Bude Česko i nadále montovnou, nebo se změní na ekonomiku postavenou na znalostech a dovednostech? V tuzemsku se tato otázka roky opakuje jako nekonečný evergreen. Neodmyslitelně k ní patří debaty o podobě maturit, platech učitelů i o tom, že středoškolské vzdělání je pro uplatnění v praxi nedostatečné.
O zaměření českého hospodářství nerozhodne jen forma státních pobídek pro zahraniční investory, o které se v této souvislosti diskutuje nejčastěji, ale především podoba českého vzdělávacího systému. Bude produkovat flexibilní a samostatné absolventy, nebo jednostranně zaměřené operátory, jak se nyní eufemisticky říká málo kvalifikovaným dělnickým profesím?
Nebezpečná poslanecká aktivita
První kolo této bitvy se svádí především v rámci boje o budoucí podobu maturitních zkoušek. Tuzemské podniky například kritizují snahu skupiny opozičních poslanců o zrušení povinné maturity z matematiky a cizích jazyků.
„Nemělo by být otázkou, zda matematiku v rámci povinné maturity zrušit, ale jak se naučit ji správně vysvětlit a učit. Aby při zkoušce z ní uměli dobře obstát nejen technicky, ale také humanitně orientovaní studenti,“ řekl Zdeněk Tomíček, místopředseda představenstva pověřený vedením Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Má být maturita z matematiky povinná?
Podle asociace je poslanecká iniciativa nebezpečnou manipulací s veřejným míněním i studenty samotnými.
Neustálé změny v legislativě podle podnikatelů obecně přinášejí jen větší chaos a nestabilitu.
Asociace namísto rušení maturit z nepopulárních předmětů navrhuje analýzu nevalných výsledků posledních maturitních zkoušek z těchto předmětů. A návaznou snahu o zlepšení úrovně českých studentů i vyučujících pedagogů, která podle podnikatelů v celosvětovém měřítku klesá.
Bez matematiky se zpozdí digitalizace
Znalost matematiky se přitom podle asociace jednoznačně prokázala jako klíčová pro studium technických oborů, na kterých je česká ekonomika založena, ale i pro rozvoj logického myšlení. Přitom právě nedostatečnou zdatnost v matematice i cizích jazycích považují zástupci firem za časovanou bombu. Podle odborných studií se očekává, že za deset let se bude celá třetina veškerých pracovních příležitostí vztahovat k digitalizaci výroby i služeb. Posílit znalosti v tomto směru je proto pro jejich budoucnost velmi důležité.
Ministerstvo školství jde přitom těmto návrhům naproti. Ministr Robert Plaga nedávno navrhl, aby se povinná maturita z matematiky a cizího jazyka odložila minimálně o osm let. Do té doby by chtěl zachovat současnou podobu zkoušky, v níž si maturant mezi jmenovanými předměty sám volí. Ministr to zdůvodnil analýzou úspěšnosti žáků u jednotlivých typů úloh v didaktickém testu z matematiky, v níž zjistil, že žáci nejvíce selhávají v úlohách důležitých pro život.
Zástupci školské veřejnosti jeho návrh z větší části podpořili. „Je nutné ocenit, že se ministr školství rozhodl akcentovat zájmy těch, jimž je vzdělávání určeno, tedy zájmy žáků. Bylo by maximálně prospěšné, kdyby se k podobné odpovědnosti přihlásili i ostatní aktéři, kteří vzdělávací politiku v České republice ovlivňují. Lépe bychom dosáhli shody,“ uvedl Bohumil Kartous ze vzdělávací společnosti EDUin.
Ve školách chybí šest tisíc pedagogů, část výuky zajišťují nekvalifikovaní učitelé
Pedagogové tvrdí, že cílem změn ve vzdělávacím systému má být pozitivní, nikoliv represivní podpora, která rovněž povede ke zkvalitnění a zlepšení výsledků žáků. Podle ministerstva je třeba změnit systém vyučování matematiky, zajistit dostatečnou metodickou podporu pro učitele a zlepšit vzdělávání budoucích učitelů.
Proti zavedení povinné maturity z matematiky mluví podle učitelů i další data. Matematiku si každým rokem vybírá méně žáků, a přestože letošní rok zaznamenal mírné zlepšení průměrných výsledků, neúspěšnost je stále nesrovnatelně vyšší oproti českému jazyku nebo angličtině.
Většina absolventů opouští profesi
Podoba maturitních zkoušek přitom není jediným problémem, se kterým se české školství potýká. Dalším je uplatnění maturantů na trhu práce. Podle statistik totiž tři roky po ukončení středoškolského studia opouští své profesní zaměření dvě třetiny absolventů. Téměř 65 procent z nich na základě lepší nabídky práce v jiném oboru.
„Trh práce se i díky digitalizaci rychle mění a mnoho lidí pracuje v jiném oboru, než který studovali. Dřív mohlo být hlavním důvodem odklonu od studovaného oboru málo pracovních příležitostí, dnes jdou mladí lidé za lukrativnějšími nabídkami, co se týče pracovních i platových podmínek, ale i jejich zájmových preferencí. Nebo zkrátka vstupují do oborů, které ještě před pár lety neexistovaly“ řekla Petra Drahoňovská, kariérní poradkyně projektu Samsung Tvoje šance. Ten pomáhá znevýhodněným středoškolákům z Česka a Slovenska v osobnostním a profesním rozvoji.
