Tento výstřel, který egyptský prezident Muhammad Mursí vypálil proti tamní justici, míří do zad. Je to velká rána důvěryhodnosti Muslimského bratrstva. Toto hnutí bylo přitom přes všechnu svou ideologicky zaneřáděnou minulost na cestě k tomu, aby se stalo pragmatickou, hodnotově konzervativní silou usilující o hledání národního konsenzu. S tím je ovšem konec.
Pokud by chtěl Mursí svou pošramocenou důvěryhodnost alespoň trochu obnovit, musel by svůj čtvrteční dekret, jímž se postavil nad zákon, vzít zpět. Mursí chtěl zaútočit na ty části justice, které považuje za provázané s minulým režimem a které by podle něj mohly bránit další cestě ke standardním parlamentním volbám.
Možná se skutečně domníval, že Egypťané přijmou jeho krok se stejným pochopením pro revoluční kontext jako srpnové odvolání špiček armády. Ale to jen ukazuje na jeho nepochopení demokracie. Nezávislost justice je zcela zásadní. A egyptská justice rozhodně není pro lidi jen symbolem starého režimu.
The New York Times: Zavřete Guantánamo
Když byl Barack Obama v roce 2009 druhý den v úřadu, podepsal příkaz, který byl deklarací americké změny a byl po celém světě oslavován. Volal, nejpozději do roka, po uzavření americké věznice v kubánském Guantánamu – smutného symbolu politiky bezpráví a mučení uplatňované prezidentem Bushem. Vedle dalších činů naznačujících snahu odtrhnout se od éry bushovské spravedlnosti šlo o odvážný začátek. Co následovalo, už zdaleka tak povzbudivé nebylo.
Nová administrativa se rozhodla přijmout extravagantní postoje Bushova týmu ke státním tajemstvím a výkonné moci. Zamlžila odpovědnost za věznění a brutalitu vůči stovkám lidí na Guantánamu a v tajných věznicích a upřela obětem mučení, aby se dovolávali spravedlnosti u soudů. Během poslední kampaně už se o Guantánamu moc nemluvilo, ale doufejme, že slib přes průtahy stále platí. Obama by ho měl splnit, nechce-li si pokazit svůj dojem, pokud jde o americkou spravedlnost a ochranu lidských práv.
SME: Nepříjemné důsledky
Začínající učitelská stávka je zatím nejtěžším testem, který současná vláda za půl roku u moci podstupuje. První Ficově vládě se ještě v dobrých časech dařilo vyvolávat dojem, že stojí na straně slabších, a odbory s ní pravidelně tahaly za jeden provaz. Tím, že školští odboráři nyní nepřistoupili na kompromisní návrh, postavili Roberta Fica a jeho ministry do nečekané, nevyzkoušené situace, jejíž důsledky nebudou příjemné. Může to vážně pochroumat Ficův obraz sociálně cítícího politika.
I kdyby vláda v průběhu týdne našla peníze na zvýšení platů, šlo by hlavně o signál pro další státní zaměstnance, že dostatečný tlak přináší výsledky. Ficovy problémy by se tím jen znásobily.
Fico argumentuje krizí a tím, že jsme všichni na jedné lodi a jedna skupina lidí si nemůže dovolit vydírat vládu. Problém je však v tom, že jeho vláda připravila a jeho parlament schválí rozpočet, který se místo škrtů plní daněmi, takže se může jevit jako bezedný.
Čtěte také:
Egypt - poslední slovo má od nynějška Mursí, opozice protestuje
USA věděly, že v Guantánamu vězní nevinné
Slovenští učitelé chystají časově neomezenou stávku
