Zeman versus Klaus: jako když se škádlí medvíďata
Když minulý čtvrtek ráno začínala na Českém statistickém úřadu tisková konference k hrubému domácímu produktu za minulý rok, někteří zvlášť vtipní kolegové tvrdili, že v Lidovém domě v té době už pečou prasátko a pivo teče proudem. Nakonec to totálně nebyla pravda, protože novináři jsou podlá sběř. Přitom by bylo co slavit, protože více než tříprocentní růst čekal málokdo. Statisticky doloženým faktem nyní je, že sociálnědemokratická vláda splnila slib hospodářského růstu a za dva roky zvýšila dynamiku hrubého domácího produktu o téměř čtyři procentní body, takže loni se nám vyspělá Evropa přestala vzdalovat. Pokud by byla pravda, že Jana Bobošíková dláždí cestu Václavu Klausovi a Občanské demokratické straně, pak uspořádání třetího ročníku projektu Interview 21 bylo za těchto okolností politicky chybné. Zeman tím pádem v podvečer téhož dne, co sociální demokracie statisticky triumfovala, dostal příležitost, aby mlsal sladké fíky za hladového přihlížení Václava Klause. My ale tvrdíme, že s tím dlážděním to tak horké není. A mimoto Zeman ani příliš nemlaskal a Klausovi ani příliš netekly sliny. Fredy. Premiér si, pravda, neodpustil řečnickou otázku, na čí slova došlo, když na minulém Interview 21 oba tipovali loňský ekonomický vývoj. Ale nebyla to škodolibost, nýbrž pravda. Došlo na Zemanova slova. Na což Klaus bez kyselosti reagoval, že se z výsledků ekonomiky všichni radujeme a ke škodolibosti není důvod. „A kdyby náhodou byla ta data horší, tak pro mě osobně to není důvod k jásání nebo juchání, jak to dělávali jiní opoziční politici v minulosti, dodal, čímž vyvolal mírný smích v sále i u svého partnera. V této příjemné atmosféře se nesla celá dvouhodinová diskuse. Zeman s Klausem prezentovali to, co je delší dobu patrné. Dobře si rozuměli, jejich diskuse byla přátelským škádlením medvíďat. Zeman důsledně nazývá ekonomické analytiky „takzvanými analytiky a v diskusi prohlásil, že domestifikovaný šimpanz Fredy odhaduje lépe. To jim ale poněkud křivdil, protože s podstatně skromnějším ekonomickým růstem loni počítali všichni. Nejenom takzvaní analytici, ale i národní banka, statistický úřad a ministerstvo financí. Teprve v průběhu roku se prognózy zvedaly, ale ještě v jeho závěru vyšel v průzkumu našeho týdeníku růst HDP o 2,7 procenta. A ministerstvo financí s tím počítalo ještě v lednu. Doslova v předvečer zveřejnění statistických údajů pak v tipovacím kolokviu pořádaném agenturou Reuters pouze Pavel Sobíšek prognózoval tříprocentní růst. Do tipovací loterie nyní přímo vstoupili i Zeman s Klausem. Oba odhadují letošní ekonomický růst kolem tří a půl procenta, Zeman možná až čtyři. Uvidíme za rok. Parkinsonův FNM. Věcnými faktory ekonomického růstu se zabýváme na jiném místě časopisu a Klaus se Zemanem se na nich shodli. Zajímavější je, co považují za slabiny současné hospodářské politiky. Zeman se zvláštní razancí označil za hlavní slabinu to, že „přijatý ambiciózní privatizační program Fond národního majetku organizuje se značným zpožděním a neobvyklou pomalostí . Pro všechny instituce podle něj platí Parkinsonovy zákony, snaha prodloužit si existenci. „Až čas oponou trhne a změněn bude svět , nelze vyloučit ani personální změny. Na naléhání moderátorky upřesnil termín na „historicky krátkou dobu neměřenou na roky, ale na měsíce . Na další naléhání upřesnil počet měsíců: tři. Chronicky děravá kapsa. Klaus vidí klíčové riziko v narůstajícím dvojím deficitu: ve veřejných financích a ve vnějších vztazích, především v obchodní bilanci. Přičemž jestliže zahraniční obchod je do značné míry exogenní faktor, k narůstání veřejného dluhu – především ztráty transformačních institucí – přispívá sama vláda vytvářením velkorysých podmínek pro zahraniční nabyvatele bank. Předseda sněmovny se shoduje s názorem svého přítele, hlavního ekonoma Komerční banky Kamila Janáčka – analytika, kterého si „velmi váží i Jana Bobošíková – že ekonomika vykazuje tendenci