Více než rok je Česká republika oficiálně v Evropě. Je ale současně i v jedenadvacátem století? Podíváme-li se na způsob zacházení s informacemi v Česku, třeba v komunikaci mezi firmami a úřady, soudil bych spíše na století devatenácté. S tím souvisí i celkový stav podnikatelského prostředí. Z odpovědí 1455 manažerů českých malých a středních firem, účastníků průzkumu, který pro vicepremiéra Martina Jahna uskutečnila LCS International ve spolupráci se společností Microsoft ČR, vyplývá, že podnikatelská veřejnost je připravena na elektronickou komunikaci se státní správou. Způsob komunikace s úřady totiž těsně souvisí s oněmi pomyslnými klacky pod podnikatelskýma nohama. Vyřešení jednoduché, rychlá komunikace přímo navazuje na zjednodušení v oblastech legislativy, daňového systému a personalistiky.
Základ změn.
Zdánlivě jednoduchý výčet několika nejzákladnějších změn, které by bylo nutné uskutečnit, aby se situace zlepšila, jasně tuto provázanost ukazuje:
- Zavést elektronickou fakturu bez nutnosti elektronického podpisu (u tištěné faktury, zaslané poštou, také není nutný notářsky ověřený podpis).
- Daňový systém změnit na jednoduchý, průhledný a efektivní.
- Zjednodušit výpočet nemocenských dávek.
- Zavést systém, ve kterém bude stanovena nadřízenost a podřízenost institucí a místo pro závazné odpovědi a výklady. S tím úzce souvisí například zavedení editační povinnosti.
- Určit státním úřadům a pojišťovnám povinnost informovat bezodkladně subjekt o jeho dluhu prostřednictvím jeho vlastního elektronického účtu.
- Umožnit potenciálním věřitelům poslat elektronicky dotaz, zda některý subjekt je dlužníkem státu. Odpověď ano – ne, pomůže zprůhlednění podnikatelského prostředí a zabrání řetězení druhotné platební neschopnosti.
Riziko nepohodlí.
K pokroku v těchto otázkách může pomoci využití možností Portálu veřejné správy. Technicky vzato je situace na dobré cestě. Elektronizace jednotlivých agend postupně probíhá. Prakticky neexistují technické bariéry, které by bránily rozvoji portálu. Kde je problém?
Jako obvykle hraje stěžejní roli „lidský faktor“. Ministerstvo informatiky nemá dostatečnou podporu napříč vládou a ostatními ministerstvy, nehledě na neochotu mnohých dalších úřadů s ním komunikovat. Úředníci zřejmě tuší, že pokud by elektronickou komunikaci pustili do svého života, čekala by je zpočátku práce navíc, ne-li dokonce nutnost naučit se něco nového či změnit zaběhnutý neefektivní styl fungování. Přitom hrozí, že nakonec bychom podstatnou část úředníků nepotřebovali.
Ve veřejné správě se navíc pohybuje velké množství dodavatelů, existuje tedy mnoho různých zájmů. Důsledkem je nekompatibilnost technologií a neochota tento stav měnit.
Direktivní krok.
Chce-li náš stát s budováním e-Governmentu pokročit, musí na to jít tvrdě. Není možné čekat, až se úředníci z vlastní iniciativy k něčemu rozhoupají. Pokud chceme skutečně nastolit změnu, je nutné k ní přistoupit direktivně - „shora“.
Je třeba se zaměřit na několik podstatných bodů. Jedním z nich je vytvoření adresáře, který by měl pojmout veškeré subjekty veřejné správy bez výjimky. Úřady by měly povinnost své záznamy udržovat v aktuálním stavu. Všechny instituce veřejné správy by byly povinné služby adresáře jednotně čerpat.
Údaje o agendách veřejné správy by byly sumarizovány na jednom místě. Centralizování těchto údajů by bylo také direktivní a týkalo by se rovněž všech subjektů veřejné správy bez výjimky. Výsledkem by bylo vybudování informačního systému o systémech veřejné správy. Nezanedbatelné je i důsledné propojení komerční sféry a Portálu veřejné správy.
Těžký úkol pro Davida.
Uspět s takovými vskutku revolučními návrhy u kolegů, kteří jsou například schopni tvrdit, že zdravotní záznamy občanů je lepší vést v papírové, než v elektronické podobě, není právě lehký úkol. Ministerstvo informatiky má ze všech resortů nejmenší rozpočet. A to přesto, že každá koruna, investovaná do informačních technologií, se může mnohonásobně vrátit ve zvýšení efektivity fungování hospodářství, jako celku. Žijeme v zemi, v níž - přes halasné proklamace o podpoře vzdělání - stále směřují větší dotace do chovu krav než do školství.
Jsem však optimista a věřím, že další akční vstup do nového informačně-technologického věku v naší státní správě učiní sama ministryně informatiky. Třeba začne tím, že zavede zvyk chodit na jednání vlády s elegantním notebookem a ne s hromadou papírů, jako kolegové z jiných resortů. A zvučným hlasem poučí své kolegy z vlády, jak myslet e-lektronicky.
