Jsem asi jeden z mála lidí, kteří jezdí do práce s oblibou přes Polsko. Mám to z bydliště v Polici nad Metují do továrny na mraženou pizzu a knedlíky v Rokytnici v Orlických horách 75 kilometrů. V létě se vyplatí jet přes polské lyžařské středisko Zieleniec, neboť je tam nádherná příroda a hodinu pohody ozvláštní i několik jelenů. Mám během cesty opravdu klid na rozmýšlení o tom, co mě dnes čeká," říká Jiří Vlček, spolumajitel a ředitel společnosti FrostFood.
Vyjíždím v 6.30, o hodinu později už beru hrnek kávy a vyrážím za kolegy do všech kanceláří. Není nad to, probrat se všemi celý den, vyřešit drobnosti a dozvědět se, jestli jde všechno jako na drátkách. Jen v pátek mám navíc porady. A to je právě dnes.
Když jsem se stal spolumajitelem společnosti FrostFood, musel jsem se začít věnovat především rozvojovým projektům a hledání obchodních příležitostí. Nic naplat, český trh trpí v potravinářském sektoru recesí, takže jsme museli obrátit pozornost do zahraničí – především je to Norsko, Dánsko, Švédsko, Německo a v poslední době se naše aktivity velmi slibně rozvíjejí na anglickém trhu.
Prosadit se tam znamená nejen dodržet velmi přísné požadavky na kvalitu, ale mnohdy také překonat psychologickou bariéru obav z „dodavatele z východního bloku“, což vyžaduje řadu osobních jednání. Ač to může znít paradoxně, vyplácí se nám pozvat naše zákazníky až k nám do Orlických hor. Pro mnohé to je nezapomenutelný výlet, ale na jednom se shodují všichni – dokážeme vyrábět kvalitní potraviny.
Bariéra dodavatele z východního bloku
Každý musí ochutnat
Porada končí okolo 12.30. A pokud jsem si dosud trochu stěžoval, nyní přichází na řadu hlavní výhoda potravinářské společnosti – jdeme ochutnávat!
Zastávám názor, že každý zaměstnanec musí znát a ochutnat naše výrobky a má plné právo mít k nim jakékoli připomínky. Úplně nejlepší jsou přitom ochutnávky nových receptur. Myslíte, že jsou dobré knedlíky s brusinkami, nebo naopak s nugátem? Věřte mi, že tato část mojí práce je opravdu příjemná. Měl bych asi upozornit, že degustace probíhají prakticky každý den. Naštěstí máme tolik příchutí, že to lze vydržet. A navíc vyvíjíme stále nové a nové chuťové varianty.
Mimochodem pokud teď někdo z vás ohrnuje nos nad takovou stravou, měl bych poznamenat, že se u nás ochutnávají i výrobky mířící na západní trhy. Tam jsou ochotni a schopni platit za kvalitu, takže jsme například uspěli ve Skandinávii s plněnou pizzou Calzone, která na českém trhu není. A jelikož je u nás hlavním problémem levná konkurence z Polska, tak nevím, jestli někdy bude.
Je třeba se udržovat
Ale zpět ke stroji. Sedám k počítači a hodinu až dvě vyřizuji emailovou korespondenci, připravuji se na nadcházející jednání a analyzuji zaslané podklady – cenové nabídky a nové poptávky od zákazníků. To mi nakonec vydrží až do páté hodiny. Je čas na cestu domů, a jelikož mi to trvá hodinu, jak jsem uvedl, je to čas na telefonáty, které mohly počkat právě až na odpoledne.
Vzhledem k výše uvedeným ochutnávkám se po večerech snažím udržovat v kondici a v přijatelné váhové kategorii. V zimě se minimálně třikrát do týdne chodím hýbat, ideálně s míčem, případně košíkem, abych nezapomněl na badminton, v létě jezdím na kole.
V každém případě, ať je mráz nebo teplo, po sportu následuje oficiální a povinný rozbor dosažených výsledků s kamarády nad půllitrem piva. Domů se obvykle vracím okolo desáté. Přečtu si noviny a usínám s rozečtenou knihou kolem půlnoci.
