DESET LET TO DŘELO

S novým prezidentem se rozhoduje o dalším osudu svazu

Nejsilnější zaměstnavatelská skupina České republiky, Svaz průmyslu a dopravy (SPD), zvolí 30. března nového prezidenta. Velkou šanci má bývalý šéf elektrárenské společnosti ČEZ Petr Karas. Jako jediný již svou kandidaturu potvrdil a ve svazu má značnou podporu. Na postu by vystřídal šéfa sklářského koncernu Glaverbel Štěpána Popoviče, který se funkce vzdal z osobních důvodů. Valná hromada se přesto neschází jen kvůli volbě prezidenta. Její delegáti by měli rozhodnout i o změně dosavadní politiky svazu a změně systému řízení. Budou hlasovat o postavení nově zvoleného šéfa. Prezident byl dosud hlavně reprezentantem svazu a šlo v podstatě o dobrovolnou neplacenou funkci. Od nynějška by to měl být manažer na plný úvazek, placený z rozpočtu této zaměstnavatelské organizace. Pod palbou kritiky. Odchod Popoviče je jen impulsem a je zřejmé, že si SPD nyní musí vyřešit mnohem závažnější otázky než volbu nového prezidenta. Po deseti letech existence se na svaz snáší kritika za nemohoucnost, a to i z vlastních řad. Průmyslu podle ní nedokázal pomoci s úvěry na trvale se obracející zásoby, které stále táhnou podniky ke dnu. Neúspěšné byly jeho snahy o přijatelné řešení otázky nedobytných zahraničních dluhů a vláda nebrala v potaz ani volání po zmírnění úvěrových podmínek. Nespokojenost některých členů může vést i k tomu, že se odtrhnou. Uvažuje o tom například Svaz zaměstnavatelů a podnikatelů v dopravě, který se k původnímu Svazu průmyslu připojil před šesti lety. „Uvidíme, zda se svaz vrátí o dva roky zpět, kdy dokázal být razantní a průbojný. Pokud se to nestane, nevylučuji, že se v horizontu dvou až tří let opět osamostatníme, uvedl šéf tohoto odvětvového svazu Otto Slavík. Na nedostatky upozorňuje i prezident Sdružení automobilového průmyslu Vratislav Kulhánek: „Svaz není dostatečně razantní při prosazování svých cílů, a proto nyní chceme jeho činnost zefektivnit. Další z důležitých členů – Svaz sléváren ČR – si stěžuje na skutečnost, že se pod Popovičovým vedením hájily jen zájmy velkých firem. „Přestože se v průmyslu stále více prosazují malé a středně velké firmy, vidíme, že se problémům tohoto segmentu průmyslu nikdo nevěnuje, uvedl tajemník Svazu sléváren ČR Radovan Koplík. Silný jenom v tripartitě. Představitelé svazu zdůrazňují, že si jejich instituce vydobyla poměrně slušnou pozici v tripartitě. „Jsme zde uznávaným partnerem vlády i odborů, říká generální ředitel SPD Zdeněk Liška. I on však připouští, že při prosazování zájmů průmyslové lobby jsou obdobné svazy v zahraničí mnohem silnější. Je to ovšem proto, že domácí SPD nemá na rozdíl od nich žádnou legislativní moc. „Třeba v Německu jsou zaměstnavatelské svazy ze zákona připomínkovým místem pro vznik legislativních norem, které se týkají jeho členů, potvrdil Martin Boháček z katedry práva Vysoké školy ekonomické v Praze. To podle jeho slov platí i o Spojených státech. V České republice se však svazy vyjma jednání v tripartitě nestaly povinným připomínkovým místem. V praxi to znamená, že jim příslušný úřad může sice dát zákon k posouzení, jejich připomínky však nemusí brát v úvahu. „K tomu, aby svazy dostaly více pravomocí, by však byla nutná změna ústavy, říká Martin Boháček. Podle ní je totiž připomínkovým místem pouze vláda, Senát a prezident. Podle Boháčka by ovšem mohla vláda Svaz průmyslu a dopravy některými záležitostmi, které