Výzkum a vývoj v ČR
Teprve deset let po revoluci se v České republice začíná připravovat koncepce politiky výzkumu a vývoje. Aby mohla být úspěšná, musí se nejen navýšit množství prostředků plynoucích do této sféry, ale změnit řada zákonů i návyků v inst itucích přijímajících státní peníze.
Oproti totalitnímu přístupu k vědě jako výkladní skříni postavily liberální vlády absenci vědní politiky a strategické orientace výzkumu. „Václav Klaus říkal, proč bychom dělali nějakou politiku, to je věc rudého Kohla a rudého Mitteranda, vzpomíná místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj, bývalý ředitel Výzkumného ústavu kovů Karel Šperlink. Kromě toho, že po roce 1990 klesal objem státních výdajů na výzkum, došlo hlavně k nešťastným strukturálním změnám.
Zase ta privatizace
Ačkoliv si většina lidí pod pojmem vědeckovýzkumná sféra představí šíleného vědce skloněného nad křivulemi v akademickém ústavu, její velká část spadá někam úplně jinam. Výzkum se velmi zhruba dělí na základní a aplikovaný. Ten druhý přitom za bývalého režimu z drtivé části neprobíhal v akademii, nýbrž v resortních výzkumných ústavech a v podnicích. A ty zase neprováděly jen výzkumnou činnost, nýbrž i zkoušení a certifikace výrobků. Například každý dopravní p rostředek, ať letadlo, automobil, či třeba vlak metra, se musí odzkoušet. Nejprve se na modelech simuluje obtékání vzduchu. Potom přichází na řadu zátěžové zkoušky a tak dále. Každé měření ovlivní konstrukci stroje, a když je vše hotovo, přijde na řadu certifikace, kterou provádí opět některý výzkumný ústav.
Ve vyspělém světě mají podobné instituce většinou podobu neziskových organizací, speciálních agentur, či jsou prostě státní. Podle místopředsedy vlády pro ekonomiku Pavla Mertlíka je stát podporuje dotacemi či zakázkami nejméně na úrovni okolo padesáti procent jejich nákladů. U nás prý dostávají tak kolem dvaceti až třiceti. Z drtivé většiny jde o soukromé firmy. Po revoluci se totiž takzvané resortní výzkumáky rozdělily víceméně do čtyř skupin. První jednoduše potkala likvidace. Jen v&n bsp;resortu ministerstva průmyslu a obchodu jich odešlo ze světa okolo padesáti. Druhou a třetí skupinu lze označit za relativně šťastnou. Tvoří ji buď ty ústavy, které zůstaly pod ministerstvy, což se týká ve větší míře hlavně zemědělství a&nb sp;zdravotnictví, nebo ty, kterým se podařilo uniknout z kuponové privatizace. Díky tomu si našly majitele, pro něž mají strategickou hodnotu, a ti je drží nad vodou. Čtvrtá skupina je kuponová. Nízká výnosnost výzkumu v porovnání s h odnotou objektů, v nichž probíhal, řadu těchto ústavů přetvořila na majitele realit.
Evropská unie žádá více peněz
V současné době se tak činnost vědecká, výzkumná a s ní související činnosti odehrávají na pěti půdách. Doposud probíhá na vysokých školách, v průmyslových podnicích a zbývajících ministerských ústavech. Drtivá většina potom v Akademi i věd a samostatných výzkumných ústavech, které mají podobu akciových společností. Mezi těmito skupinami existují samozřejmě nerovnosti v přístupu ke státním penězům a v možnostech využívání výsledků výzkumu. Například vysoké školy nesmějí podnikat, a přetavovat tak své teoretické úspěchy v peníze. Proto to za ně dělají společnosti jejich pedagogů. Ústavy aplikovaného výzkumu zase dlouho nemohly využívat prostředků z grantových programů tak, jak by potřebovaly. Donedávna z& nbsp;nich totiž nešlo platit mzdy, na něž si musí na rozdíl od státem živených vysokých škol a akademie samy vydělat.
