DEN VLÁDNÍCH ZMĚN

Proč odchází Svoboda, co prosadí Mertlík

Exministr financí Ivo Svoboda začal minulou středu pracovat na občanské rehabilitaci. Vicepremiér Pavel Mertlík si poprvé prohlédl pracovnu v Letenské ulici. Ještě předtím však analytici resortu zarámovali portrét nového ministra financí. Hrubý domác í produkt se letos propadne o jedno procento, míra inflace bude 2,2 procenta, míra nezaměstnanosti 10,8 procenta. Deficit státních financí dosáhne ke konci roku 64,4 miliardy korun. „Recese v zemi trvá již pět čtvrtletí, konstatuje resortní prognóza.

Mertlík spadne rovnýma nohama do přípravy plánu státních financí na příští rok - do Parlamentu by ho měl předložit do konce září. Akutní stav je ve Fondu národního majetku. Sám místopředseda, a nyní i předseda prezidia FNM tvrdí, že tato insti tuce má vysoký stupeň volnosti a vláda není schopna ji úkolovat a dohlédnout na plnění oněch zadání. Hoří i vypracování střednědobé fiskální politiky země, kterou už měla obdržet Evropská unie. V březnu měl být hotov návrh daňové refo rmy…

Při úctě k presumpci neviny.

Premiér Miloš Zeman tvrdí, že důvodem odvolání bývalého ministra financí není jeho špatná práce v resortu, ale zachování určitých zásad, přičemž respektuje presumpci neviny. Tedy případ mělnického podniku Liberta a exministrovo trestní stíhání za poškozování věřitele (EURO 29/99). Ale jak úspěšný vlastně byl ministr Svoboda? Určitě ne tak, jak prohlašuje předseda vlády.

Padesátiletý matematik nastupoval do úřadu s nemalými ambicemi. Prohlašoval, že nutný je předstih produktivity práce před růstem mezd a tvorba zdrojů před valorizací penzí a dávek. Nepovedlo se. Velmi záhy se v sociálnědemokratickém kabinetu projevila převaha místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly: „Problém jedenadvacátého století není tvrdá ekonomika, ale sociální soudržnost. K ní musíme nalézt klíč a tento zámek odemknout.

Důchody se budou valorizovat, a to aniž by nastaly zákonem stanovené podmínky (EURO 25/1999), sociální dávky stoupnou rovněž. Bezprostřední prioritou a málem otázkou osobní cti bylo pro Svobodu sestavení vyrovnaného státního rozpočtu na letošn í rok. Na dotaz, zda si dovede představit - stejně jako místopředseda vlády pro ekonomiku Pavel Mertlík - tříprocentní, či dokonce větší schodek veřejných financí, koncem srpna loňského roku sebevědomě odpověděl, že hypoteticky můžeme udělat souhrn čísel, kde na konci bude velké minus. „Pro mne je to ale složitější. Já přeci odpovídám za rozpočet, pravda, zatím nikoli do hrdel a statků. Ale metou každého ministra financí je postavit vyrovnané účty a pak je podle zákona i dodržet. Takže z mé strany je v tom něco více, řekněme, že je v sázce i odborná prestiž. O svém názoru ale až na pár poslanců ČSSD nedokázal přesvědčit žádného z vládních kolegů, naopak se dočkal nařčení, že chce mařit plnění volebního programu ČSSD. V sociálnědemokratických kuloárech se poprvé začalo mluvit o tom, že pokud premiér skutečně bude chtít obměnit svůj tým, Svoboda je první na řadě.

Do Poslanecké sněmovny exministr nakonec předkládal plán státních financí nadvakrát. Poprvé vloni na podzim se schodkem téměř dvacet sedm miliard korun. Sněmovna návrh odmítla. Podruhé letos v lednu, s deficitem přes jedenatřicet miliard. Před loha byla schválena díky odchodu ODS z jednací síně. Vyšší než původní minus ve státním rozpočtu bylo výsledkem vládního klání. Viceministr pro ekonomiku Mertlík dal Svobodovi nekompromisně najevo, že ministr financí odpovídá za to, aby se platily d aně. O tom, jaký bude rozpočet, nerozhoduje.

Za jednu z hlavních priorit označoval Svoboda při nástupu do funkce také přípravu ministerstva na plný vstup do Evropské unie, tedy vnitřní transformaci úřadu. Personální čistky, které zahájila na úřadu „stínová ministryně financí Barbora Snopková , však lze transformací jen těžko nazývat. A střednědobý fiskální výhled, který shrnuje nároky na integraci do EU, klíčový dokument, není hotov dodnes.

I ke kultivaci kapitálového trhu, další ze Svobodových priorit, přispěla svérázným způsobem šéfová ministrových poradců. Z funkce byl odvolán ředitel Finančního analytického útvaru MF Stanislav Kosík. Odmítl totiž Snopkovou informovat o případech, které útvar šetřil (EURO 3/1998).

Mimo protokol.

Zasvěcenci z ČSSD tvrdí, že poslední kaňkou na Svobodově saku bylo jmenování finančníka Pavla Tykače, bývalého šéfa Motoinvestu, na post poradce ministra financí. A dodávají, to nebyla Svobodova vůle, diktoval sám Tykač, s n ímž měla v minulosti těsné vazby Barbora Snopková. A bývalou poradkyni bývalého ministra, jeho životní družku vůbec označují za Svobodovu zhoubu. „Bez ní neudělal jediné rozhodnutí a ona je žena chtivá moci a peněz, konstatoval člen ČSSD, který byl po dlouhou dobu s oběma v úzkém pracovním kontaktu.