spadají do její kompetence, pověřit. „V takovém případě bychom byli pro vládu rovnocennější soupeř, říká Zdeněk Liška. Nejhůře s Grégrem. Jak vlastně Svaz průmyslu a dopravy vychází při přípravě zákonů s jednotlivými úřady? Za ideál považuje jeho vedení vztahy vůči Špidlovu ministerstvu práce a sociálních věcí. Nad Zákoníkem práce a zákonem o mzdě se scházelo s jeho pracovníky a odboráři už při přípravě těchto legislativních norem. „Mnohé rozpory jsme si vyjasnili předem, a Parlamentu jsme tak mohli předložit zákony, které představovaly konsenzus všech stran, uvedl Stanislav Klimeš z legislativního odboru SPD. Lepší přístup než dříve má podle něj zaměstnavatelský svaz i k zákonům, které připravuje ministerstvo životního prostředí. Nejhůře se pak dostává k právním předpisům z Grégrova ministerstva průmyslu. Tento úřad sice posílá zákony k připomínkám, ale obvykle až ve chvíli, kdy už není možné do nich zasahovat. „Pokud nejsme u přípravy zákona, je pro nás důležité i to, kdy ho dostaneme k připomínkám. Když na ně máme jen týden nebo dva, často se nám nepodaří sehnat dostatek hlasů z členských podniků nebo neseženeme odborníky, kteří by ho dokázali v tak krátkém čase důkladně prostudovat, vysvětluje ředitel útvaru hospodářské politiky Boris Dlouhý. Jediným prostředkem, jak zákon ovlivnit, je pak lobbování v Parlamentu a v Senátu. Neviditelný lobbista. Představitelé svazu tvrdí, že jak v Parlamentu, tak i v Senátu mají lidi, na které se obracejí, když potřebují prosadit do zákona nějakou změnu. Lobbistická jednání jsou podle bývalého generálního ředitele Břetislava Ošťádala vůbec nejúčinnějším nástrojem prosazování svazových zájmů. Konkrétní příklady úspěšného lobbování se však v historii svazu hledají dost těžko. V březnu roku 1997 se svaz veřejně postavil za tehdejší vedení státního podniku České dráhy, a uspěl tak proti odborářům, které v požadavku odvolání generálního ředitele podporoval i místopředseda vlády Josef Lux. Nyní, v případě ZVVZ Milevsko, kterým se už tři měsíce zabývá nejen vláda, ale nakonec i Parlament a Senát, si svaz hraje na mrtvého brouka. Jeho prezident Štěpán Popovič se sice začátkem roku postavil proti vládnímu zákazu vývozu vzduchotechniky do Íránu, k urychleně vypracovanému a projednávanému zákonu se pak už svaz nevyjádřil. Generální ředitel ZVVZ Milevsko Stanislav Kázecký, který je jedním ze sedmi viceprezidentů svazu, si nicméně nestěžuje a tvrdí, že od svazu ani veřejnou podporu nečekal. „Je to komplikovaná záležitost. Svaz postupoval tak, jak jsme se dohodli s jeho generálním ředitelem, řekl. Roztříštěné síly. Problém SPD zřejmě nespočívá jen v legislativní nemohoucnosti nebo v tu méně, tu více úspěšném lobbování. Na stát tlačí totiž celá řada dalších organizací s více či méně obdobným zaměřením, a paradoxně se tak rozmělňuje síla, která by mohla při určité koordinaci dokázat více. Vedle sebe tu totiž kromě SPD existuje i Hospodářská komora, Konfederace zaměstnavatelských svazů, Svaz obchodu, Svaz podnikatelů ve stavebnictví a Sdružení podnikatelů ČR. „Všichni mají často společný zájem, ale u státu lobbuje každý zvlášť, říká ředitel Sdružení automobilového průmyslu Antonín Šípek. Někteří si to zřejmě již uvědomili. „Musíme se snažit o větší koordinaci, sladit jednotlivé kroky vedoucí k nějakému cíli, nechala se minulý týden po jednání tripartity slyšet šéfka Konfederace zaměstnavatelských svazů Helena Písecká. Účelový