Po zastavení propadu objemu financí proudících od státu do výzkumu a vývoje přitom v poslední době dochází dokonce k jejich růstu. V roce 1993 šlo o zhruba čtyři miliardy korun. Letos o téměř deset miliard. „Podle našeho od hadu by to chtělo ještě minimálně o takových dvacet až třicet procent navíc, říká k tomu Šperlink, místopředseda rady, která rozdělení peněz a jejich objem při přípravě státního rozpočtu navrhuje. „Spolková republika Bavorsko, která je as i stejně velká jako my, dává do výzkumu, vývoje a inovací dvě miliardy marek ročně (tedy asi necelých čtyřicet miliard korun - pozn. red.). Když jsme připravovali rozpočet na letošní rok, požadavky z resortů zněly zhruba na dvanáct a půl m iliardy korun, tedy asi o čtvrtinu víc, než kolik jsme nakonec pro tuto sféru získali, dodává.
Do budoucnosti se musí objem prostředků na výzkum a vývoj ještě navýšit už jen proto, že se k tomu naše vlády zavázaly. Nejprve se v roce 1994 v prvních zásadách podpory tohoto sektoru objevilo, že má jít od roku 2000 minimálně o&nbs p;sedm desetin procenta hrubého domácího produktu. Dnes se pohybujeme někde okolo čtyři a půl desetiny. Tohoto závazku si povšimla i Evropská unie a ptá se na jeho splnění. „Těch sedm desetin je přitom celoevropský průměr i za nejméně rozvinuté země, upozorňuje Šperlink. Později se naplnění této hranice posunulo do roku 2003. Předminulý týden se kabinet zavázal, že v roce 2000 navýší objem těchto financí ze současných 9,6 miliardy korun o 2,8 miliardy, tedy zhruba o dvaadvacet procent. Kdyby náš hrubý domácí produkt stagnoval, dostali bychom se někam k šesti desetinám procenta podílu na HDP.
Mertlík: ministerstvo vědy
I poté, co splníme své závazky, se ale bude každý rok o peníze samozřejmě bojovat. Podle místopředsedy vlády a zároveň předsedy Rady vlády pro výzkum a vývoj Pavla Mertlíka chybí vědě a výzkumu zastánce při bitvách o rozpočet. Ra da je totiž jen poradní orgán. „Ministerstva mají sice také své vědní kapitoly, ovšem nepatří to mezi jejich priority. S tím je třeba bojovat a hlavním krokem bude zřejmě lepší definování pozice rady, nebo vytvoření zcela nového orgánu pro vědu .
Rada se usnesla na tom, že by to asi mělo být ministerstvo, tvrdí Mertlík. Rada vlády pro výzkum a vývoj přitom plní řadu úkolů, které jinak připadají ministerstvům. Připravuje každoročně rozdělení řádově kolem devíti miliard korun. Schvaluje programy pro jednotlivé resorty. A nemá žádný aparát, jen sekretariát. Samo tných členů je patnáct, včetně předsedy. Ten je místopředsedou vlády, členové v drtivé míře aktivními výzkumníky, vědeckými pracovníky či pedagogy na vysokých školách. Problém je tak leckdy i s jejich kvalifikací. „Rada například dělá vlastní l egislativu v pěti lidech a přitom mezi nimi není kvalifikovaný právník, upozorňuje Mertlík.
V současné době je za politiku výzkumu a vývoje zodpovědné ministerstvo školství. Když ještě existovalo ministerstvo hospodářství, mělo pod sebou nedefinovatelnou skupinu vývoje technologií. Vedle toho všeho již od roku 1993 existuje Rada vlády. Ta dostává každoročně k posouzení stovky projektů, na něž jdou peníze. Jejich specifikace je často opsaným a jen o málo rozšířeným názvem úkolu. Požadavky předkládají ústavy na základě rozhodnutí svých akademických rad. Tato rozhodnutí často oponují akademické rady jiných ústavů. Podklady pro rozhodování tedy nejsou nijak valné.
