(EURO 14/2006)
Po mnoha letech placení daně ze závislé činnosti a změnách stanovení daňového základu, kupodivu vždy v můj neprospěch, svitla malá naděje – společné zdanění manželů. Daňový základ mé manželky, která je OSVČ, byl za loňský rok o jednu zdaňovací skupinu níže, proto jsme se na doporučení daňového poradce rozhodli konečně na daních něco ušetřit. Vyplnili jsme formuláře a ty putovaly na příslušný finanční úřad. Radost netrvala dlouho. „Máte nesprávně stanoveny zálohy na příští rok,“ ozval se správce daně po pár dnech, „mně to počítač nebere.“ Ponechám stranou obdiv nad jistotou tvůrců software, že dokázali správně postihnout a naprogramovat všechny možné i nemožné daňové situace a vrátím se k zálohám. Výše zálohy na daň z příjmu mé manželky pro rok 2006 bude stanovena z poloviny mého příjmu v zaměstnání. Odvod daně ze závislé činnosti samozřejmě snížen nebude. Jinými slovy, jako zaměstnanec mám odvést daně v původní výši a manželka ještě odvede dalších 50 procent, protože na ni bylo převedeno 50 procent mých příjmů. Zálohy na daň tedy několika násobně převýší daňovou úsporu. Důvod? Je totiž OSVČ a má svůj příjem. Kdyby nepracovala, žádné zálohy by platit nemusela. Protože zálohy daně dosahují výše, kterou má manželka není schopna a ani ochotna platit, podali jsme opravné přiznání a unikli tím trestu za snahu pracovat. Slyšel jsem i radu, že je možné si požádat o odpuštění záloh. Podstupovat riziko, že nám nebude vyhověno, nechceme, a navíc o odpuštění má žádat ten, kdo se něčeho dopustil. A tento pocit rozhodně nemám. Nejsem si zcela jist, čeho chtěla vláda tímto opatřením dosáhnout, ale společné zdanění je pro mne jedno veliké zklamání.
Martin Černoušek
Lukov
