Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu překonal i ta nejdivočejší očekávání. Ve Washingtonu - a do jisté míry v celé zemi - vládne chaos
Dopis Laury Rosenbergové, dnes již bývalé úřednice u americké Národní bezpečnostní rady, jako by pocházel z jiné doby. „Dělejte, co byrokracie umí nejlépe: zpomalujte, zdržujte, dělejte obstrukce,“ napsala svým kolegům, „neposlouchejte. Odmítejte splnit jakýkoli nezákonný nebo neetický požadavek.“ Anebo jinak: Opozice, jež stále držela v rukou orgány důležité pro běh země, se musela spokojit s organizací dezorganizace; s veškerým géniem kolektivního úsilí se zaměřila na obstrukci, ochromení a zdiskreditování vlády.
Poslední věta předcházejícího odstavce nepopisuje start Trumpovy administrativy, nýbrž je citátem z proslulé knihy Johna Reeda Deset dnů, jež otřásly světem; popisuje marný odpor ruských vládních úředníků v prvních desítkách hodin poté, co v listopadu 1917 uchvátili moc bolševici Vladimira Lenina.
Události, jež dělí bez několika měsíců rovných sto let, mají mnoho společného.
Stejně jako Lenin i Donald Trump začal okamžitě po nástupu k moci vládnout pomocí dekretů. Stejně jako Lenin dokázal během několika dnů rozeštvat různé složky státního aparátu do vzájemných potyček v závislosti na míře loajality vůči novým vládcům. Stejně, jako se tou dobou začali někteří bolševici se zbytkem svědomí bouřit, i někteří Trumpovi spojenci už v prvních dnech jeho vládnutí zařadili zpátečku.
Prezidentská kalamita
„Soudě podle toho, jak Trump v Bílém domě začal, je snadné hádat, že jeho prezidentská kariéra skončí kalamitou,“ řekl washingtonský insider (a podle vlastních slov Trumpův letošní volič), právník John Dean. Dobře ví, jak prezidentská kalamita vypadá, protože sám k jedné přispěl.
Během vyšetřování aféry Watergate, kdy pracoval pro Bílý dům Richarda Nixona, jej FBI popsala jako „mistrovského manipulátora stojícího za snahou zamést aféru pod koberec“.
Nixon je dosud jediným prezidentem, který opustil úřad předčasně, aniž zemřel; Trump podle všeho míří stejným směrem, jen rychleji.
Minulý týden byl Washington svědkem nevídaného chaosu. Nový prezident v prvních čtyřech pracovních dnech svého působení ve funkci rozhodl o mnoha důležitých věcech (viz box) a je logické, že ne každý s nimi souhlasil. „Trump není prezidentem proto, aby se s někým kamarádíčkoval,“ napsal optimisticky britský deník The Daily Telegraph. Někoho navíc nebaví jeho drsný styl a ještě další mu prostě nemohou zapomenout, že je prezidentem on, a ne Hillary Clintonová. Až potud nic nového pod sluncem.
Protiimigrační dekret
Pak ale Trump nechal vybuchnout bombu.
V pátek 27. ledna těsně před čtvrtou hodinou se vrátil do Oválné pracovny z oběda s britskou ministerskou předsedkyní Theresou Mayovou (podle deníku The Washington Post si s sebou přinesl výtisk menu, prý aby měl důkaz, že skutečně obědval s šéfkou britské vlády). Vzápětí podepsal dekret - Američané používají obrat „výkonný příkaz“, ale význam je tentýž - o zákazu vstupu do země státním příslušníkům Iráku, Íránu, Sýrie, Somálska, Súdánu, Libye a Jemenu. Způsob, jímž to provedl, mu vynesl stejně bouřlivý nesouhlas jako samotný obsah dekretu.
