Máme za sebou třetí hlavní turnaj letošní sezony. Jediný, který se hraje mimo území Spojených států. Skončilo British Open 2001. Ať už se vítězem stal kdokoliv, určitě jste měli možnost posoudit, jak dalece oprávněné byly obavy odborné veřejnosti a jak oprávněná byla diskuse na téma morální zastaralosti klasických hřišť díky moderním technologiím používaným při výrobě holí a míčů – jinými slovy – díky délce ran.
Letos se hrálo na jednom z nejceněnějších a nejklasičtějších designů na světě, na hřišti Royal Lytham and St. Annes. To je pro své kvality jedním z nejvyhledávanějších a Open se zde za posledních třicet konalo nejčastěji. Otázka před turnajem ale zněla (a dost hlasitě): Je toto poslední Open v Lythamu? Uvažte sami.
Hřiště má 6210 metrů, par 71, 196 bunkerů, a tak jde vysloveně o strategickou záležitost. To je zároveň hlavním argumentem Royal and Ancient (R&A), pořadatele Open. „Každá jamka má své strategicky vhodné území, to se nachází zhruba na 220–240 metrech od odpaliště. Hrát kamkoliv jinam je blízko nemístnému riziku. Takže při kvalitě hry jednotlivých hráčů a jejich vyrovnanosti je relativně jedno, jakou holí míč do tohoto prostoru zahrajete, říká Peter Dawson, sekretář R&A.
Dle R&A se jedná o důvěryhodný test golfu bez ohledu na skóre – a pokud zvítězí někdo s 20 ranami pod par, nevadí. Tím naráží na mnohdy až úpornou snahu americké PGA, která nesnese pohled na vítězné skóre na US Open v červené barvě (to znamená pod par), a ztěžuje hřiště hráčům všemi dostupnými prostředky. Předloni to v Carnoustie trochu přehnal i R&A a udělal fairwaye ještě užší než na US Open. Hráči skřípali zuby, ale náročnost a pověst hřiště zůstala nedotčena. Pro Lytham nebyly žádné „nadstandardní úpravy plánovány.
V Lythamu jsou všechny pary pět dosažitelné dvěma ranami – a to aniž by hráči museli použít k první ráně driver. Nejdelší par čtyři má necelých 410 metrů. A tak všichni tiše věřili, že bude foukat, jak se na správné Open sluší a patří. To ovšem naráží na problém termínu. Červencový termín je pro golf kdekoliv v království ten nejpříznivější. Hájitelé links hřišť, která jsou těžká víceméně jen ve větru, proto volají po přesunu Open například na září, což dle názoru většiny nemá šanci na úspěch vzhledem k dalším termínovým konfliktům a televizním právům.
Jack Nicklaus označil loňské bezvětrné Open v St. Andrews za žert, protože téměř žádný fairwayový bunker nebyl pro takřka nikoho ve hře. Navíc je nutno připomenout, že hráči v Lythamu mohli po–užívat driver ERC II, který je pro soutěžní hru v USA zakázaný. Pokud tedy vyhrál někdo s ERC II, vzniká precedens, který pravděpodobně donutí golfovou asociaci USA k přehodnocení rozhodnutí, což bude všemi považováno za velkou diplomatickou prohru (a pošramocení pověsti).
Zatím vždy v Royal Lytham and St. Annes vyhrávali techničtí hráči, za všechny uvedu Nicka Falda (ten navíc v Lythamu vyhrál v roce 1977 i British Amateur), Seva Ballesterose nebo Open šampiona z roku 1996, Marka O Mearu, což byl také první Američan, který v novodobé historii v Lythamu Open získal.
Právě skončilo možná poslední Open historie na hřišti, které vydrželo test několika století, a to až do příchodu titanových slitin, tenkých úderových ploch a Pro V1. Ale možná také skončilo jedno z nejdůležitějších Open v novodobé historii. Buďme rádi, že jsme byli při tom.
