Padesát miliard dolarů. Olympijský spektákl, který začne v pátek, stojí víc než všechny předchozí zimní olympiády dohromady. Zda Soči vydělá, uvidíme. Převládá skepse. Brutalita, s níž olympiáda do Soči vlétla, je ostudou Ruska i olympijského hnutí. Je to ostuda i pro Rakousko, míní mnozí. Každopádně dobrý obchod.
Ještě nikdy naše hospodářství z her tolik neprofitovalo. Šéf Strabagu Hans Peter Haselsteiner je odpovědný za velký díl novostaveb v Soči. Doppelmayr, světová jednička ve výrobě lanovek, má v lyžařských areálech na čtyřicet zářezů. Kdyby hry nebyly v Soči, ale v Salzburku, nevydělaly by rakouské firmy víc. I proto je volání, aby rakouští politici na olympiádu nejezdili, přitažené za vlasy. Komu prospěje, když kancléř Fayman zůstane doma? Hry v Číně či v Rusku jsou úplně stejně nebo úplně stejně málo zavrženíhodné jako hospodářská spolupráce s těmito zeměmi. Proč by se zrovna sport měl demokraturám obloukem vyhýbat?
The New York Times: Přerušená demokracie
Thajsko prožívá temné dny. Nedělní volby narušili demonstranti, jejichž požadavky na ústup od demokracie mohou vést k ještě většímu chaosu. Thajská konstituční monarchie už v minulosti čelila převratům a pouličním protestům, ale dosud představovala stabilitu a rozvoj v regionu známém autokratickými a brutálními vládami. Hrála klíčovou roli v mírnění regionálního napětí. Poskytovala protiváhu vojenské asertivitě Číny tím, že stála v čele integračních snah skupiny ASEAN.
V neděli protestující zablokovali volby zhruba v desetině okrsků, což znamená, že Thajsko se ocitne v bezvládném limbu na několik měsíců. Protesty vedou opoziční politici náležející k městským elitám a k jihu země. Odmítli účast ve volbách, protože vědí, že vládnoucí stranu premiérky Šinavatrové, za níž stojí rurální většina ze severu, nemohou porazit. Místo aby slovo předali voličům, chtějí svrhnout Šinavatrovou a parlament nahradit nevolenou radou lidu, která má přinést blíže nespecifikované reformy. To však situaci v rozdělené zemi nezlepší.
Pravda: Chybí trest, ne zákon
Je samozřejmě důležité vědět, že 90 procent našinců si myslí, že na Slovensku je rozšířená korupce. O něčem vypovídá i to, že ještě většími nebo podobnými pesimisty jako my jsou Řekové, Italové, Češi či Španělé. Vnímání korupce je však jen jednou stranou mince. Nejenže tou méně důležitou, možná dokonce svým způsobem i korupci nepřímo podporující. Vůbec totiž není těžké představit si, v jakém pokušení musí žít člověk, který je přesvědčen, že všichni ve státě jsou zkorumpovaní a bez úplatku se nikdy nic nevyřídí.
Úplatek se vždy lépe dává i přijímá s vědomím, že je to tichá společenská norma. Druhou, mnohem důležitější stranou mince je neexistence dostatečně odstrašujících příkladů, v nichž by byla korupce odhalena, vyšetřena i potrestána. Největším problémem přitom nejsou nedostatečné zákony, jak nám vyčítá třeba Evropská komise, ale nedobře fungující justice a slabá vymahatelnost práva obecně.
Čtěte také:
Thajsko čekají náročné volby, opozice je odmítá
Korupce v EU: osm členských států zpronevěřilo až 2,2 miliardy eur
Česko si pohoršilo ve vnímání korupce. Lépe jsou na tom i Gruzie či Uruguay
