci nedočkalo. O cenné papíry s logem evropských hvězdiček v tuzemsku není zájem.
A to přesto, že za půjčky, které Brusel prostřednictvím Evropského mechanismu finanční stability (EFSM) poskytuje těmto dvěma „potížistům“ eurozóny, ručí všech 27 členských zemí unie stejným podílem, jejž odvádějí do společné evropské kasy. V případě Česka je to zhruba 1,25 procenta. Nejde tedy o mnohem častěji zmiňovaný záchranný fond, takzvaný euroval (European Financial Stability Facility – EFSF), který je čistě věcí států platících eurem.
Na rozdíl od EFSF se dluhopisy Evropské komise českých daňových poplatníků úzce dotýkají. V případě, že by kredit financovaný eurodluhopisy nebyli Portugalci ani Irové schopni splácet, přijde český rozpočet o téměř deset miliard, což je částka srovnatelná s hodnotou arbitráže s firmou Diag Human. Příští rok se podle plánu záruka navýší o další čtyři miliardy korun.
Jenže zatímco o rozhodčí řízení se vedou tuhé právní bitvy, eurobondy Česko již odepsalo. Ve svém portfoliu nemá dluhopisy emitované prostřednictvím EFSM ani jedna z bank „velké čtyřky“. Společný evropský produkt, který má vytáhnout z nepříjemností méně problematické pacienty eurozóny, není pro české banky dostatečně lákavý.
Malé a nezajímavé
Třeba pro ČSOB není nákup evropských bondů, kterých Brusel vydal za 28 miliard eur, příliš zajímavý. „Investici do těchto dluhopisů považujeme za rizikovější, než jsou klasické státní dluhopisy. Hlavním důvodem je to, že jde o relativně nový produkt, jehož správnou cenu trh teprve hledá,“ konstatuje David Borges, výkonný ředitel útvaru Řízení aktiv a pasiv ČSOB. Česká spořitelna se zase odvolává na své střadatele. „Vzhledem k tomu, že vklady našich klientů jsou téměř výhradně korunové, investujeme především do korunových instrumentů,“ říká mluvčí spořitelny Jan Holinka. Ani ostatní české banky eurobondům nedůvěřují. „Kromě českých nevlastníme státní dluhopisy žádných jiných evropských států ani evropských nadnárodních fondů. Dosud jsme je nevyhodnotili jako dostatečně zajímavou investici v porovnání s dluhopisy stabilních podniků,“ vysvětluje Daniel Drahotský, ředitel úseku finančních trhů J&T Banky.
Zda dává ruku do ohně za půjčky pro Irsko a Portugalsko (a částečné také Rumunsko) alespoň centrální banka, bohužel nelze zjistit. Česká národní banka totiž informace ke struktuře svého portfolia odmítla zveřejnit. K dispozici je jen výroční zpráva za loňský rok, z níž vyplývá, že ČNB lehce ustupuje z investic do společné evropské měny. Část eurového portfolia převedla na kanadské dolary a švédské koruny. I tak se ovšem obchody s cennými papíry v eurech propadly – zatímco v roce 2009 eurové portfolio vyneslo centrální bance 4,42 procenta ročně, loni to bylo již jen 1,41 procenta.
Příběh českého nezájmu o evropské dluhopisy nicméně nesvědčí o tom, že by bankovní trh mimo země eurozóny dával od řešení dluhové krize formou prodeje společných bondů ruce pryč. Nakonec celý sektor střední a východní Evropy se na dosavadních sedmi emisích dluhopisů EFSM podílel osmi procenty, což je stejný podíl jako v kapitálově silnějším Beneluxu nebo severských zemích. Celou polovinu bondů, z nichž se financují půjčky Portugalcům a Irům, skoupily bankovní domy v zemích, které patří zároveň mezi nejdůležitější věřitele – Německu, Velké Británii a Francii. Poměrně slušný zájem projevily asijské trhy (třináct procent), naopak pro Američany jsou evropské dluhopisy marginální.
