„Neboť žralok není žralok, když nic nelze prokázat,“ zpívá se v Brechtově Žebrácké opeře v jarmareční písni o Mackiem Messerovi. Málokdy se tyto verše tak sejdou s realitou jako v případě Ramushe Haradinaje.
Přinejmenším z pohledu Srbů. Srbský státní zástupce pro válečné zločiny vysvětlil osvobozující rozsudek haagského tribunálu takto: Nikdo nemohl proti Haradinajovi vypovídat, protože všichni svědci byli zabiti. Zlost v Bělehradu je obrovská; vždyť ještě neopadla vlna rozhořčení nad verdiktem v procesu s generály Gotovinou a Markaćem.
V obou procesech soudci konstatovali, že zločiny proti Srbům byly spáchány, ale není možné je přímo spojit se souzenými osobami. Snadno pak v Bělehradu vzniká pocit, že se tu uplatňuje spravedlnost vítězů. Tribunál se jeví jako politický instrument Západu – toho Západu, který vždy stál na straně Chorvatů a kosovských Albánců. Rostoucí srbské skepsi vůči EU se lze stěží divit.
Čtěte také: Přelom: Tribunál v Haagu osvobodil chorvatské generály Gotovinu a Markače
