Dělníci zatínají zuby

12. 8. 2004

Ani ústupky u mezd a sociálních dávek možná nezastaví přesun práce za hranice

Pro Antonia Ribeiro De Sousu, který vyrábí dieselové motory pro Mercedes-Benz ve stuttgartské továrně, je to jako zlý sen. Dne 23. července souhlasily odbory společnosti DaimlerChrysler s upuštěním od očekávaného růstu mezd o 2,8 procenta a prodloužením pracovního týdne některých pracovníků z pětatřiceti na třicet devět hodin. Za to získali dělníci slib, že šest tisíc pracovních míst zahrnutých ve smlouvě zůstane v Německu alespoň osm let. Ribeiro de Sousa, který na montážní lince strávil 32 let, však pochybuje: „Příště řeknou, že potřebují 40 nebo 42hodinový pracovní týden, a když ne, přestěhují výrobu do Jižní Afriky.“
De Sousa přesně popisuje dilema, které musí řešit jak dělníci, tak jejich šéfové, zatímco na evropském kontinentu je čím dál větší horko nejen díky letnímu sluníčku, ale i kvůli práci. Dobře placení manuální dělníci největších západoevropských výrobců nemají jinou možnost než slevit z pracovní doby a mezd: konkurenční lákadlo výroby v jiné zemi s nízkými náklady je prostě příliš silné. I poté, co ze svých zaměstnanců vyždímají ústupky, se firmy znovu vrátí k jednání a budou chtít víc - nebo přesunou výrobu do zahraničí, aby se v dnešní tvrdé konkurenci udržely na špici.
Vývoj neotřásá jen zaměstnanci Daimleru, kteří nyní budou pracovat delší dobu bez příplatků. V červnu souhlasili zaměstnanci dvou továren Siemensu vyrábějících telefonní přístroje se zvýšením délky pracovního týdne z pětatřiceti na čtyřicet hodin poté, co společnost pohrozila převedením výroby do Maďarska. Automobilka Seat, která už dříve přesunula část produkce ze Španělska na Slovensko, získala v květnu ústupky od španělských odborů, takže budou dělníci v době špiček pracovat déle a bez příplatku za přesčasy. Dokonce i Francie přemítá, zda je zákonem z roku 1998 uložený pětatřicetihodinový pracovní týden moudrý. Dne 20. července rozhodli dělníci v továrně na automobilové díly Robert Bosch u Lyonu většinou hlasů, že začnou pracovat v průměru 36 hodin týdně poté, co společnost prohlásila, že zvažuje přesun provozu do České republiky.
To je podstatný obrat. Za posledních třicet let dokázali západoevropští dělníci podporovaní tvrdými odbory vyjednat jedny z nejlepších pracovních podmínek na světě. Jen od roku 1990 klesl ve Francii průměrný počet ročně odpracovaných hodin o deset procent a v Německu o šest. Mnoho Evropanů pracuje méně než 40 hodin týdně a mají nejméně pět a v některých případech až devět týdnů placené dovolené.

Levní sousedé.

S největší pravděpodobností ale poslední ústupky u Daimleru a ostatních společností odliv jen trochu zpomalí. Rozdíly mezd mezi západní Evropou a rozvíjejícími se ekonomikami jsou prostě příliš velké. „Pokud najdeme určitý výrobek, který je možné vyrobit s padesátiprocentním snížením mzdových nákladů (v jiné zemi), nemůžeme to ignorovat, chceme-li v konkurenci obstát,“ tvrdí Bernhard Schreier, generální ředitel společnosti Heidelberger Druckmaschinen, která vyrábí tiskárny v německém Heidelbergu a zvažuje možnosti přesunu do Číny.
Firmy v západní Evropě nemusejí jezdit až do Číny, pokud chtějí snížit mzdové náklady. Dělníci v Česku a Polsku vydělávají méně než třetinu průměrné mzdy v Německu a Francii, avšak stráví v práci ročně asi o pět set hodin více.
Samozřejmě se západní Evropa stále může pochlubit určitými výhodami. Produktivita za odpracovanou hodinu je ve Francii a Německu dvakrát vyšší než v Česku a na Slovensku, zejména díky lepšímu školení zaměstnanců a kvalitnější infrastruktuře – od IT systémů po vysoce kvalitní síť dodavatelů. Tyto faktory ovlivnily nedávné rozhodnutí společnosti BMW postavit novou továrnu v Německu místo v České republice. „Pokud výrobu budeme příliš tlačit na méně rozvinuté trhy, zpřetrháme tím svou síť znalostí a kvalifikovaných sil,“ soudí Burkhard Goeschel, ředitel výroby a technologie automobilky.
Přesto na každé BMW připadá řada jiných firem, jimž se stěhování vyplatí, zejména když dělníci ve východní Evropě, Číně nebo jinde zvyšují kvalifikaci a produktivitu a společnosti staví na vznikajících trzích stále modernější továrny. „V dlouhodobém výhledu bude v Evropě továren ubývat,“ věští Gérard Hauser, generální ředitel pařížského výrobce elektrických a telekomunikačních kabelů Nexans, který omezuje výrobu ve Francii a Německu a rozšiřuje ji v Asii a Latinské Americe.

Velké ztráty.

Jedním výsledkem tohoto procesu by mohla být síla západoevropských odborů. Firmy od německého Volkswagenu po francouzského výrobce kuchyňských přístrojů Groupe SEB se cítí povzbuzeny nedávnými pracovními dohodami a snaží se u dělníků získat další ústupky na mzdách a pracovní době. Ještě nedávno ředitelé společností usuzovali, že odbory něco takového zarazí – a skutečně šéfové odborů u Bosche hrdinně vzdorovali jeho plánu na prodloužení pracovního týdne. Ale členstvo přehlasovalo vedení a z 98 procent plán podpořilo. „Bylo to vydírání,“ zuří Philippe Martinez, šéf sekce kovodělníků v odborech Confédération Générale du Travail, který dělníky u Bosche zastupuje, „Řekli jim, buď to podepíšeš, nebo jsi bez práce.“ Bosch oponuje s tím, že dohoda vyžaduje ze strany dělníků jen minimální oběti.
Řadoví členové si nyní uvědomují, že stará hierarchie organizovaných odborů je už nedokáže chránit jako dřív. „Před patnácti lety měly odbory daleko větší moc,“ stěžuje si Ribeiro de Sousa z Daimleru a dodává, „Dneska je tlak ze všech stran.“ Výsledkem by mohla být větší pružnost západoevropských továren. V mnoha případech je však lákadlo levné pracovní síly v zahraničí stejně příliš silné, než aby je společnosti mohly ignorovat.

Východ proti Západu Dělníci v západní Evropě pracují méně a vydělávají více než jejich kolegové v bývalém východním bloku
Průměrný počet odpracovaných hodin* - mzda/h (v eurech) *Německo 1446 - 26,9 *Francie 1453 - 25,1 *Velká Británie 1673 - 25,2 *Slovensko 1814 - 5,3*

Polsko 1356 - 5,3

Česká republika 1972 - 5,4

* údaje za rok 2003
údaje za rok 2002. Pokud není uvedeno jinak, údaje zahrnují mzdu a sociální příspěvky * 2001
Pramen: Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, Eurostat