slepenec. Ani samotný SPD není zdaleka jednolitým celkem. Je v něm nyní sdruženo více než 1600 firem, které mají dohromady přes milion zaměstnanců. Podle odhadů tak svaz zastupuje více než polovinu průmyslových a obchodních firem. Většina z nich ovšem není přímým členem SPD, ale patří do některé z odvětvových organizací. Těchto odvětvových členů má svaz jednatřicet a už jejich seznam napovídá, že mohou mít zájmy rozdílné. Vedle sdružení, v nichž jsou zastoupeny ryze průmyslové podniky, jsou hromadnými členy například Česká asociace pojišťoven, Klub personalistů či Sdružení klenotníků a hodinářů. V abecedním seznamu jednotlivých členů pak lze najít například společnost Válcovny plechu vedle firmy Vacek Milan, poradce v oboru skla, která v kolonce počtu pracovníků uvádí rozpětí jedna až pět. Z ryze průmyslových oborů navíc vůbec nejsou ve Svazu průmyslu a dopravy zastoupeny stavební či potravinářské firmy. Mají své odvětvové svazy a o připojení k „velkému SPD neuvažují. „Nepřipojili jsme se, protože hájí hlavně zájmy strojírenských firem. Ty naše dokážeme prosadit prostřednictvím potravinářských svazů, říká generální ředitel společnosti Stock Plzeň Martin Petrášek. Potíže s placením. Představitelé svazu přiznávají, že se tato organizace potýká s nedostatkem peněz, protože jí řada členských podniků neplatí. „Tento problém řešíme ve svazu na každém zasedání představenstva, řekl viceprezident Miroslav Krejčí. Dlužné příspěvky zatím nejsou důvodem k vyloučení neplatící firmy a svaz zřejmě o takovém opatření ani neuvažuje. „Ty podniky mají řadu problémů a my jim nemůžeme házet další klacky pod nohy, tvrdí nynější generální ředitel Liška. Valná hromada bude hlasovat o návrhu na zvýšení dosavadních příspěvků, které tvoří desetinu příjmů svazu. Dalších 40 až 45 procent získával svaz od členských podniků za poskytované informace a služby. A vůbec největší část příjmů vytvářel donedávna vlastní podnikatelskou činností, například organizací výstav, školení, seminářů či zahraničních cest. Tyto aktivity ovšem vloni výrazně omezil. Pražská centrála SPD vloni snížila počet zaměstnanců z dřívějších padesáti na zhruba třicet lidí. Zeštíhlení má ovšem negativní důsledky, snížily se totiž i příjmy z podnikání. „S úbytkem peněz z této samostatné výdělečné činnosti se bude muset vyrovnat, upozorňuje Slavík ze Svazu podnikatelů v dopravě. Připouští však, že zvýšení příspěvků bude pro mnohé členy nepříjemné a že kvůli nim mohou ze svazu odejít. „Přestože naše firmy na tom nejsou zrovna nejlépe, snažíme se je přesvědčit, aby zůstaly. Není to jednoduché, protože si uvědomují, že svaz bude například v tripartitě či při přípravě zákonů dál vyjednávat i za podniky, které nejsou jeho členy, potvrdil za Svaz hutnictví železa Radovan Koplík. Nedostatek finančních prostředků se podle něj nepříznivě odráží i v kvalitě služeb. „Potřebovali bychom odborníky, ale nemáme je z čeho zaplatit, stěžuje si Koplík. V brněnském sídle tohoto odvětvového svazu nyní pracuje osm lidí na plný úvazek a jeden na poloviční. V Německu obdobný svaz zaměstnává pětatřicet lidí a ve Francii, kde se ovšem stará i o učňovské školství, dokonce 105 pracovníků. Na úrovni včelařů. Představitelé svazu připouštějí, že si pro získávání financí nevybudovali dost silnou pozici. Svaz má statut sdružení, a pokud chce získat peníze mimo přípěvky, musí jejich plátci v účetnictví vykazovat, za jaké služby je poskytli. „Přestože