Teroristické útoky na Spojené státy v září 2001 způsobily šok a nemalé škody. Ameriku nepochybně změnily. Nikoli však pouze k lepšímu
V rámci předvýjezdového školení dostávají američtí velvyslanci záludnou otázku. Mají říci, který oděv bude pro jejich novou roli ambasadora nejdůležitější. A zatímco si lámou hlavu, správná odpověď většinu z nich zaskočí. Není to smoking, případně ještě slavnostnější frak, který se obléká například při pozvání na královskou svatbu, ani klasický, dobře střižený vlněný oblek, jenž se nosí na schůzky s ministrem zahraničí. Nejdůležitější je kvalitní pyžamo a župan. Vzhledem k mezinárodnímu postavení a významu Spojených států je totiž velice pravděpodobné, že se velvyslanec v průběhu své mise dříve nebo později setká s vážnou situací, která vyžaduje okamžité řešení. A krizové štáby se v takovém případě scházejí hned, třeba i v noci, a právě v jeho rezidenci. „Jako možný model uvádělo tehdy ministerstvo zahraničí havárii letadla s americkými občany na palubě,“ vzpomíná na podobné školení Frank Lavin, někdejší velvyslanec USA v Singapuru. Ani ve snu jej tehdy nenapadlo, že se v podobné situaci ocitne. A to brzy po nástupu do funkce.
Náročná noc
„Do Singapuru jsme přiletěli v srpnu 2001, pověřovací listiny jsem předával 10. září, tedy v předvečer tragických událostí. A ty znamenaly šok. Jak pro nás osobně, pro Spojené státy, tak i pro svět,“ popsal tehdejší dojmy v rozhovoru pro Euro Frank Lavin. Když došlo v USA k sérii koordinovaných teroristických útoků, na ostrově v Jihovýchodní Asii bylo devět hodin večer. Vědělo se, že byly zasaženy dva mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku a jedno křídlo budovy Pentagonu ve Washingtonu. Později vyšlo najevo, že akce provedli členové militantní teroristické skupiny al-Káida prostřednictvím čtyř unesených civilních letadel. Cíl nezničili pouze v jednom případě. Pravděpodobně se jím měl stát Bílý dům anebo Kapitol. „Pracovali jsme intenzivně téměř celou noc, abychom přijali potřebná bezpečnostní opatření. Přetrvávala totiž nejistota, zda nedojde k dalším útokům. Z tohoto důvodu jsme několik následujících dnů fungovali v režimu nejvyšší pohotovosti,“ připomněl velvyslanec. Hned ten večer se mu dostalo od singapurského ministra zahraničí a také premiéra nejen kondolencí, ale také pomoci v podobě posílené ochrany. „Reagovali opravdu rychle a zajistili zvýšení naší bezpečnosti. Singapurci byli vývojem velice znepokojeni. Vzhledem k početné muslimské komunitě v regionu se obávali, že by mohlo dojít k nějakým útokům i na ostrově.“
Bezprostřední dopady
K okamžitému přijetí přísných bezpečnostních opatření došlo také ve Spojených státech. Bezprostředně po událostech bylo evakuováno newyorské sídlo OSN, Bílý dům, Kapitol, sídlo NASA a vládní budovy ve Washingtonu. Opustit kanceláře muselo také přes milion federálních úředníků působících v dalších amerických městech. Všechny významné památníky, symboly USA, zůstaly několik dalších dnů po tragédii uzavřeny, a to včetně Sochy svobody a věže Space Needle v Seattlu. Podobný postup volily i televizní a filmová studia v Hollywoodu a divadla na newyorské Broadwayi. Některé americké burzy zůstaly po útoku uzavřeny celý týden. Materiální škody i ztráty způsobené přerušením práce či z neuskutečněných obchodů se odhadují na 50 až 100 miliard dolarů. Pro miliony Američanů znamenalo 11. září velký otřes. Měli zlost ze zmaru tří tisíc lidských životů a materiálních škod, ale také strach z toho, co může následovat. Nejvíce je zasáhla skutečnost, že k útokům došlo přímo na americké půdě. Začali si uvědomovat vlastní potenciální zranitelnost. V tomto směru teroristé bezprostředně uspěli. Okradli Američany o pocit, že je jejich země nenapadnutelná.
Na vlně patriotismu
Velvyslanec Lavin musel tehdy kromě jiného zajistit, aby dvě vojenské lodě, které právě kotvily v Singapuru, okamžitě opustily přístav a vypluly na moře. V onu noc z 11. na 12. září 2001 se na jeho rezidenci řešil i jiný problém. Zda na ostrově na čas nezavřít americkou školu. „Kolem páté hodiny ráno padlo rozhodnutí, že naše děti do školy půjdou. A to hned druhý den po útoku,“ vzpomíná. Paralelně s obří vlnou patriotismu, která se tehdy zvedla po celých Spojených státech, se formovala odvetná reakce americké armády. Bílý dům vyhlásil terorismu válku a již o pár týdnů později podnikly Spojené státy za podpory NATO a spojenců invazi do Afghánistánu. Přes počáteční úspěchy – svržení Tálibánu a tím teoretické odstřižení al-Káidy – se však bezpečnostní situaci v zemi nepodařilo do dnešního dne zcela stabilizovat. Teprve letos na jaře byl speciálním komandem zabit strůjce září 2001 Usáma bin Ládin, který se schovával v Pákistánu.
