I Twitter může být někdy užitečný. Díky němu jsme se v neděli 21. dubna večer dozvěděli několik věcí o Vladimíru Zelenském, tedy o muži, jenž právě završil svoji mírně legrační prezidentskou kampaň zcela seriózním vítězstvím.
Zelenskij poslal přes řečenou sociální síť vzkaz Emmanuelu Macronovi, svému francouzskému kolegovi, jenž mu předtím volal s blahopřáním. Dozvěděli jsme se tak, že ačkoli budoucí ukrajinský vůdce psal ukrajinsky, na síti je přihlášen ve své mateřštině, tedy rusky (což týdeník Euro ctí, a píše tedy Vladimir Zelenskij namísto ukrajinské verze Volodymyr Zelenskyj).
Kromě toho se celý svět dozvěděl, že ukrajinský lídr neumí ve výrazu „prezident francouzské republiky“ napsat ani jedno počáteční písmeno správně, což je trochu faux pas. A konečně Zelenského vzkaz přivábil pozornost k faktu, že zatímco s Macronem se doma nikdo nebaví, a tudíž má na blahopřejný telefonát čas, Angela Merkelová poslala jen telegram a Vladimir Putin se neobtěžoval na výsledek voleb zareagovat vůbec.
O prezidentských volbách na Ukrajině čtěte více:
Forrest Ihorovič Gumpenko. V ukrajinských volbách jde výhradně o peníze
Všechno výše uvedené může mít svůj význam. Zelenského čekají tři zásadní úkoly; každý z nich mu může zlomit politicky panenský vaz. A první z nich se dal do pohybu již během kampaně.
Kauza Kolomojskyj
Osmého dubna podal tým právníků exilového oligarchy Ihora Kolomojského u kyjevského soudu žalobu, jíž se chce domoci podílu ve výši 41,6 procenta ve finančním ústavu Privatbank (viz box). Řečený podíl mu sebral stát v roce 2016, když banku znárodňoval, aby se nesložila a nevzala s sebou - coby největší soukromá finanční instituce v zemi - i zbytek ukrajinského bankovnictví.
Důvodem tehdejšího katastrofálního stavu Privatbank byla skutečnost, že ji Kolomojskyj (se spoluvlastníkem Gennadijem Bogoljubovem) učebnicově vytuneloval. Pozdější audit centrální banky zjistil, že banka přišla o ekvivalent 5,5 miliardy dolarů absurdními transakcemi se třetími stranami. A také odhalil, že sto procent těchto třetích stran patřilo Kolomojskému nebo Bogoljubovovi. Čistší tunel aby pohledal (kapitáni českého průmyslu z 90. let prominou).
| Kauza Privatbank v číslech |
|---|
| 5,6 miliardy dolarů čítá manko, jež stát v roce 2016 zalepil v účetnictví po privatizaci největší ukrajinské banky, v níž držel většinový podíl oligarcha Ihor Kolomojskyj |
| 2,5 miliardy dolarů čítá Kolomojského majetek, jejž londýnský soud na žádost Kyjeva zmrazil v roce 2017; týž soud pak však řekl, že ve sporu Kyjeva s Kolomojským nemůže rozhodovat |
| 20 tisíc liber týdně- na tolik omezil londýnský soud v roce 2017 Kolomojského osobní výdaje |
| 5 miliard dolarů - o tolik zažaloval letos Kolomojskyj stát u kyjevského soudu |
| 2 miliardy - žádá Kolomojskyj nazpět jako podmínku, že žalobu o pět miliard stáhne |
| 50 procent dluhů ukrajinských bank není řádně spláceno |
Zdroj: Kyiv Post, Business New Europe
V jiném prostředí by následná Kolomojského žádost nemohla projít - ale kyjevský hospodářský soud žalobu přijal. Podle dobře informovaného serveru intellinews.com vše nasvědčuje tomu, že Kolomojskyj počítá, že se mu ve sporu dostane politické podpory. Od Porošenka a jeho lidí by se jí nedočkal, ale Zelenskij je jeho obchodním partnerem a předvolební kampaň mu vedli Kolomojského lidé.