jsme nejsilnější zaměstnavatelský svaz, jsme podle zákona vůči státu na stejné úrovni jako Svaz zahrádkářů nebo Spolek přátel žehu, stěžuje si Radovan Koplík. Vláda má po ruce silný argument. V členských zemích Evropské unie žijí svazy jen z členských příspěvků. Existují však výjimky, kdy si podnik může příspěvky odečítat z daní, což je nepřímá podpora státu. Takovou pozici má například Svaz průmyslu i na Slovensku, kde si mohou podniky dát do nákladů příspěvek až do výše 0,3 procenta z odvedených mezd. Celkové příjmy svazu odmítají jeho představitelé upřesnit. Kaučuk Kralupy vloni zaplatil za členství a služby svazu 290 tisíc korun. Jeho generální ředitel Radomír Věk považuje tuto částku za přiměřenou. „Je zodpovědný za uzavření vyšších kolektivních smluv, poskytuje nám pravidelné měsíční informace o projednávaných zákonech a dění v Evropské unii. Na půdě svazu můžeme získat i kontakty s novými zákazníky, vysvětluje Věk. Kdo bude prezidentem? Štěpán Popovič stál v čele svazu osm let a původně se očekávalo, že ho nahradí pravděpodobně některý z nynějších sedmi viceprezidentů svazu. Nejvíc se přitom uvažovalo o generálním řediteli společnosti Škoda Auto Vratislavu Kulhánkovi a generálním řediteli CHZ Sokolov Miroslavu Krejčím. Oba však tuto nabídku odmítli proto, že se domnívají, že tuto funkci nelze dobře zvládnout vedle šéfování velkého podniku. Petr Karas, který již kandiaturu potvrdil, odešel ze společnosti ČEZ v lednu loňského roku a od té doby se věnuje poradenství v oboru elektroenergetiky. O funkci prezidenta se zřejmě bude ucházet i Pavel Prior, který je zatím jedním z viceprezidentů. V občanském povolání je marketingovým ředitelem firmy Prospeks. Přímo na valné hromadě se ovšem mohou objevit i další protikandidáti. Podobně byl v roce 1992 zvolen i Štěpán Popovič. Porazil své tehdejší soupeře přesto, že se původně o tento post neucházel a delegáti ho navrhli až v průběhu valné hromady.

První vítězství nad Grégrem Před osmi lety se stal prezidentem tehdejšího Svazu průmyslu Štěpán Popovič

• *EURO: Vzpomenete si, jak se to tenkrát stalo?

Popovič: Původně jsem nekandidoval a ani jsem nechtěl. Oficiálními kandidáty byli Václav Formánek, tehdejší generální ředitel OKD, a Miroslav Grégr, tehdy ředitel Desty Děčín. V průběhu voleb mě jako třetího kandidáta navrhlo Sdružení automobilových výrobců. Ve zdůvodnění uvedli, že jsem v té době už stál v čele firmy vlastněné zahraničním kapitálem a že tím pro ně představuji kandidáta nezávislého na vládě. V prvním kole jsem dostal nejvíce hlasů a odpadl pan Formánek. Ve druhém jsem kandidoval proti Miroslavu Grégrovi a byl jsem zvolen. EURO: Jak se pozice svazu postupem doby vyvíjela? Popovič: Svaz průmyslu a dopravy vznikl prakticky z nuly, byť existoval a byl prestižní organizací po první světové válce, během německé okupace byl rozpuštěn, po skončení války opět založen, po roce 1948 opět rozpuštěn a jeho činnost obnovena na jaře 1990. Znovu se začal formovat v době, kdy byly podniky ve vlastnictví státu a nesměle začaly vznikat první soukromé organizace. Osobně proto považuji za významné, že se svaz podařilo založit a že se za deset let trvání stal neopomenutelnou součástí ekonomického spektra, stal se připomínkovým místem pro přípravu zákonů a také místem, kde se mohli formálně i neformálně sejít představitelé průmyslu s představiteli vlády, Parlamentu, později i Senátu. Zdůraznil bych i postavení Svazu