Deset štěnic na hektar

Manažeři se stále více obávají odposlechů, ale také je zneužívají

Letošní leden byl pro bezpečnostní firmu Probin velmi úrodný. Testovala telefonní a datové linky, počítače, telefony, síťové rozvody, zásuvky, vypínače a jiné kancelářské vybavení na 2600 čtverečních metrech. Cílem kontrol bylo odhalit nainstalovaná odposlouchávací či jiná monitorovací zařízení. Lídr českého trhu získává průměrně dvě stovky takových zakázek ročně. Češi jsou totiž jedním z nejpodezřívavějších národů Evropy. Na deset milionů obyvatel nechávají prověřovat dvojnásobnou plochu ve srovnání s Velkou Británií nebo Ruskem. Loni Probin prověřil 20 tisíc čtverečních metrů, zhruba tisícovku jednotlivých místností. Letos očekává, že to bude 25 tisíc čtverečních metrů. Asi největším úlovkem uplynulého roku bylo dvanáct štěnic v pražském sídle nejmenované rakouské firmy, která si nechala prověřit 1400 metrů kancelářské plochy.

Proč počítat metry?

Kvůli ceně. Kompletní jednorázová prohlídka zaměřená proti odposlechu obsahuje kontrolu nelinearit (viz text na straně ….), fyzickou a radiovou prohlídku a v kanceláři o velikosti deseti plošných metrů stojí deset až sedmnáct tisíc korun. Počet odhalených štěnic nerozhoduje, přestože opět čistě statisticky se v českých firmách a úřadech nachází na každé tisícovce metrů jedna.

Nedůvěra neutuchá

Prověrky kancelářských prostor nabízejí na českém trhu desítky firem, protože je mají v nabídce i detektivní agentury a pro tuto činnost není třeba žádného zvláštního oprávnění. Takové agentury však v praxi slouží jako prostředníci, většina zakázek stejně skončí u několika specializovaných společností. Zhruba pětinu klientů Probinu překvapivě tvoří úřady veřejné a státní správy, ministerstva, magistráty a jimi řízené organizace. Je tomu tak díky bezpečnostní prověrce NBÚ na stupeň tajné. Ne všechny státní organizace totiž důvěřují policii, jak soudí majitel Probinu Jiří Schmidt. Stejně zdůvodňuje i dominantní postavení svého podniku na trhu. „Naše konkurence vzešla z bývalých příslušníků armády a policie. Všeobecná nedůvěra v tyto složky v české společnosti přetrvává, protože je všem jasné, že bývalí policisté stále mají ve službě své kamarády. Zákazníci se tedy obávají, že jim tam mohou během kontroly naopak něco nastrčit. Když jsem přišel do tohoto byznysu z technologické sféry a jako nevoják, ocitl jsem se tedy ve zcela odlišné pozici.“
Mezi své největší klienty z obchodní a podnikatelské sféry řadí Schmidt developerské, stavební a farmaceutické firmy, ze státní správy zdravotnictví. Proč právě zdravotnictví a ne doprava či školství, Schmidt netuší. Ví jen, že se právě tento resort ze všech nejvíce snaží ochránit výběrová řízení. Zbývajících čtyřicet procent zákazníků tvoří obchodní společnosti, advokátní kanceláře a výrobní podniky.
„Vzestup poptávky se někdy odvíjí i od politických rozhodnutí. Například po akci Čisté ruce sociálnědemokratického ministra Jaroslava Bašty v letech 1998 až 2000 až o trojnásobek,“ vzpomíná Schmidt, „levicové i pravicové vlády již měly své špionážní aféry, a tak se dnes odposlechů bojí kdekdo, ne-li úplně všichni.“
„Pro některé politiky byly odposlouchávací a esemeskové aféry spíše formou jejich vlastní propagace. Novinářům říkali, jak strašně jim to vadí, ale neudělali nic, aby příslušné zákony změnili. Vychází mi z toho závěr, že to pro ně byla levná reklama,“ domnívá se člen kontrolního výboru sněmovny poslanec za ČSSD Robert Dušek.

