Zákon platný v ČR od ledna bude nutné brzy novelizovat
Po vstupu Česka do EU nabude účinnosti nový zákon o veřejných zakázkách, na základě něhož se změní například druhy zadávacích řízení, lhůty, informační povinnosti, povinná otevřenost zadávacích řízení zahraničním dodavatelům. Transpozice příslušných evropských směrnic v oblasti veřejných zakázek je podmínkou nutnou pro možnost čerpání „evropských“ peněz na jednotlivé zakázky zadávané veřejnými subjekty.
Povinnost harmonizovat.
Evropské směrnice z první poloviny devadesátých let, o jejichž harmonizaci zákonodárce v nové právní úpravě usiluje, obsahují zásady a principy, které by měly být uplatňovány při zadávání veřejných zakázek ve všech členských zemí. Jde zejméně o princip transparentnosti a nediskriminace, konkrétní druhy zadávacích řízení a členění veřejných zakázek, kriteria pro zadávání zakázek a jejich hodnocení, povinné zveřejnění zakázek v Úředním věstníků EU. Tyto směrnice se však primárně vztahují k zadávání nadlimitních veřejných zakázek (v případě našeho nového zákona tedy k zakázkám přesahujícím podle typu odvětví částku 130 tisíc – 600 tisíc eur, u stavebních zakázek hodnotu pět milionů eur). Při právní úpravě procesu zadávání podlimitních zakázek pak mají jednotlivé členské státy větší volnost.
Je paradoxem, že směrnice z počátku devadesátých let, ze kterých český zákonodárce při přípravě zákona vycházel, byly letos nahrazeny dvěma novými směrnicemi, které navíc upravují i řadu dalších oblastí. Nově je tak třeba upravena možnost elektronického zadávání zakázek, úprava rámcových dohod, vypuštění telekomunikačního sektoru. To znamená, že náš nový zákon již od počátku své účinnosti nebude zcela zohledňovat úpravu platných evropských směrnic a bude jej nutno v krátké době novelizovat.
Proč to dělat jednoduše.
Laická i odborná veřejnost v souvislosti s novým zákonem již nyní kritizuje jeho přílišnou složitost a nepřehlednost, užívání nových pojmů bez konkrétních definic, zavádění určitých procesních postupů bez úpravy toho, jak má zadavatel postupovat. Je možné se domnívat, že většina těchto otázek bude překonána poté, co se zadavatelé naučí podle nového systému zadávání zakázek postupovat, a poté, co praxe podpořená konkrétními rozhodnutími orgánu dohledu (Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže) tuto novou normu uvede v život.
Co však bude opravdu citelným zásahem do zaběhlé praxe jednotlivých zadavatelů, to znamená i té nejmenší obce či úřadu, je povinnost aplikovat složité zadávání i na podlimitní zakázky. Ačkoli u nadlimitních zakázek je povinnost použít nové administrativně náročnější druhy řízení dána evropskou úpravou, je otázkou, proč český zákonodárce tuto povinnost bez významnějších změn uložil i ve vztahu k zakázkám podlimitním. To je zakázkám, u nichž cena zakázky přesáhne dva miliony korun, avšak nedosáhne výše uvedených limitů; v případě zakázek do dvou millionů korun zákon o veřejné zakázce nehovoří vůbec. Tato skutečnost bude mít na zadavatele v porovnání se současným systémem (umožňujícím u veřejných zakázek do 7,5 mil Kč, respektive 30 mil. Kč využít některý z „jednodušších“ způsobů zadání zakázek) obrovský dopad, a to jak z pohledu administrativní náročnosti či nákladů na zadání malých zakázek, tak i z pohledu menší možnosti pružně reagovat na faktickou potřebu realizace předmětných zakázek.
Jako by nešlo o peníze.
Uvedené tvrzení lze demonstrovat na modelovém případě, kdy ve středně velké obci vznikne potřeba zadání veřejné zakázky na dodávku stavebních prací v souvislosti s opravou budovy radnice, která se objevila na základě revize stavu jejího stavu po zimě, u níž předpokládaná výše peněžitého závazku dosahuje 2 400 000 Kč.
Podle současné právní úpravy je zadavatel povinen vyžádat si před zadáním zakázky nabídky nejméně od tří zájemců. Ve výzvě musí stanovit požadavky na zpracování nabídkové ceny, dobu plnění zakázky a další podmínky; výzvu musí doložit písemným záznamem; při výběru oslovených zájemců by pak měl postupovat v souladu s obecným principem hospodárného vynakládání veřejných prostředků. Výběr může proběhnout během jednoho až tří týdnů.
Shodnou zakázku však podle nové právní úpravy bude nutné zadat otevřeným či užším řízením, což znamená kromě jiného: uveřejnění oznámení, prohlídku místa a zpracování zadávací dokumentace, jmenování hodnotící komise, otevírání nabídek a rozesílání výsledku, hodnocení nabídek, vypracování zpráv o posouzení a hodnocení nabídek a rozeslání výsledku hodnocení, přidělení veřejné zakázky, písemná zpráva zadavatele. V případě využití nejkratších zákonných lhůt (bez započtení lhůt pro doručování jednotlivých písemností) je minimální délka trvání otevřeného řízení 52 dní a u užšího řízení 74 dní. S ohledem na množství administrativně náročných úkonů pak lze očekávat mnohem větší náklady spojené se zadáním zakázky.
Dodržování zákonem stanoveného postupu při zadávání veřejných zakázek po vstupu ČR do EU bude pro zadavatele znamenat zvýšené nároky na studium nové úpravy a praktické seznamování s novými zadávacími řízeními, a to jak z důvodu nové právní úpravy účinné od 1. května 2004, tak s ohledem na další legislativní vývoj tohoto odvětví, které i z výše uvedených důvodu na sebe jistě nedá dlouho čekat.