průmyslu v tripartitě, kde byl vždy vnímán jako největší představitel zaměstnavatelů. EURO: Stačí to ke spokojenosti? Popovič: Jakkoliv dosáhl Svaz průmyslu významného postavení, a chci podotknout, že i v evropských a světových organizacích zaměstnavatelů jsme byli dlouhou dobu jediným představitelem transformujících se zemí, dalo se samozřejmě dosáhnout i lepších výsledků. EURO: Myslíte, že svaz má v ČR stejnou prestiž a sílu jako obdobné organizace v západoevropských zemích? Popovič: Prestiž a síla zatím není stejná. Delší dobu ovšem trvalo, než se svaz začal profilovat, než vznikly první soukromé podniky a zejména podniky vlastněné cizím kapitálem. První členové představenstva měli úlohu ztíženou o to, že byli v řadě případů ekonomickou opozicí vlády a současně jimi řízené podniky vládě patřily, tedy i jejich vlastní bytí a nebytí bylo v rukou vlády. Na druhé straně řada členů svazu volala po zásazích státu a jakémsi dalším řízení, zatímco představitelé opravdu privatizovaných společností s jasně definovaným vlastníkem naopak žádali vymezení pravidel podnikání a především jejich dodržování. Není jistě žádným tajemstvím, že druhá část, mezi jejíž reprezentanty jsem hned od počátku patřil, žádala co nejmenší moc a zásahy státu a že v počátcích svazu tvořila menšinu. Osobně se domnívám, že ani teď není ve svazu stoprocentní shoda, jakou roli státu vlastně požadovat, ale evidentně se už misky vah obrátily na stranu druhé skupiny. EURO: Čemu by se měl svaz nyní věnovat? Popovič: Největší úkol je nyní znovu definovat úlohu Svazu průmyslu. Čili je nutné si uvědomit, že má v podstatě dvě základní role: zaměstnavatelskou a roli obhájce zájmů průmyslu. Svaz má přitom dost omezené mocenské nástroje. Nemá výkonnou moc jako vláda ani nemůže stávkovat jako odbory. EURO: Může potom vůbec své zájmy nějak prosadit? Popovič: Svou roli může obhájit jenom svojí prestiží, ekonomickou silou či společenským postavením jednotlivých členů. Je třeba si uvědomit, že ve svazu došlo k řadě změn, mnoho společností i jejich představitelé odešli ze scény, radikálně se změnily vlastnické vztahy, vznikla nová odvětví, jako například informatika či komunikace. Čili právě na tyto změny musí svaz dnes reagovat. EURO: Na co by se měl nový prezident připravit? Popovič: Bude pro něj nutné, aby se té práci mohl naplno věnovat, protože je časově neobyčejně náročná. Značný časový výdaj představuje už příprava na jednotlivá jednání. Pro mě bylo nepříjemné i to, že se kvůli stále trvajícímu pragocentrismu největší část věcí děje v Praze, a to pokud možno večer. Jako příklad zatížení mohu uvést tripartitu. Pro představitele vlády je to součást jeho práce, totéž pro zástupce odborů. Ale představitel Svazu průmyslu navíc řídí svůj vlastní podnik. Čili doporučil jsem, aby na přechodnou dobu byla práce prezidenta svazu plně profesionalizována tak, aby se mohl věnovat poslední nezbytné transformaci. EURO: Co ta transformace obnáší? Popovič: Dobudovat svaz a získat pro něj všechny úspěšné podniky. Dále bude nutné se daleko více angažovat v mediální oblasti, vysvětlovat roli svazu a například i popularizovat jeho stanoviska a názory. EURO: Kdo by podle vás byl nejvhodnějším prezidentem? Popovič: Nechci předjímat, kdo bude zvolen. Můj návrh byl, aby to byl člověk, který je průmyslem pozitivně vnímán a za kterým jsou výsledky z řídící činnosti. A měl by být nikoliv nepolitický, ale nestranický. (rů), (han)**