Otázkou zůstává, zda je lidstvo vystaveno neznámé hrozbě, pandemii ve formě A/H1N1
Světem obchází staronové strašidlo. Tentokrát si nasadilo masku s vepřovou hlavou, kýchá, má horečky a vlající plášť popsaný písmeny A/H1N1. Přišlo prý z Mexika, ale už se to nesmí říkat. Momentálně děsí nejvíce Ukrajinu, ale k smrti dohnalo i ženu v Karlových Varech. Kouzlem, jež by prasečího bubáka mělo zahnat, se má stát „wak-cee-nah“.
Lidé, kteří se obecně obávají nových a neznámých věcí, vzývali své šamany, aby jim rychle navařili zázračný lektvar. Jakýsi tajemný mix. Když jej mocní medicinmani s exotickými jmény GlaxoSmithKline, Baxter, Novartis nebo bratři Sanofi-Aventis připravili, lidé začali remcat, že byl ukuchtěn příliš rychle. Těžká práce. Stačilo několik případů, kdy se očkovaným přitížilo, nebo – nedej bože – zemřeli, a zbožná důvěra v kouzelný nápoj byla fuč.
Chybovali i kmenoví náčelníci. Tu si předepsali lepší „meducínu“ (germánská větev), onde si lék nakoupili za tajných a sebemrskačských podmínek (slovanská odnož)… Jaký to rozdíl proti Vikingům, kteří svým pohlavárům věří a bez hlesnutí nastavují bodancům těla! V zemi Bójů se slovu náčelníkově vzepřel dokonce i hlavní šaman (jmenuje se Kubek). Tamtamy se zprávy zhostily. Začaly se šířit klepy, drby a mýty. Nejsou medicinmani s tajuplným strašákem dokonce kamarádi? Uškodí lektvar potomkům? Kdo nám poradí? Komu máme skutečně věřit, dostává-li měšce se zlaťáky (anebo s lístky na výlety s ohnivým ořem) i můj osobní šaman?! Proč lektvar dostane jen někdo? Je nemoc natolik ničivá, abych své tělo vystavil neznámým magickým silám? A mexický bubák získal nového parťáka. Paní Nejistotu.
Nejistota lidi děsí. Možná úplně nejvíc. Týdeník EURO proto sestavil desatero faktorů nejistoty, které panují okolo aktuálního tématu: pandemické chřipky a vakcinace proti ní (s. 54). Zeptali jsme se i tuzemských manažerů, jak se hodlají zachovat (s. 26). Lidstvo, jež si navyklo minimalizovat rizika čehokoli včetně nemocí, je opětovně vystaveno neznámé hrozbě. Náš iluzorní pocit, že svět ovládneme, je konfrontován s realitou, kdy občas něco nezafunguje. A kdy i ti, kteří měli být „kouzlem“ ochráněni, zemřou. Na skutečného žence, smrtonoše s nabroušenou kosou, lidstvo čeká už několik desetiletí. Nastalá panika a hysterie okolo svinské chřipky, jejímiž oběťmi je stále jen zlomek zemřelých, kteří bývají koseni každoročními „banálními“ nemocemi, ukazuje, jak naše protipandemické mechanismy a autority nefungují. Jak jsou zranitelné pouhými povídačkami, šumem, předsudky a lží.
„Hrozbu nákazy prasečí chřipkou můžeme společně zvládnout! Ministryně zdravotnictví zajistila vakcínu proti prasečí chřipce jen pro půl milionu lidí… A na vás ostatní zřejmě nemyslí!“ hřímá inzerce Svazu pacientů ČR v bulvárním tisku. Jako řešení nabízí ve spolupráci s jistou firmou „balíček první pomoci.“ Stojí pětistovku. A co obsahuje? Šumivé vitamíny, hygienické roušky či antibakteriální gel na mytí rukou. Šířit paniku, potažmo na ní i vydělávat, je tuze snadné. Odpovědnou roli musejí hrát právě seriózní média včetně týdeníku EURO. Komu dávat prostor, není-li vyjasněno, kdo je autoritou a kdo má „pravdu“?
„Je těžké odlišit ,čistou informaci‘ od přesvědčování. Řada silných farmaceutických firem investuje velké peníze do přesvědčování nejen lékařů, ale i médií. Na druhou stranu médiím hlavní kánon objektivity velí zahrnout oba názorové protipóly, ačkoli mohou mít ve společnosti i mezi odborníky výrazně rozdílnou podporu. Symbolicky tím může být vytvářena představa, že jsou oba tábory stejně rozsáhlé. Obě řešení mají samozřejmě svá pro i proti. Média by neměla vodit občany za ručičku a řešit rozhodnutí za ně, ale měla by poskytnout dostatečné množství kvalitních informací k poučenému rozhodnutí,“ říká sociolog médií Tomáš Trampota. Čtěme tedy, přemýšlejme a poučme se. Dokud je ještě čas.
