Nejvíce hrdý jsem na to, že ČEZ je dnes nejatraktivnějším zaměstnavatelem, říká odcházející šéf největší státní firmy
Jeho konec v čele dozorčí rady nebyl až tak velkým překvapením. Spíše překvapilo jeho načasování na první den voleb. V exkluzivním rozhovoru pro týdeník Euro Martin Roman přiznává, že to byl záměr, který měl předem vyvrátit spekulace o tom, že odchází pod tlakem.
* O vašem odchodu se už spekulovalo vícekrát a nikdy se to nepotvrdilo. Proč jste se rozhodl rezignovat a proč právě nyní?
Již v květnu jsem oznámil premiéru Nečasovi, že nechci zůstat dlouhodobě ve funkci předsedy dozorčí rady ČEZ. Deset let práce ve firmě je docela dost a je čas na změnu. Byli jsme dohodnuti, že skončím k začátku září. Jenže pak byla v politice trochu turbulentní doba a já jsem nechtěl odcházet tak, aby to vypadalo, že je to vůle někoho jiného a ne moje. Proto jsem si vybral dnešek, den, kdy začínají volby a bude se měnit vláda, aby bylo jasné, že je to můj zcela dobrovolný krok.
* Už vás práce v ČEZ neuspokojuje, nebo máte plány, které by byly s vaším působením zde neslučitelné?
ČEZ byl nejdelší profesní etapou mého života. Pracoval jsem rok pro potravinářskou firmu Wolf, pak jsem byl šest let v Jance Radotín a čtyři a půl roku ve Škodovce. Když jsem končil jako generální ředitel ČEZ, tak jsem dospěl k závěru, že mohu firmě předávat ještě nějakou dobu své know-how a budu jí ještě něco platný. Nyní myslím, že co jsem mohl předat, jsem předal, a je ta správná doba odejít.
* Bude se nepochybně spekulovat, zda to nesouvisí s ukončeným procesem s manažery Mostecké uhelné ve Švýcarsku, protože nyní by se mohlo otevřít vyšetřování privatizace Škody Plzeň…
S mým rozhodnutím to nic společného nemá. Soud ve Švýcarsku se Škodovkou podle mých informací nezabýval a já jsem své vazby se Škodovkou uzavřel před deseti lety, takže není důvod to dávat do souvislostí.
* Jak se změnil ČEZ za těch deset let vašeho působení a co považujete za klíčové okamžiky té doby?
Když jsem nastupoval, tak mi tehdejší místopředseda dozorčí rady říkal: „Hlavně s tou firmou nedělejte nějaké velké změny, vydělává pět miliard, tak ať to nepokazíte.“ Moc jsem ho neposlechl. Chtěl jsem z ČEZ udělat moderní a standardní evropskou společnost a všechny kroky, které jsem dělal, směřovaly k tomu, aby firma používala best practices. Proto jsem se snažil do firmy dostat i nové lidi. Chtěl jsem kvalitní a odborně vyspělé energetiky namíchat s lidmi, kteří přicházeli s novými nápady zvnějšku, z jiných odvětví. Každého akcionáře zajímá především finanční výkonnost firmy. A já jsem český stát vždy vnímal jako standardního akcionáře a snažil jsem se maximalizovat benefit pro něj. Před mým příchodem byla dividenda odvedená státu kolem 1,5 miliardy. V posledních letech se pohybuje mezi 12 a 18 miliardami, tedy kolem desetinásobku. Za dobu mého působení vyplatil ČEZ státu na dividendách a daních 357 miliard korun. ČEZ samozřejmě působí v evropském prostředí, a když jsem přicházel, měla evropská energetická politika tři cíle – liberalizaci prostředí, bezpečnost dodávek a zelenou energii. Během těch deseti let první dva cíle zanikly a veškeré snažení se bohužel koncentrovalo na obnovitelné zdroje. Nicméně i liberalizace sehrála svou roli. Před deseti lety měl ČEZ nějakých 50 zákazníků a nyní jich má několik milionů po celé Evropě. Začala fungovat konkurence. Na trh vstoupila řada malých společností. ČEZ tomu byl vystaven. Na druhou stranu s liberalizací jsme vstoupili na trh s plynem a stali se významným hráčem.
* Na co jste nejvíce hrdý?