Drahá a bez konce
Skalní příznivci prezidenta George W. Bushe, který stál v čele Spojených států v době teroristického útoku, jeho politiku a postupy i s odstupem desíti let obhajují. Podle nich se podařilo vliv a schopnosti al-Káidy v mnoha směrech oslabit. Připadá jim nefér dnes spekulovat, zda se mohly věci dělat a vyvíjet jinak. Připomínají, že zatímco řada teroristů včetně jejich nejvyššího vůdce byla zneškodněna, rekrutování nových nelze zcela zabránit.
Podle stoupenců Bushovy doktríny se po září 2001 výrazným způsobem posílila především obrana státu, která má díky nové strategii a modernějším technologiím zaručit, aby se podobná tragedie neopakovala.
Kritici bývalého prezidenta až tak velký úbytek teroristů nepozorují a zdůrazňují, že řada postupů tehdejší administrativy situaci pouze vyhrotila. Upozorňují také, že soubor opatření známý pod názvem USA Patriot Act, který Bush podepsal 26. října 2001 příliš rozšířil pravomoci vládních agentur a bezpečnostních složek. Tím příliš zasáhl do života obyvatel Spojených států, a případně dokonce omezil jejich svobody. Mimochodem, přijatá opatření prošla několika změnami a jejich platnost byla několikrát prodloužena. Naposledy letos v květnu (jako USA Patriot Act II) na další čtyři roky.
Takzvaná válka s terorismem navíc stála příliš mnoho peněz. Podle zprávy Kongresu z loňského roku přišla Spojené státy od září 2001 na přibližně 1,15 bilionů dolarů, což je více, než výdaje na intervenci ve Vietnamu a Jižní Koreji dohromady. Dražší byla pro Američany v přepočtu na dnešní hodnotu dolaru jen druhá světová válka. Rozpočtový výbor Kongresu odhaduje, že náklady na konflikty v Afghánistánu a Iráku se mohou do roku 2017 vyšplhat až na závratných 2,4 bilionu dolarů.
Symbolický Ground Zero
Hlavním symbolem 11. září se nepochybně staly dva zničené mrakodrapy Světového obchodního centra (WTC), dřívější součást panoramatu Manhattanu představující New York jako finanční centrum a nakonec i USA jako světovou mocnost. Po nárazu unesených letadel se zhroutily během dvou hodin. Všichni lidé na palubě zahynuli, mnohem více obětí však bylo z kanceláří uvnitř budov. Většinu Američanů, a to nejen příbuzné a známé obětí, zasáhl teroristický útok na New York v osobní rovině. Mnozí tam mají nějaké vazby, město znají, třeba tam studovali nebo prožili část života. Zatímco poškozené křídlo Pentagonu bylo opraveno během jednoho roku, vášnivé debaty ohledně budoucnosti místa, na kterém kdysi stála dvojčata Světového obchodního centra, se vedly ještě v roce 2005. Přitom se podle původních plánů mělo se stavbou začít už v roce 2004 a v roce 2008 již měla být dokončena. Spory se netýkaly pouze podoby nových výškových budov, ale i jejich financování. Zdržení způsobila i jednání s pojišťovnami a k tomu složité hledání pozůstatků obětí. A tak na dolním Manhattanu ještě dlouho zela 21 metrů hluboká jáma o rozloze 6,5 hektaru, tzv. Ground Zero, jejíž oplocení lemovaly panely s fotografiemi obětí a vzkazy pozůstalých. Městu samotnému nějakou dobu trvalo, než se zbavilo sutin z mrakodrapů. Špatné vzpomínky však zůstaly a s nimi i zdravotní problémy. Z budov se při jejich pádu uvolnilo velké množství prachu, který obsahoval nebezpečné látky včetně zplodin z PVC, dioxinů, rtuti, olova a karcinogenního azbestu. Ulice dolního Manhattanu pokryl prach až do výšky několika centimetrů. U mnoha obyvatel vyvolal tzv. „kašel WTC“. Dnes přibližně 18 tisíc Newyorčanů trpí vážnými respiračními problémy a sníženým výkonem plic.