Žádným tajemstvím není ani to, že bývalý ministr financí od samého začátku nepatřil k favoritům Miloše Zemana. Svoboda očekával, že má funkci ministra zaručenou - vedl totiž finanční komisi ČSSD a podle předvolebních pravidel se měl ministrem stát téměř automaticky. Když však Zeman poprvé promluvil o složení budoucího kabinetu, jmenoval jako jisté členy pouze Vladimíra Špidlu a Pavla Rychetského.

Letos v dubnu již byla Svobodova pozice, a to i stranická, tak špatná, že se na sjezdu ČSSD ani nepokusil obhájit místopředsednické křeslo. Postupně totiž ztratil i vnitrostranickou podporu vlivného křídla Středočechů. Bylo to poté, co vyšetřovatelé v březnu obvinili z hospodářského deliktu při krachu Liberty Barboru Snopkovou (EURO 10/99). A všeobecně se předpokládalo, že trestní stíhání nemine ani Svobodu.

Systém se osvědčil, korektury budou.

Ministerstvo financí s novým vedením bezpochyby dozná změn. Pavel Mertlík se sice vyjadřuje diplomaticky, nicméně „určité reorganizace z hlediska struktury ministerstva, počtu náměstků a rozdělení kompe tencí na místě slíbil. Není divu. Výběr náměstků po Svobodově nástupu více než odbornost ovlivnily osobní vazby, což je případ Miloslava Hejnáka odpovědného za daně, nebo Irmy Zlatohlávkové, která má na starosti cenovou politiku, finanční trhy a ba nkovnictví.

Jisté je, že do nového úřadu s Mertlíkem z vlády odejde jeho náměstek Jan Mládek. A k němu patrně přibude i expert ČSSD na kapitálový trh Jiří Havel. Ten dosud vede oddělení financí a kapitálových trhů na Institutu ekonomic kých studií FSV UK, kde dlouho působil a ještě nyní externě přednáší Pavel Mertlík.

Ministr financí soudí, že počet náměstků je nízký a nově je potřeba rozdělit i kompetence. Zdůraznil ale, že výměny náměstků bude nejprve konzultovat s nimi a „není to akutní věc . Kromě Hejnáka a Zlatohlávkové působí v tét o funkci ještě Zdeněk Petříček (privatizace) a Miloslav Fiedler (rozpočet a státní finance). Očekávat se ovšem dá i částečná změna strategie ministerstva. Až dosud to byl právě Mertlík, kdo korigoval výstřelky sociální demokracie, například částečně obhajoval i postavení centrální banky. Příliš si ale neláme hlavu s doporučeními m ezinárodních institucí, jako jsou Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. „Třeba fond přijal model svých doporučení v roce 1956 a s malými úpravami jej dodnes používá v celém světě. Přitom se mnohokrát ukázalo, že je chybný, míní.

Předseda prezidia.

Mnozí ekonomové považují Mertlíka za nejliberálnějšího ministra sociálnědemokratické vlády. Mimo jiné proto, jak se postavil k programu revitalizace, a také proto, že vždy popíral tezi o zastavení privatizace.

Jenomže v poslední době se Fond národního majetku angažoval pouze při prosazování personálních změn v managementech, představenstvech a dozorčích radách strategických podniků. Kromě privatizací rozhodnutých ještě Tošovského kabinetem se nic nového neděje.

Věci se ale přece jenom začínají hýbat. Naději, že například České radiokomunikace přejdou do soukromých rukou, už sice vláda minulý týden zhatila, privatizovat se však budou. Do konce října má být vybrán poradce, který navrhne postup při prodeji společ nosti. Poté ho vláda znovu posoudí. Podle původního plánu měl být balík akcií (51 procent), který dosud drží stát, nabídnut k prodeji na kapitálových trzích v Praze a Londýně. Část cenných papírů měla být rezervována pro nynějšího zahranič ního akcionáře firmy TeleDanmark. Ten by tak svůj momentální podíl ve společnosti zvýšil z jedenadvaceti na čtyřiatřicet procent. Mertlík přitom znovu potvrdil, že zralé pro privatizaci jsou i další strategické podniky, například Unipetrol.

Problém Fondu národního majetku je ale jinde - při privatizaci je pouze nástrojem. Zato má velké a nepřehledné pravomoci při spravování majetku státu. A existuje mnoho důkazů o tom, že právě při jeho ošetřování si počíná až příliš samosta tně. Dá se tedy předpokládat, že se znovu otevře diskuse na téma „co s ním . S obsazením devítičlenného prezidia, jehož předsedou je ze zákona ministr financí, se už hýbat nedá. Nynější složení je dáno opoziční smlouvou, zbývá jen obsadit posle dní místo. Mertlík už také potvrdil, že nemá v úmyslu navrhovat v prezidiu změny: „Ani ve snu by mě to nenapadlo, konstatoval. Mimo předsedu prezidia půjde i doplnění dozorčí rady. Co ovšem Mertlík může ovlivnit, to je post šéfa výkonného výboru FNM. Ten zastává Michal Hrubý, o jehož odchodu se spekuluje. Mezi sociálními demokraty je slyšet, že přijatelným kandidátem by byl nynější místopředseda FNM Jan Stiess.

Fond národního majetku je především právně nezakotvený. Ostatně sociální demokraté šli do vlády s tím, že z fondu udělají podnikatelskou instituci, de facto státní holding. Mertlík při nástupu do funkce uvedl, že existují i jiné možnosti transformace. Fond by se měl soustředit na kvalitní správu a privatizaci významných podílů a rychle se stovek těch nevýznamných zbavit. Aparát fondu by pak nemusel dosahovat současných rozměrů.