Dramatické úspory

Také podle ředitele bezpečnostní firmy Goldsilver Pavla Maletínského zájem o elektronickou ochranu v Česku trvale stoupá. „S každou kauzou, která je v televizi, si lidé uvědomují, co kolem nich může být.“ Asi polovinu klientů Goldsilveru tvoří podnikatelské subjekty. Čeho se obávají? Pavel Maletínský uvádí typický příklad: „Obchodník informaci o rozpočtu na výstavbu rodinného domu prodá za padesát tisíc konkurenční firmě, která pak nabídne výhodnější podmínky. Tím může developera jen v tomto jediném případě poškodit až o dva miliony korun. A spočítejte si, když vám takové informace unikají celý rok.“ Jednorázové obavy z odposlechů se mění v trvalý stav. Firmy dávají přednost pravidelným prohlídkám. Do kanceláří šéfů totiž přicházejí desítky často neznámých lidí a kdokoli včetně opravářů a uklízeček může do počítače vpravit konektor nebo do elektrické zásuvky rozdvojku s elektronickýma ušima. Ale také naopak, skryté kamery a dobře umístěná čidla jsou pro mnohé firmy nenahraditelné. Mohou přinést důkazy o trestné činnosti, a také od ní odstrašit. Co se stane, když firma nahrává pevné telefonické linky, kamerami a mikrofony monitoruje recepci, kanceláře, jednací sály a firemní auta sleduje pomocí satelitu? Ředitel Goldsilveru Pavel Maletínský tvrdí, že v takových případech náklady na telefony klesají až o dvě třetiny, končí zneužívání firemních vozidel k soukromým jízdám a navíc jsou knihy jízd ihned k dispozici v elektronické i tištěné podobě přímo z lokalizátoru: „Změní se image firmy, všichni se tváří tak, jako by se na ně pořád díval šéf. Zákazníci se setkávají jen s usměvavými a milými zaměstnanci, protože kdo se chová ke klientovi jinak, logicky končí. To přináší vyšší produktivitu práce, protože odejdou flákači a zloději. A také se zamezí únikům informací.“

Na hranici zločinu

Zákony, které problematiku upravují, jsou však v České republice velice vágní, jak upozorňuje poslanec Dušek. Ve Velké Británii nejsou schopni se dopočítat, kolik kamer tam vlastně lidi sleduje. Když lidem vysvětlíte, že jsou pro jejich bezpečnost, pochopí to. Na druhé straně v Německu je jakékoli sledování trestným činem. V Maďarsku navíc nesmíte používat ani ochranu proti štěnicím. „V Česku jsme někde uprostřed. Poslanci nemohou jednoznačně říci povolíme – nepovolíme. Spíše se budou muset zabývat tím, co Čechům vadí, a co ne.“
Nevyhraněný postoj Čechů dokazuje třeba fakt, že oslavují, když Horská služba najde v mlze zbloudilého turistu díky mobilu, ale vadí jim, že tentýž mobil může lokalizovat jejich pohyb. „Podobná debata se rozvinula i kolem čipů, jež mají nahradit v osobních autech dálniční známky,“ připomíná mediální poradce ministra dopravy Jan Piskáček.
Nejasnosti a neznalost právních norem vyvolávají uvnitř firem neuvěřitelné zmatky. V podnikové praxi je časté monitorování e-mailové pošty zaměstnanců, tato aktivita je však trestným činem. Naopak odposlouchávání je trestným činem pouze u telefonů, takže instalování prostorové štěnice lze zažalovat jen v občansko-právním sporu o případnou náhradu škody. A štěnice se proto stávají lidovou zábavou.

Řežby mezi manažery

Firmy dnes dávají jednoznačnou přednost obranným prostředkům, tedy preventivním kontrolám, ale tato priorita se stává často nástrojem v boji o pozice a někdy vede až k likvidačním sporům. V době, kdy na českém trhu působila společnost Carrefour, pozvala část managementu firmu Probin ke kontrole svých kanceláří v obavách, že ji jiná část vedení firmy odposlouchává. „Právě jsme měli rozdělaný počítač, když do firmy vtrhla policie,“ vzpomíná šéf Probinu Schmidt. Po ověření skutečnosti, že pracujeme na řádné legální zakázce na základě firemní objednávky, policisté odešli, ale vnitrofiremní boj tím neskončil. „Následovalo několik výpovědí z pracovního poměru paradoxně těm, jež byli odposloucháváni, a někteří z propuštěných měli i problémy se získáním dalšího zaměstnání.“ Podobný případ se v roce 2002 odehrál v České televizi. „Její tehdejší ředitel Jiří Balvín získal informaci, že v postprodukci někteří zaměstnanci dělají kšefty načerno. Požádal nás o montáž monitorovacího zařízení, které v souladu se zákony bylo aktivní v mimopracovní době a zaměstnanci byli upozorněni, že mohou být sledováni. Za tři dny to odboráři odhalili a podali trestní oznámení. Když policie záznamy zabavila, zjistila, že už tam někdo nasadil jen opakující se smyčku. Vše sice bylo posouzeno jako legální, leč celá akce se stala jedním z důvodů pro odvolání generálního ředitele,“ vypráví Schmidt.