Nové srdce Manhattanu
Stavební projekty na obnovu Světového obchodního centra prošly řadou změn, mimo jiné i kvůli protestům pozůstalých a také vyšším bezpečnostním nárokům. V roce 2006 byla zprovozněna první opravená budova s číslem 7 (má 52 podlaží) a krátce poté byly také položeny základy ústředního nového mrakodrapu One World Trade Center. Bývalý guvernér státu New York George Pataki jej původně pojmenoval „Věž svobody“. Tehdy totiž uvažoval o prezidentských volbách. Neuspěl, a tak mohl být název se silně politickým podtextem nahrazen komerčně přijatelnějším „One WTC“. Autorem vítězného návrhu se stal architekt David Childs, stavba v hodnotě 3,2 miliardy dolarů by měla být dokončena v roce 2013. K dnešnímu dni je již postaveno přes 70 pater z plánovaných 104. Na vrcholu budovy vysoké 541 metrů anebo 1776 stop, což je rok vzniku USA, má být jako připomínka dřívějších dvojčat vyhlídková restaurace „Okna do světa“. Impozantní nový mrakodrap co do výšky překoná Empire State Building a zároveň se zařadí mezi nejvyšší budovy světa. Spolu s ústřední věží vyrůstají také další budovy vysoké 411 metrů, 352 a 288 metrů. Po jejich dokončení se zcela nepochybně změní panorama Manhattanu. A to zásadním způsobem. Letos přesně v den desátého výročí tragédie byl také odhalen památník obětem útoků pocházející z dílny architektů Michaela Arada a Petera Wolkera. Jedná se o dvě obří čtvercové fontány z černé žuly, které nesou Reflecting Absence a zhruba kopírují základy někdejších dvojčat. Do kamene byla vytesána jména mrtvých, seřazená nikoli podle abecedy, ale podle propojení jednotlivých obětí. Ať již osobních anebo pracovních. Bratr se setrou, požárník s požárníkem, policista se svým kolegou. Stejným způsobem se postupovalo i v případě stovek finančníků a bankéřů pocházejících z nejrůznějších zemí světa. Například společnost Cantor Fitzgerald, která sídlila na 101. až 105. patře jedné z věží WTC, přišla v ten den téměř o všechny zaměstnance – celkem 658 lidí.
Rozkolísaný Wall Street
Finanční dopady teroristických útoků se začaly projevovat již v prvních dnech po 11. září. Jedním z důsledků bylo narušení leteckého a lodního spojení v USA a pokles důvěry v bezpečnost cestování vůbec. Z dlouhodobého hlediska nemohli teroristé svými, byť pečlivě plánovanými útoky, ekonomiku Spojených států výrazně zasáhnout. Hospodářství USA je velice diverzifikované a decentralizované, a navíc funguje s obrovskými objemy peněz a zboží. Negativní ekonomický dopad se projevil především v rostoucí ceně ropy na světových trzích a v utlumení cestovního ruchu v Evropě a Asii. Nové výdaje na válku s terorismem nicméně zapříčinily další nárůst již tak vysokého deficitu státního rozpočtu USA. Wall Street obnovil činnost 17. září 2001, odnesl to však burzovní index Dow Jones. Spadl o 685 bodů. Tehdy šlo o největší propad v historii tamní burzy zaznamenaný v průběhu jednoho dne. Za týden klesl index celkem o 14,3 procenta, důvěra spotřebitelů se v průběhu následujícího měsíce rekordně propadla z původních 114 bodů na 97,6. Při bilancování posledních desíti let se nejeví teroristický útok a dny, jež následovaly, jako ty nejčernější v historii Wall Streetu. Tou byla nedávná ekonomická krize a následující recese. Index Dow Jones rekordně poklesl v roce 2008, a to hned dvakrát. Také důvěra spotřebitelů ten rok pokořila novou dolní hranici. V říjnu spadla z původních 61 bodů na rekordních 38 bodů. A zatímco se před 11. zářím 2001 v USA prodávalo 900 tisíc domů za rok, v roce 2010 to bylo pouze 321 tisíc.
Neradostná bilance
Americké hospodářství je dnes slabší, než tomu bylo v roce 2001. Agentura Standard & Poor’s odebrala počátkem srpna Spojeným státům nejvyšší rating. Bílý dům a Kongres si nedávno plácly, díky čemuž se může státní dluh USA i nadále zvyšovat, a to až do závratné výše 14,5 bilionu dolarů. A aby nebylo špatných zpráv málo, nezaměstnanost dlouhodobě osciluje kolem 9 procent. Přibližně 6,2 milionu Američanů je bez práce déle než rok. Paradoxem zůstává, že to nebyli teroristé, kdo způsobil americké ekonomice v průběhu posledního desetiletí největší škody. Lehman Brothers, Bear Sterns a další velké banky jako Washington Mutual a Wachovia rozhodně nezbankrotovaly v roce 2008 kvůli al-Káidě. Šlo o důsledek chamtivosti investičních bankéřů a do jisté míry i špatných a nekompetentních rozhodnutí národních lídrů, kterým šlo více než o zdraví ekonomiky země o nové volební hlasy.