Nejsou to ani dividendy, ani zisk. Nejvíce hrdý jsem na to, že ČEZ je dnes nejatraktivnějším zaměstnavatelem pro studenty. Když jsem nastupoval, tak jsme nikde na předních příčkách nefigurovali. Za poslední čtyři roky jsme se stali třikrát číslem jedna a porazili jsme Google a Škodu Auto. To by se nemohlo stát, kdyby se v celé firmě nezměnila firemní kultura. Když jsem nastoupil, byla tady spousta báječných lidí, kteří by pro ČEZ dýchali a nebránili se změně, když měli pocit, že je to ve prospěch firmy, i když na to třeba nakonec doplatili a přišli o práci. Všem těm lidem bych chtěl moc poděkovat. To, kde dnes ČEZ je, je z velké části jejich zásluha. A také jsem hrdý na to, že za těch deset let jsme z velkých energetických firem jedinou, které se rating nejen nezhoršil, ale naopak zlepšil. Nikomu jinému se to nepodařilo.
* Vy jste za deset let svůj tým spolupracovníků příliš neměnil. Je to tak?
Nějaké obměny tam byly, ale výběru spolupracovníků jsem věnoval velkou pozornost. Myslím, že se nám podařilo postavit velmi dobrý tým a je to tým srovnatelný s těmi, které vedou E. ON, RWE a další významné evropské energetické firmy.
* Existuje něco, z čeho nemáte dobrý pocit, co zůstalo nedořešeno?
Nejsem příliš spokojen s tím, jak to dopadlo se solární energií. Byl jsem jedním z mála, kdo se odvážil proti ní vystoupit v době schvalování podpor. V té době každý, kdo řekl něco proti obnovitelným zdrojům, byl stigmatizován, jako by v Americe někdo mluvil ošklivě o černoších. Žili jsme v bludu, že jedině zelená energie zachrání naši planetu, a kdo ji brzdí, ohrožuje budoucnost našich dětí. Říkal jsem tehdy veřejně, že pláču nad tím, co se zde dělá, a že je to naprostý ekonomický nesmysl. Ziskovost těch projektů byla ale tak vysoká, že pro nás bylo neobhajitelné, že jsme kupovali projekty na Balkáně s návratností x, a nekupovali solární elektrárny v mnohem stabilnějším Česku, kde byla návratnost x + 3 procenta. My jsme se snažili omezit naše angažmá, a proto také nemáme na solární produkci podíl přes 74 procent jako na produkci veškeré elektrické energie v Česku, ale jen šest procent.
Těžko říci, zda jsme mohli udělat více. Nástup solárního boomu nebyl pozvolný, na počátku roku 2009 bylo instalováno jen pár megawattů a až v létě začala díky prudkému poklesu cen panelů solární horečka. Jenže to bylo v Česku zrovna bezvládí po pádu Topolánkovy vlády. Ihned po zvolení Jana Fischera premiérem jsem u něj inicioval jednání, jehož se zúčastnili i předsedové dvou nejsilnějších stran ve sněmovně, Mirek Topolánek a Jiří Paroubek. Předložil jsem jim naše čísla, upozornil jsem je na to, že zde hrozí velký průšvih a že je nutné jednat.
* A ono se nejednalo…
Ale jednalo. Ono tehdy existovalo mnoho snah, aby ten program pokračoval ještě déle v nezměněné podobě. I díky naší iniciativě skončil alespoň na konci roku 2010. Bylo tam tehdy mnoho zájmových skupin, které chtěly, aby soláry fungovaly ještě mnohem déle.
* Narazili jsme na balkánské investice, které nedávno budily značnou pozornost. Jak nyní vnímáte jejich úspěšnost či neúspěšnost?
Kdybych měl dnes ty samé informace, jaké jsme měli k dispozici tehdy, tak bych učinil i nyní zcela stejná rozhodnutí. Když se podíváme na čísla, tak i přes všechny problémy, které tyto investice provázejí, kumulovaný zisk EBITDA z těch investic je 88 procent ceny, kterou nás to stálo. Na to, že jsme kupovali před krizí a v době, kdy se snažily kupovat všechny evropské energetiky, je to skvělý výsledek. Takovým číslem se nemůže pochlubit žádný náš konkurent. Konkurence často odepsala desítky miliard eur z akvizic v Rusku, tedy z toho, co my jsme tehdy vyhodnotili jako příliš rizikové. A v té době nás přitom všemožní analytici přesvědčovali, že investice v Rusku jsou naší světlou budoucností. Přitom obecně ve světě platí, že 51 procent akvizic nedopadne dobře. To není jen za energetiku. Takže čísla hovoří jednoznačně. A i ta kontroverzní Albánie nebyla žádným hazardem. My jsme šli do Albánie v době, kdy zahájila asociační rozhovory s EU. Je to země velká jako polovina České republiky. A kdyby se prodávala česká distribuce elektřiny, tak by stála odhadem 250 miliard korun. My jsme albánskou distribuci, když Albánců je zhruba polovina co Čechů, koupili za dvě miliardy, a z toho nám ještě dvě třetiny garantovala Světová banka. Z tehdejšího pohledu jsem to považoval za mimořádný výsledek. Mohli jsme tušit, že tam bude ohnuto právo jako někde v Bangladéši? Mohli jsme tušit, že Evropská unie neudělá vůbec nic, aby ochránila zájmy jednoho svého člena? Dobrou zprávou je, že Albánci nyní vysílají signál, že by chtěli jednat o vyrovnání. Takže věřím, že i Albánie přispěje k tomu dobrému číslu návratnosti zahraničních investic ČEZ.