Trumpovi odpůrci se dělí zhruba na dvě party - jedni se domnívají, že prezidentovy metody nemohou dosáhnout deklarovaných cílů, zatímco druzí si myslí, že ony cíle samotné jsou pomýlené. Protiimigrační dekret obě party vzácně spojuje. Především zákaz nemá šanci případnému teroristickému útoku na USA zabránit. Zaprvé bude (až na výjimky, o nichž ještě bude řeč) platit devadesát dnů. Proč právě tak dlouho, není známo. Hrozí Americe od občanů uvedených zemí nějaké bezprostřední nebezpečí, které po třech měsících pomine? Pokud ano, nechal si to Trump pro sebe.
Zadruhé pro Syřany platí zákaz až do odvolání. To sice nijak nezvyšuje účinnost opatření (lidé z Islámského státu mají všechny možné pasy světa a ty syrské vydává režim jejich úhlavního nepřítele Bašára Asada), zato to zaručuje, že ti skutečně potřební se v Americe pomoci nedočkají.
Co ví jen Trump
Také samotný výběr zacílených zemí je, řekněme, neortodoxní. Země, které zásobují západní svět svými islamistickými bojovníky, jako jsou Pákistán, Egypt, Maroko, Tunisko, Afghánistán a Saúdská Arábie, jsou v klidu. Naopak třeba Írán, který sice terorismus vydatně podporuje, ale činí tak ze svého území a v řadách vlastních obyvatel produkuje teroristů minimum, na seznamu je. Proč? To ví jen Trump; list The New York Times naznačil, že vysvětlením může být skutečnost, že v zemích postižených zákazem Trump nemá obchodní zájmy, kdežto v ostatních producentech teroru ano; týdeník Euro nebyl schopen tuto hypotézu ověřit.
Více světla na dekret, proti němuž se na obou pobřežích USA zvedly největší nepokoje od dob vietnamské války, vrhá rozhovor, který americké televizi ABC poskytl bývalý newyorský starosta Rudy Giuliani. Řekl, že s ním Trump v době kolem inaugurace dekret konzultoval. Původně jej prezident chtěl uvést jako „zákaz muslimů“ (tak o něm mluvil během předvolební kampaně). Giuliani jej měl informovat, že to je protiústavní diskriminace náboženského přesvědčení a že lepší by bylo za týmž účelem mluvit o boji proti teroru.
Zelené karty? Ne. Ano!
Výsledkem je mimořádně kontroverzní vývoj. Už v den vyhlášení dekretu začali agenti imigračního úřadu zadržovat lidi na letištích - některé při příletu do USA, jiným nedovolili ani nastoupit. Byli mezi nimi nejen „běžní“ cizinci, nýbrž i žadatelé o azyl, kteří už celým zdlouhavým procesem prošli, jen měli tu smůlu, že ještě fyzicky do USA nedorazili. Byli mezi nimi dokonce i držitelé dlouhodobých povolení k pobytu, zelených karet.
Právě posledně uvedené případy vyvolaly nejvíc rozruchu. Když Trumpův personální šéf Reince Priebus dekret v pátek 27. ledna večer představoval, řekl, že se držitelů zelených karet nebude týkat. Podle informací serveru Politico.com se však do věci přes noc vložil Trumpův šéfstratég Steve Bannon (jenž během několika měsíců povýšil z šéfredaktora pokleslého propagandistického serveru Breitbart.com na člena Národní bezpečnostní rady, což kdekdo považuje za samostatnou kapitolu v dějinách skandálů). Na druhý den už zákaz platil i pro držitele zelené karty. Co víc, ti mohou být zadržováni bez udání důvodu až 120 dnů.
Události se daly do pohybu. Lidé z ministerstva zahraničí se nechali slyšet, že „není jisté, jestli je to zlá vůle, nebo neschopnost“, že se s nimi Bílý dům opatření vůbec nenamáhal konzultovat, jak je pravidlem. Americká asociace pro občanské svobody (ACLU) již ve jménu dvou držitelů zelených karet dekret soudně napadla a zažádala o možnost podání hromadné žaloby; pře se s nejvyšší pravděpodobností velmi rychle dostane před Nejvyšší soud (do něhož Trump minulý týden navrhl chybějícího soudce, díky němuž budou mít konzervativci mezi devíti soudci teoreticky převahu nad liberály). Nejméně tři federální soudci, dva v Massachusetts a jeden v Západní Virginii, vystavili soudní příkazy, jimiž platnost Trumpova dekretu pozastavují.