V souvislosti s tím došlo k absurdní situaci: neformálním šéfem Zelenského kampaně byl Andrij Bogdan, jinak muž číslo jedna v právnickém týmu Kolomojského. Na kampani však také spolupracoval exministr financí Oleksandr Danyljuk, muž známý jako stoupenec slibovaných (ač jen pramálo realizovaných) liberálních ekonomických reforem. Právě on připravil žalobu, na jejímž základě londýnský soud před dvěma lety přes námitky Bogdanových lidí obstavil Kolomojského majetek. Oba soupeři se v Zelenského kampani sešli coby poslové nové, lepší Ukrajiny.
Nátlak, nebo spiknutí?
S tím souvisí druhý Zelenského problém. V Kolomojského kauze musí jednat rychle. Mezinárodní měnový fond už dal najevo, že oligarcha žádné dvě miliardy, tím méně miliard pět, dostat od Ukrajiny nesmí, jinak Kyjev neuvidí z již přislíbených peněz ani cent. Kolomojskyj mezitím mluví - technicky vzato správně - o politickém nátlaku.
Jeho odpůrci pro změnu mluví o židovském spiknutí. Kolomojskij žije v Izraeli, jehož občanství vlastní; Zelenskij bude jedinou světovou hlavou státu židovského původu, s pochopitelnou výjimkou právě Izraele. Koneckonců, židovská krev (nikoli víra - jeho mluvčí řekl, že má „za to, že Zelenskij konvertoval ke křesťanství“) je jedním z důvodů, proč právě Lvov, bašta ukrajinského nacionalismu se silnými antisemitskými prvky, volil jednoznačně proti němu.
I problém číslo dva se začal rýsovat ještě dříve, než byly výsledky druhého kola prezidentské volby známy. Kdyby se souběžně konaly volby parlamentní, měl by dnes Zelenskij daleko lepší pozici. Jeho strana Služebník národa by sice nejspíš nedosáhla na jednobarevnou vládu, ale téměř jistě by sestavovala kabinet. Parlament však budou Ukrajinci volit až v říjnu - a do té doby nebude mít nový prezident žádnou legislativní podporu.
Ústavní rock'n'roll
To hrozí průšvihem. Julija Tymošenková, která navzdory očekáváním skončila v prezidentských volbách až za neoblíbeným Petrem Porošenkem, již oznámila, že udělá vše pro omezení prezidentských pravomocí. Lze si velmi dobře představit, že Porošenko, ještě včera Tymošenkové konkurent, tento její záměr podpoří.
Proto přichází na řadu - jak to říci? -představení ústavního rock’n’rollu. Za normálních okolností by Zelenskij mohl těsně po nástupu do funkce odvolat parlament a vypsat předčasné volby. Podle ukrajinských zákonů však lze Verchovnou radu odvolat pouze do doby, než začne posledních šest měsíců jejího funkčního období. To vyprší 27. listopadu; posledním dnem, kdy je možné ji rozpustit, je proto 27. květen. Začíná proto závod s časem.
Putinovo ticho
A pak je tu třetí problém, ten nejdůležitější: jak se vyrovnat s ruskou okupací části země. Zmiňované Putinovo ticho je v tomto směru významným náznakem, že žádné rychlé oteplení ve vztazích čekat netřeba. Naopak, jeho exministr zahraničí Igor Ivanov napsal do novin, že je třeba o Ukrajině jednat ve formátu, jenž bude zahrnovat i EU a USA. To chce Kreml celou dobu, protože by to znamenalo, že anexe Krymu již je součástí statutu quo.
Zde musí Zelenskij hrát velmi opatrně, protože bez podpory Západu na Putinovi nic nezíská. A podpora Západu, jak bylo řečeno výše, závisí do značné míry na tom, jestli nový prezident bude ochoten potopit svého patrona Kolomojského. Tak vypadá demokracie v kraji azbuky.
Dále čtěte:
Miliardáři v čele znesvářených států: Porošenko je bohatší než Putin, ale pouze oficiálně