* Významným mezníkem ve vaší práci v ČEZ bylo jednání s Czech Coalem a Pavlem Tykačem o cenách hnědého uhlí. To jste nakonec přenechal svému nástupci Danielu Benešovi…
Ano, a jsem rád, že nakonec dohoda odpovídá tomu, co jsme Mostecké uhelné nabízeli hned na začátku. Ke sporu došlo, protože pan Tykač chtěl 73 korun za gigajoul. Nakonec cena, která se podařila vyjednat týmu pana Beneše, je 38 korun za gigajoul. Kdyby tehdy dal Tykač na stůl tuto variantu, tak žádný spor být nemusel. Myslím, že především díky mé neústupnosti jsme uzavřeli smlouvu o desítky miliard výhodnější pro ČEZ, než byl počáteční požadavek. Přes všechny tlaky, které na mě byly vyvíjeny.
* Jak dlouho ještě může být ČEZ úspěšnou společností na energetickém trhu, který je značně nestabilní a kvůli ekologické politice Bruselu se otřásá v základech?
ČEZ je na to, co ho čeká, připraven asi nejlépe ze všech evropských energetik. Máme největší poměr EBITDA na tržbách, máme dobrý zdrojový mix, výrobní báze je modernizovaná a mnohem vyspělejší než před deseti lety. Máme modernizované uhelné elektrárny, máme jednu z nejmodernějších plynových elektráren, máme v Ledvicích jednu z nejmodernějších nadkritických uhelných elektráren a podařilo se nám navýšit výkon jaderných elektráren zhruba o 15 procent. Firma je mnohem efektivnější než před pár lety, propustila tisíce lidí a funguje jako standardní moderní energetická společnost. Faktem ale je, že jak to bude fungovat, záleží dnes mnohem více na Bruselu než na managementu či českém státu. Záleží to na regulaci, na tom, jak to bude s emisními povolenkami, kolik bude obnovitelných zdrojů, kam půjde cena elektřiny… Když přednáším na vysoké škole, tak říkám studentům, že energetika bývala poklidná branže s mírnou technologickou evolucí. Dnes je tak turbulentní, že skoro dokážeme predikovat lépe, jak bude za deset let vypadat elektronika, než jak bude vypadat energetika.
* V Česku se dlouho traduje, že zde vláda neřídí ČEZ, ale ČEZ řídí vládu. Jaký byl váš vliv na politiku?
Premiér nebo ministr financí může každého šéfa ČEZ odvolat během sedmi pracovních dní, což je lhůta na svolání mimořádné dozorčí rady. A když někoho můžete během sedmi dní odvolat, tak vás těžko může řídit. Jestli jsem nějaký vliv měl, tak to bylo tím, že ty lidi zajímaly mé názory a chtěli se bavit na téma energetika. Všichni ministři financí vykonávali akcionářská práva, zajímali se o naše hlavní rozhodnutí.
Moje zadání bylo maximalizovat hodnotu firmy pro stát a odvést co nejvíce peněz státu a to jsem také dělal. Jsem rád, že ministři financí byli ochotni se bavit o tom, jak hodnotu firmy zvýšit, protože to jsou peníze, které nakonec skončí ve státním rozpočtu. Když budete mít firmu, která vám tolik vydělává, tak se budete snažit házet jí klacky pod nohy, nebo vytvářet nediskriminující prostředí, ve kterém bude úspěšná?
A jak deset let práce v ČEZ změnilo vás?