„Pro výběr správné profese je důležité neustále poznávat své silné stránky, pojmenovávat svoji vizi a určovat si postupné cíle a aktivity, jak jich dosáhnout. Je to nikdy nekončící proces, který nás bude provázet nejen volbou školy, ale celým budoucím kariérním rozvojem. Obory a školy, které člověk vystudoval, nemají na další kroky v kariérním rozhodování již tak fatální dopad jako v minulosti. Schopnost naučit se novou profesi je v dnešní době velkých a častých změn na trhu práce mnohdy potřebnější než diplom z první školy, kterou jsme kdysi, na začátku kariéry, studovali,“ poukázala Drahoňovská.
[yop_poll id="3547"]
Mezi nejčastější důvody, které ovlivňují děti při výběru střední školy, patří zájem o obor, snadné uplatnění a dobré finanční ohodnocení oboru na trhu práce. „Nezanedbatelnou roli při rozhodování o střední škole stále hrají i rodiče. Ti se však často neřídí relevantními daty, ale na základě domněnek či vlastní praxe, která ale už dávno nemusí být na současném trhu práce platná. Například často v rodinách převládají stereotypní představy o lépe placené kancelářské práci oproti výdělku řemeslníků,“ upozornila Drahoňovská.
Preference dospívajících se navíc s věkem mění. Nezřídka změní svůj názor na obor hned při prvním střetu s reálnou praxí.
„Pokud někomu přestala sedět práce grafika, ač se v ní roky vzdělával, není nic ztraceno, důležité je umět reflektovat své možnosti a těžit z toho, co umím, co jsem se naučil, i v jiných oblastech. Takzvaně umět si pojmenovat vlastní aktuální přenositelné dovednosti neboli tranferable skills, díky kterým má i absolvent při vstupu do nové profese co nabídnout. Ať už jsou to počítačové dovednosti, analytické myšlení, projektové řízení, schopnost orientovat se v digitálním světě, nebo hledat relevantní zdroje a vyhodnocovat získané informace z mnoha oblastí,“ vyjmenovala Drahoňovská.
Maturantům přestávají růst platy
Kromě hledání toho pravého zaměstnání se absolventi středních škol potýkají také s dalším problémem. Lidem, kteří své vzdělávání ukončí maturitou, relativně brzy skončí období, kdy mohou počítat s růstem platu. I když si většina zaměstnanců myslí, že zvyšování mzdy je trvalý, celoživotní jev, opak je pravdou. Platový postup úzce souvisí s dosaženým vzděláním a dosažení třiceti let věku znamená stopku v růstu mezd především pro středoškoláky.
„Středoškolské pozice mají platový strop po třicítce. Pokud se na ně podíváme z hlediska mzdového progresu, vidíme, že je kratší než u těch vysokoškolských,“ komentoval výsledky průzkumu Michal Novák z portálu Platy.cz. A dodal: „U všech pozic, které jsme uvedli mezi nejoblíbenějšími, dosahují zaměstnanci stropu poměrně brzy po třicítce. Nejrychleji přichází vrchol v pozicích asistent či asistentka, kde se růst platu zastaví ve 32 letech.“
[yop_poll id="2461"]
Obecně dosáhne zaměstnanec s maturitou platového stropu v průměru ve 34 letech. U vysokoškolských pozic je progres delší. V případě těch nejžádanějších uvedených výše je to až po čtyřicátém roce věku, u některých pracovních pozic pak až těsně před padesátkou.
To, že se růst platů po třicítce výrazně zpomalí a prakticky zastaví, ukazují také statistiky. Zatímco průměrná mzda podle věku je do 20 let 22 300 a do třicítky vzroste na 28 600 korun, krátce po třicítce se platy téměř nehýbou.
Zatímco od 30 let mohou dosahovat 35 000 korun, kolem padesátky 35 400 korun.
Platy rostou díky vzdělání
Mzdy podle odborníků po třicítce především nerostou automaticky. „V soukromém sektoru sice neexistují tabulkové mzdy jako ve veřejném sektoru, ale dostupnost uchazečů a poptávka firem po konkrétních profesích jakési tržní rozpětí mezd na každé pozici vytváří. Proto v každé profesi se dříve nebo později dostanete na tržní strop, kdy pokud byste požadovali výrazně více, bude pro zaměstnavatele výhodnější najít si na trhu někoho jiného,“ vysvětlil Jiří Halbrštát, manažer náboru ManpowerGroup.
Jak mohou zaměstnanci stagnující plat rozhýbat? „Pomoci může změna zaměstnavatele, ale ve stejné pozici nebude nárůst závratný. Z hlediska nárůstu mzdy je především potřeba rozšiřovat specializaci a projevovat zájem o více zodpovědnosti. To prakticky znamená postupnou změnu pozice.
Pokud se z účetní stane hlavní účetní, tato osoba vypadne ze statistiky účetních, a tak vzniká zdání, že po třicítce přestanou mzdy růst. Ona je ale na jiné pozici s mnohem vyšší mzdou,“ dodal Halbrštát.
Také další odborníci potvrzují, že růst platu závisí především na aktivitě zaměstnance. „Pokud bude člověk roky sedět na stejné židli a neposune svoji kariéru kupředu ať už v rámci firmy, či mimo ni, nemůže očekávat, že mu mzda trvale a dramaticky poroste,“ zmínila Jitka Součková, marketingová manažerka personální agentury Grafton Recruitment. Pomoci podle ní mohou odborné kurzy a certifikace absolvované v rámci zaměstnání i soukromě, rozvoj jazykových a dalších dovedností, studium VŠ či MBA.
„A také budování a udržování sítě kontaktů a samozřejmě nesmíme zapomenout na pracovní úspěchy. Pokud člověk bude pracovat na svém rozvoji, pomůže mu to i psychologicky, protože se nebude cítit v nějakém ohledu handicapován na pracovním trhu, například právě absencí vysokoškolského titulu,“ podotkla Součková.
Článek vyšel v magazínu Profit