ke chronickému rozpočtovému deficitu, který není s to snížit ani poměrně solidní ekonomický růst. „Rozpočtový deficit je nástroj vědomé politiky vlády. Použili jsme ho, abychom vyvedli ekonomiku z krize. Dluh transformačních institucí je zděděný dluh, připomněl Miloš Zeman. „Sanace podniků na úkor daňového poplatníka není dědictví minulosti, je to vědomá volba určitého privatizačního modelu, reagoval Václav Klaus. Hodnota blízká nule. Oba pánové se shodují v tom, že je nutná reforma veřejných rozpočtů, především státního rozpočtu, a to prostřednictvím penzijní reformy a reformy daňového systému. Jak to udělat, o tom se nemluvilo. Václav Klaus ale odmítl hypotetický obchod navrhovaný Milošem Zemanem: Zjednodušení dnes enormně komplikovaného daňového systému výměnou za zachování současné sazby příjmových daní. Klaus říká: zjednodušit a snížit, protože reálné daňové sazby jsou kvůli všemožným odpočitatelným položkám a výjimkám stejně nižší než nominální. Sama úvaha je ovšem čistě hypotetická. „Radikálnímu zjednodušení daňové soustavy brání lobbismus v Parlamentu vedený napříč politickým spektrem, což vyplývá ze samotné podstaty parlamentní demokracie. Zeman ještě připomněl návrh Světové banky omezit státní příspěvek na stavební spoření (mandatorní výdaj devět miliard ročně), které dnes přináší královský výnos kolem čtrnácti procent. Prozradil, že by proti tomu nebyl ani on sám, ani Klaus. Ten to nekomentoval, ale podotkl: „Je–li to hlavní doporučení Světové banky, tak jsem se trochu pousmál a říká to něco o přínosu doporučení těchto institucí, které se limitně blíží nule. Chudák Wendelová. Za zaznamenání ještě stojí Zemanovo oznámení, že národní podnik Budvar se za této vlády privatizovat nebude. V té době už ale avizovaná ekonomická a politická diskuse volně vplula do nezávazné společenské konverzace a v atmosféře vzájemného porozumění spěla k závěru. Když se měl v projekci objevit předtočený rozhovor s Petrou Wendelovou z Burzovní komory, zaseklo se organizátorům video, k čemuž Klaus mimo mikrofon poznamenal, jestli snad v tom nejsou rebelující redaktoři. Wendelová pak standardně a dost nepřesvědčivě promluvila o financování podniků a vůbec podnikatelském prostředí v podnikové sféře, k čemuž Zeman poznamenal, že podobně jako nebere vážně politology, kteří jsou neúspěšnými politiky, nebere vážně ty ekonomické analytiky, kteří působili například v harvardských fondech. Klaus v této souvislosti solidárně hovořil o úvodní přednášce na kursu prvního ročníku Vysoké školy ekonomické postrádající jakoukoli smysluplnost, obsah a návod, o hraběcích radách a ztělesnění nejabsurdnějších komentářů, které lze nalézt v našich médiích. Nejostřejší diskutérský břit tedy dopadl na hlavu nic netušící Wendelové, které Bobošíková prokázala medvědí službu. Dobrá zábava. Talk show dobře vypointoval závěrečný dialog týkající se hospodářské kriminality: Klaus: „Koncem dubna se v Monaku koná světové fórum na téma boj s úplatnickou kriminalitou a hádejte, koho požádali, aby předsedal dvěma sekcím? Zeman: „Mě? Klaus: „Mě, ne sociálnědemokratického premiéra. Zeman: „Tak zatímco vy budete v Monaku, my budeme tady zatýkat další Chvalovské. Oba přední politici jsou nepochybně vzdělaní, inteligentní, informovaní a vtipní pánové. Ale kdo chce vidět bitku, bude asi muset chodit na jiná představení. Což neznamená, že absence vyhrocených konfliktů je chyba. Bobošíková, když děkovala manželovi za sponzorskou podporu své akce, představila dárek pro účastníky: dvouuchý džbánek s logy obou politických stran se znázorněnou prasklinou. Mnozí čekají, že by se měla rozšiřovat, ale džbánek zatím drží. „A z toho, co jsem četla a i tady slyšela, tak zřejmě nějaký čas držet bude. Tím sama pořadatelka a moderátorka docela dobře vystihla přínos akce, a kdo ví, možná i její poslání. O hrubý domácí produkt nešlo. Vzniká ale otázka, zda Zeman a Klaus neznají příjemnější způsob trávení volného času než dvě hodiny bavit lidi v sále. Asi ano.