Když jsem přicházel do Škodovky, tak také zaměstnávala přes deset tisíc lidí, takže ČEZ svou velikostí měřenou počtem zaměstnanců nebyl o mnoho jiný. Člověk se za deset let změní už jenom tím, že je starší, má o trochu méně energie a o dost více zkušeností. Já jsem se určitě změnil a změnil se i můj manažerský styl. Stal jsem se asi více konsenzuálním. Máte-li stát jako vlastníka, tak to není takový ten agresivní vlastník. Je to logické, protože vašimi klienty jsou podniky a občané sídlící v České republice. V pondělí budu mít 20. výročí, kdy jsem nastoupil do Janky Radotín. Dvacet let jsem měl na krku více než 500 lidí, kterým jsem musel každý měsíc vydělat peníze na výplatu. A speciálně v Jance a ve Škodovce to bylo často tak, že se dávala výplata pátého a bylo třetího, a my na účtu ty peníze ještě neměli.
Takže řízení velkých firem jsem si už užil a nechám to jiným.
Doposud byl můj život rozdělen do tří oblastí. Čtyřicet procent byla dozorčí rada ČEZ, dále dozorčí rada největší středoevropské pojišťovny VIG, která vlastní například Kooperativu, a představenstvo MOL. Další částí mého fungování jsou privátní investice.
A tou poslední oblastí jsou projekty, které mě baví, ale stojí mě peníze. To jsou mé aktivity ve školství a projekt Čtení pomáhá, který jsem začal před dvěma a půl lety a dnes je do něj zapojeno více než 140 tisíc dětí a v jeho rámci jsem už rozdělil 25 milionů korun. A k tomu potřebuji samozřejmě ty investice.
* Odcházet z takové pozice bývá obtížné i proto, že se špatně hledá nějaká nová aktivita. Co bude ráno v úterý po víkendu, až nebudete muset jet do ČEZ?
Tak to vím úplně přesně. Půjdu s dětmi na snídani, protože mají prázdniny, a strávím s nimi dovolenou. Samozřejmě, když člověk vystoupá na nejvyšší příčku – a v mé disciplíně to byl ČEZ, protože ve střední Evropě nic významnějšího není – tak musí změnit disciplínu. Určitě nepřemýšlím o žádném manažerském postu. Nabídek jsem dostal několik, i ze zahraničí. Jednou to dokonce byla společnost větší než ČEZ.
* Můžete o těchto investicích říci něco více?
Já jsem dlouho přemýšlel, do jakého oboru se pustit, aby tam nevznikal žádný konflikt zájmů. Tak jsem si řekl, že když si pořídíme od mezinárodní firmy Billa obchodní centrum, zrekonstruujeme ho, protože 25 let se na něj nesáhlo, a bude z něj něco hezkého. Říkal jsem si, že když už nebudu pochválen, tak to bude minimálně nekontroverzní projekt. To jsem se ale zmýlil. Když totiž chcete ve 30 let starém objektu na Lužinách měnit podlahu, vzduchotechniku, fasádu a všechno možné, tak to nejde dělat za provozu. Těch invektiv, kolik jsem si vyslechl, když jsme to centrum na několik měsíců zavřeli, to si své privátní aktivity raději nechám pro sebe… Ale je jasné, že na své nevýdělečné aktivity si musím vydělat minimálně deset milionů korun ročně. A čas, který získám ukončením činnosti v ČEZ, chci věnovat právě charitě. Čtení pomáhá bych chtěl rozšířit i do zahraničí. Wall Street Journal o tomto projektu napsal celou stranu. Funguje to tak, že platím dětem 50 korun za každou přečtenou knížku, ale ony si ty peníze nemohou nechat, musejí je dát na charitu dle vlastní volby. Na základě toho článku se mi ozvali z několika zemí zájemci, kteří by chtěli provozovat takový projekt i u nich. Do první země jsem licenci daroval a nyní budu mít čas pomoci, aby se tento projekt rozšířil do více zemí. Školství bych se také chtěl věnovat více. A nemyslím tím jen PORG. Pokud by byl z veřejné sféry zájem o pomoc, tak to rád udělám. Myslím, že je zde velký potenciál. Tím, že zlepšíme české školství, zlepšíme celou českou společnost. Nic nemá větší pákový efekt na kvalitu života v zemi než to, že naše děti dostanou lepší vzdělání.
Když člověk vystoupá na nejvyšší příčku – a v mé disciplíně to byl ČEZ, protože ve střední Evropě nic významnějšího není – tak musí změnit disciplínu. Za dobu mého působení vyplatil ČEZ státu na dividendách a daních 357 miliard korun. ČEZ je na to, co ho čeká, připraven asi nejlépe ze všech evropských energetik.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