Účelnost vynakládání státních prostředků na vědu a výzkum by přitom mohly pozitivně podpořit i systémové změny. Některé z nich nemůže udělat stát. Například Akademie věd nakonec neprošla transformací, o níž před léty hovořil její pře dseda Rudolf Zahradník. Tehdy chtěl, aby se z ústavů vytvářely oborové „shluky , které by akademie jen zastřešovala a poskytovala jim určitý servis. Pro takové oborové celky by se například už dala vytvořit diferencovaná kritéria hodnocení úspě šnosti. Také by bylo koho se otázat, jak je možné, že chtějí dva ústavy peníze na podobný výzkumný úkol.
Celá státní podpora je orientována v podstatě jen na Akademii věd a vysoké školy. Statistika peněz plynoucích od státu, ať již přímo či přes granty, je u nás vydávána s obrovským zpožděním. Přesto pohled na známé výsledky ukazuje jas ně: v roce 1996 šlo jen sedm procent grantů do podnikového výzkumu. Nejde však jen o financování. Je například otázkou, čí by mělo být duševní vlastnictví vytvořené bádáním a výzkumem. Je veřejným tajemstvím, že u nás jej často bezplatně využívají společnosti výzkumníků a pedagogů. „Například v Německu se s tímto problémem potýkají také, říká Mertlík. Česká úprava vypadá tak, že člověk, který si chce podat patent, musí svůj úmysl oznámit majiteli pracoviště, na němž prováděl výzkum. Pokud do čtrnácti dnů neobdrží odpověď, že si patent pod á toto pracoviště, může tak učinit sám. „V USA je to řešeno tak, že vše automaticky patří univerzitě. Uzavřete kontrakt a to, co objevíte, je jejich. Ovšem děláte to za stotisícový plat a máte vynikající podmínky pro práci. Škola, která vás živ í, je podnikatelským subjektem a peníze do vás investované se jí vrátí, upozorňuje Mertlík. Umožnit školám podnikání přitom považuje za jeden z úkolů, jež bude třeba vytyčit při přípravě nové vědní politiky.
Strategické plánování
Mertlík chce ale především spolu s radou, jejímž je předsedou, obnovit strategické plánování ve výzkumu. Určit, do kterých oborů by se mělo přednostně investovat a do kterých nikoliv. Podle něj je nyní upřednostňování některých oborů před jiným i nahodilé a dáno „historicky nebo mocensko-silově . „Ve zbytku světa, byť se hlásí k svobodnému trhu, existují národní programy, co se bude zkoumat a do čeho se bude investovat. Mohou při tom vznikat chyby a může se podporovat i ;něco neefektivního. Ale většinou to funguje, zdůrazňuje.
Otázkou, na kterou zatím nikdo nedokáže odpovědět, je však nastavení parametrů, podle nichž by se obory hodné podpory měly vybírat. „Za přestavby existovalo heslo podpora výkonných. Má to dobový nádech, ale jinak s tím lze souhlasit. Peníze má smys l dávat jen tomu, kde je umí efektivně využít, říká k tomu Mertlík. Za jedno z možných kritérií by považoval například tradici a fungující kapacity. Je totiž jednodušší investovat do takových oborů než stavět na zelené louce. Dalším krité riem by měly být prokazatelné výsledky minulé činnosti. „Pokud bude mít někdo patenty a odbyt, ať jde klidně třeba o mikroobor, dodává. Určitou prioritu by podle něj měly dostat i obory, v nichž musíme udržet kontakt se světem. Za ty pický příklad považuje mikrobiologii. Investovat by se mělo i do výzkumů, které ještě nejsou rozvinuté, a proto se v nich nabízí šance i nám.
Na to, jak nakonec příprava nové politiky výzkumu a vývoje dopadne, si ještě nějaký čas počkáme. V prosinci loňského roku přijala vláda usnesení obsahující čtyři základní úkoly pro radu a různá ministerstva. Odhad státních výdajů na výzku m a vývoj do roku 2003 je hotov a vyplývá z něj již zmíněné navýšení prostředků pro tuto sféru na příští rok. Analýza současného stavu výzkumu a vývoje by měla být na světě do konce letošního května. Na ni má navázat příprava vědní po litiky a do poloviny příštího roku by měl spatřit světlo světa návrh nového zákona o výzkumu a vývoji.