Šifrované telefony

Manažeři se snaží odposlechům zabránit, ale do soudních sporů a trestních oznámení se nehrnou a hledají jiné cesty, jak zajistit bezpečnost své komunikace. Kromě přístrojů na odhalování odposlechů dávají přednost systémům, které využití odposlechů eliminují. Jedním z nich je šifrovaný telefon francouzské firmy Sagem nebo šifrovací software do dražších manažerských mobilů. Pracuje na principu převodu hlasu do digitální podoby, zašifrování dat a jejich přenosu do jiného telefonu. Tato data se u příjemce se stejným zařízením zase převedou do hlasové podoby. „Toto je jediný legální způsob, jak zamezit odposlechu, protože měniče hlasu jsou v Česku zakázané,“ říká Schmidt, „na Slovensku musíte tajným službám umožnit dešifrování, v Česku ne.“ Policie v Česku ale dál může u šifrovaných telefonů monitorovat polohu volajícího, číslo volaného a délku hovoru.

BOX 1

Co je kontrola nelinearit? Jde o vyhledání všech polovodičových součástek pomocí detektoru. Metoda využívá předpoklad, že nelze vyrobit zpravodajský prostředek, který by neobsahoval alespoň jednu polovodičovou součástku. Tato kontrola je důležitá z hlediska nalezení zpravodajských prostředků, jež jsou ovládány dálkově nebo přenášejí informace „paketově“, to znamená, že informace uchovávají ve své paměti a po uplynutí periody je dokážou přenést ve velmi krátkém okamžiku nebo přenášejí informace ze zájmového prostoru jiným způsobem. Především ve starších budovách detektor odhalí i zazděné prostředky napájené ze síťového rozvodu.

Co je radiová prohlídka? Zaměřuje se na odhalení všech činných radiových prostředků detektorem a na vytvoření frekvenční mapy prostor pomocí spektrálního analyzátoru. To představuje zhotovení seznamu všech radiových frekvencí, které se vyskytují v kontrolovaném prostoru. Soupis značně usnadňuje další periodické prohlídky.

Co je fyzická prohlídka? Cílem je odhalení odposlechových prostředků umístěných v síťových rozvodech, telefonních aparátech, počítačích, zásuvkách a vypínačích

BOX 2

Štěniční právo

Článek 13 Listiny základních práv a svobod:
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.

Paragraf 13 občanského zákoníku:
Osoba, jejíž právo na ochranu soukromí bude dotčeno, může žádat ochranu u soudu. Domáhat se může zejména toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, aby byly odstraněny případné jeho následky a aby jí bylo případně poskytnuto přiměřené zadostiučinění. (Obvykle je to omluva a v krajním případě i povinnost nahradit nemateriální újmu v penězích.)

Paragraf 239 odst. 1 trestního zákoníku:
Trestného činu se dopustí:
(1) Kdo úmyslně poruší tajemství
a) uzavřeného listu nebo jiné písemnosti, při poskytování poštovní služby nebo jiným dopravním zařízením, nebo
b) zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením,
bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

BOX 3
Souvislosti Polovinu klientely firmy Goldsilver tvoří zákazníci z privátní sféry. Zakázky se týkají převážně partnerských vztahů. Nejčastějšími sledovači, které firma umí odhalit, jsou žárliví muži. Tvoří asi tři čtvrtiny případů. Ženy nechávají svého partnera monitorovat většinou jen ve vážných případech, kdy jim jde o život, o děti, o existenci.

Texty k foto: 1/Softwarové i hardwarové (v konektoru) monitorování aktivit v počítači na dálku
2/Lokalizátor polohy vozu
3/Bezpečnostní telefon (pozor na dárky!) umí odposlech prostoru, monitoring i vymazaných SMS, výpisy volání
4/Skrytá kamera o velikosti 2,5 centimetru s objektivem 1,2 milimetru má záznamové zařízení k krabičce cigaret
5/ Není to byznys v řádu stamilionů, říká Jiří Schmidt.