Ústava nad prezidenta
Nejdramatičtější moment proběhl v pondělí, kdy se proti zákazu veřejně vyslovila prozatímní ministryně spravedlnosti Sally Yatesová. Řekla, že ze své pozice nařídila svým podřízeným, aby podle dekretu nesoudili, protože se domnívá, že „je právně neobhajitelný“. Trump zareagoval po svém: řekl, že Yatesová svůj úřad zradila, a po několika hodinách ji propustil.
Novináři poté bleskurychle našli záznam z jednání Yatesové na půdě Senátu, který ji před dvěma lety potvrzoval ve funkci náměstkyně. „Budete ochotná nesplnit příkaz prezidenta, pokud by byl nezákonný nebo protiústavní?“ zněla otázka. Ironickou shodou okolností ji kladl senátor Jeff Sessions, jenž z Trumpovy vůle Yatesovou v ministerském křesle vystřídá, jen co jej jeho bývalí kolegové v Senátu do funkce schválí. „Skládám přísahu věrnosti Ústavě Spojených států, ne prezidentovi,“ odpověděla Yatesová. Senátoři ji schválili poměrem hlasů 84 : 16; teď právě kvůli této zásadovosti přišla o místo.
Zatímco soudci a prozatímní ministryně vystupovali proti Trumpovu dekretu, odeslal odborový svaz zastupující 21 tisíc
agentů imigračního úřadu (jenž spadá pod ministerstvo vnitřní bezpečnosti) prezidentovi blahopřání a poděkování za „rychlou a rozhodnou akci“ ve snaze „udržet Ameriku v bezpečí“. Rozdíly v reakcích dávají tušit, že příslovečnými deseti dny třesení světem v podání Donalda Trumpa rozhodně nekončí.
Nejdramatičtější moment proběhl v pondělí, kdy se proti zákazu veřejně vyslovila prozatímní ministryně spravedlnosti Sally Yatesová.
Co prezident Trump za deset dnů své vlády stihl
Co podepsal: · zrušil příkaz Baracka Obamy, jenž znemožňoval stavbu ropovodů Dakota Access a Keystone · vydal příkaz postavit zeď na hranici s Mexikem · vydal příkaz, jenž dává státům volnou ruku při (ne)dodržování zákona o zdravotním pojištění (Obamacare) · odstoupil od (dosud neratifikované) smlouvy o volném obchodu s 11 zeměmi Ameriky a Asie (TPP) · vydal zákaz poskytovat federální finanční pomoc mezinárodním skupinám, které provádějí či usnadňují potraty (a to i v případě, že by peníze šly na jiné aktivity) · vydal zákaz najímání nových federálních pracovníků s výjimkou ministerstva obrany · vydal příkaz pozastavit federální financování městům, která poskytují útočiště ilegálním přistěhovalcům Co dělali jeho lidé: · poradce Peter Navarro řekl, že smlouva o volném obchodu s Evropskou unií je „mrtvá“ a že Německo manipuluje hodnotou eura (jež v reakci na to stouplo vůči dolaru o celé procento) · šéfstratég Steve Bannon připravuje po vzoru Breitbart.com sekci „černošské zločinnosti“ na stránkách Bílého domu; médiím coby správný exnovinář vzkázal, že mají „držet hubu“
Bezprecedentní propad
Během prvních dnů v prezidentské funkci ztratil Donald Trump dvě procenta příznivců a nasbíral šest procent nových odpůrců. Podle Gallupova ústavu, jenž prezidentskou popularitu sleduje, je to za dané období největší zaznamenaný nárůst nespokojenosti
spokojeni nespokojeni
22. 1. 45 45
23. 1. 45 46
24. 1. 46 45
25. 1. 46 45
26. 1. 45 48
27. 1. 42 50
28. 1. 42 51
29. 1. 43 50
30. 1. 43 51
ZDROJ: GALLUP. COM
O autorovi| Daniel Deyl deyl@mf.cz