Malé objemy dluhopisů EFSM se přitom prodávají lehce. V polovině září stačily dvě hodiny registrace na to, aby se na pětimiliardovou emisi vytvořila poptávka ve výši sedmi miliard eur. Server Financial News vybral v Česku nechtěné dluhopisy EFSM za obchod týdne.
Tři áčka v zádech
Potíž eurobondů není ani v tom, že by měly špatný rating. Zatímco minulý týden agentura Moody’s pohrozila, že do finančních problémů se mohou dostat všechny evropské země, jejich společný finanční produkt má nadále nejvyšší „tříáčkové“ hodnocení. Stejnou kombinaci písmen s dovětkem „stabilní“ volí v případě evropských dluhopisů také Standard & Poor’s a Fitch. Jenže ratingy už dávno ukázaly, že o skutečné tržní hodnotě produktu vypovídají jen velmi málo. Stejně tak jako tříprocentní roční kupon, který Evropská komise zaručuje.
Kupce evropských dluhopisů krytých i českým rozpočtem odrazují především dvě věci – malý objem a netransparentnost investice. Při celkové emisi ve výši necelých 30 miliard eur nelze očekávat, že se ustaví nějaká tržní cena. Vzhledem k tomu, že splatnost poslední zářijové čtyřmiliardové emise vyprší až v roce 2026, lze vývoj jen těžko odhadovat. Samo o sobě by to bylo běžné tržní riziko. Jenže dluhopisy EFSM jsou mnohem složitějším mechanismem, a Evropská komise navíc funguje jen jako překupník. Zatímco kupcům dluhopisů garantuje zmiňovaná tři procenta výnosu ročně, Irsku peníze získané prodejem bondů účtuje za úrok 5,7 procenta ročně.
Rozdíl je pak jakousi daní za to, že Irsko ani Portugalsko nemusejí hledat kupce pro své státní dluhopisy, u nichž se výnosová křivka vyšplhala nad těžko splatitelných osm procent. Otázkou ovšem je, zda fondy a banky, což jsou nejčastější kupci eurobondů, o takovou dobře vykalkulovanou solidaritu stojí. Vlastnit podíl na dluhu konkrétního státu nebo firmy je pořád přímější investice než sponzorovat Evropskou komisi, která finanční pomoc společně s Mezinárodním měnovým fondem přerozděluje.
Čím více jsou eurobondy závislé na politickém řešení krize eurozóny, tím méně jsou atraktivní pro kupce, české banky nevyjímaje. Zatímco najít majitele pro dluhopisy EFSM zaručené rozpočty všech členských zemí unie není problém, o novější produkt – opět „tříáčkové“ bondy s nálepkou EFSF – zájem není ani mimo Česko. Při prodeji o týden odložené poslední emise v listopadu musel euroval ze svých zdrojů přihodit tři sta milionů eur, aby se dostal na zamýšlený objem desetiletých dluhopisů. Netřeba ani dodávat, že mezi zájemci o dluhopisy eurovalu opět není jediná velká česká banka.
Vaše starosti na vaše bedra
Pro český nezájem o finanční produkty, které politici v Bruselu vymysleli jako záchranu společné měny, tedy existují dvě hypotézy. Podle jedné jsou české banky konzervativní, vyčkávají, kam se eurozóna dál posune a koupi nejistého produktu raději přenechávají svým zahraničním matkám. Druhá možnost je pesimističtější, ale také o něco reálnější. Investovat do nových záchranných produktů navázaných na euro se už v zemích, které mají vlastní měnu, zkrátka nevyplácí. Řečeno zkratkou, kterou cituje majitel americké společnosti Lighthouse Investment Alexander Gloy: za písmeny EFSF se neskrývají ani finance, ani stabilita, ale Euro Fiasco Suicide Formula.
