OK, Donald Trump vyhrál primárky. Teď se střední třída konečně probere z letargie, v podzimním duelu Clintonová vs. Trump odklidí Trumpa vahou svého objemu ke straně, a všechno bude jako dříve – zní jako mantra od Washingtonu po Londýn. Jenže nebude.
I kdyby Hillary nakrásně zvítězila – jakože i tahle představa ještě nedávno ve spoustě lidí vyvolávala lehkou nevolnost – zbude po Trumpovi vyšlapaná cesta k nominačnímu vrcholu. Budou ji provázet vzpomínky na 10 milionový dav, který Trumpa protlačil volebním mlýnkem, aniž by se byl na jedinou minutu nucen začít přetvařovat a přestat být Trumpem. Odteď se po vyšlapané stezce může vydat kdokoli.
Ovšem Trumpova reality-show byla zároveň sondou do duše republikánského voliče. A přinesla zásadní objevy. Typického republikána dávno nezajímají daně, potraty, gayové nebo snad víra, ani rodinný život a zbraně ne. V tom všem Trump kdysi lavíroval, a dnešnímu republikánovi je to šumafuk. Chce jediné – vymést konečně Washington s jeho aparátem úlisných lobbistů, a pokračovat tažením na Wall Street s jeho arogantními bankéři, kteří jsou vůči globálním krizím imunnější než švábi.
| Přečtěte si o neúspěšné kampani proti Trumpovi: Přes 1,7 miliardy vniveč. Kampaň proti Trumpovi selhala  |
Není to nový jev. Na podobné vlně kdysi surfoval jeden outsider voleb jménem Barack Obama. Odpor proti establishmentu jej v primárkách 2008 vynesl před peloton ostatních kandidátů, mezi nimiž byla favoritkou Hillary Clintonová. Žena, která má nyní zachránit národ před dalším outsiderem. Od té doby je ještě mnohem washingtonštější a wallstreetovštější, a nebýt Trumpa, celkem určitě by byla kandidátkou vzbuzující odpor největšího počtu voličů. Čímž se dostáváme k meritu věci: nemůže se stát, že by Trump oproti předpokladům „slušné společnosti“ přece jen zvítězil?
Odpověď zní: Může. Teoreticky by k tomu stačilo několik věcí:
1. Teroristický útok kdekoli na území USA, možná by stačila i Paříž II nebo Brusel II, ovšem těsně před hlasováním.
2. Trump si nějak usmíří ženy (v současnosti jej nesnáší tři ze čtyř Američanek), černochy a hispánce. Je to v jeho moci? Třeba by stačilo, kdyby si do týmu konečně přizval volebního manažera a imagemakera.
3. Trump zaboduje v některém z tzv. modrých států, které v posledních dvaceti letech volí demokraty. Největší šance má v tzv. Rusty Beltu (tedy „rezavém pásu“ s vysokým podílem dělnické populace) v čele s Pensylvánií (20 volitelů) a Michiganem (10 volitelů). Není vyloučené, že by mohl získat i domovský New York s 29 voliteli, ale je to spíše nepravděpodobné.
4. Trumpovi se může povést mistrovský kousek – ukrást demokratům část voličů dalšího hrdiny tažení proti establishmentu, Bernieho Sanderse. Nebo alespoň ty voliče, kteří jsou více proti Washingtonu, než pro demokraty. K tomu by mohl napomoci i nějaký finanční skandál či jiná noční můra na Wall Street.
| Také si nad tím lámete hlavu? Přečtěte si: Kolik má Donald vlastně peněz?  |
Většina prognostiků dnes dává Trumpovi zhruba 20-30 procentní šanci na úspěch. Ovšem to mu dávali před primárkami též. Samorostlý republikán od té doby dokola přepisuje pravidla hry. Aniž byl nucen opustit rovinu lidového běsnění, vyřídil pár zkušených kongresmanů, jednoho neurochirurga, jednoho Bushe a Teda Cruze, snad nejlepšího řečníka Ameriky. Nejnapínavější volební příběh 21. století pokračuje.
