Na vlně retra osmdesátých let přivážejí desetibojařští šampioni Robert Změlík a Roman Šebrle nový Odznak všestrannosti olympijských vítězů.
Foto: Profimedia.cz
„Něco fungovalo a najednou to není. Nás nastartoval, proto ho chceme oživit,“ vysvětluje nyní 42letý Robert Změlík, olympijský vítěz z Barcelony 1992, později s firmou Starlife zdatný podnikatel zejména v oblasti zdravé výživy. „Všechny disciplíny dělám v přípravě. Atletika a běh jsou základní pohyby, naším cílem je všestrannost,“ dodává 37letý Roman Šebrle, stále profesionální sportovec, mířící na olympiádu do Londýna. Muž naladěný na stejné vlně sportovního zápalu i hravosti.
Ježíšek nepomůže
Když se Změlík před časem ptal 11letého synka, co chce od Ježíška, potomek ho usadil: „Ježíšek neexistuje. Přál bych si oštěp a přihlášku do atletického klubu.“ Otec tedy splnil rodičovskou povinnost, usedl ke stolu a zavzpomínal na své začátky a motivace. „Tréninkový deník byl mojí biblí. Všechno jsem si psal, neustále se probíral časy, body a výkony,“ vzpomíná.
A tak postavil nový program. Odznak všestrannosti olympijských vítězů má 10 disciplín (viz tabulka). Dvě z nich můžete obměnit s ohledem na dostupné podmínky. Buď plavete, nebo skáčete přes švihadlo, běžíte tisíc metrů na dráze, nebo dvě minuty driblujete s basketbalovým míčem mezi metami. Všichni zájemci dostanou knížečku, kam si zapisují výkony. A podle tabulek, nastavených od sedmi let do „nekonečna“, pak mohou spočítat body potřebné pro získání odznaků. Bronzového, stříbrného, zlatého a – v duchu moderní atletické doby – i elitního diamantového. Ze školních kol postupují nejlepší děti do strahovského finále, které letos proběhne koncem září.
Stačí pár kliků denně
„Děti chtěly cvičit, ale našli jsme unavené učitele. Museli jsme je učit znovu si hrát,“ vysvětluje Změlík, proč organizuje třídenní kempy, kde pedagogům přednáší a sportuje s nimi. K tomu vyráží na besedy s významnými olympioniky, které podporuje jeho nadace. „Je potřeba držet koncept. Vytrvat aspoň rok a začít hned. Stačí ráno udělat pár kliků. Za měsíc se můžete zlepšit o 100 procent. Je to snadné, zacvičit si můžete i v tramvaji, pokud není plná,“ usmívá se bývalý olympionik a láká do akce.
Obezita dětí do 14 let stoupá téměř o desítky procent ročně. Ve školních hodinách bývá víc omluvených na lavičce než sportujících na hřišti. „Měla by se vrátit vojenská disciplína. Aspoň do tělocviku,“ tvrdí přesvědčivě Změlík. „My jsme první rok do Odznaku museli učitele přemlouvat. Teď se chodí na školní kola dívat i tři stovky rodičů,“ dodává.
Velkorysý projekt chce přilákat už letos aspoň 200 tisíc dětí. To stojí mezi sedmi až devíti miliony korun, které Změlík zatím investuje ze svých firem. Byť ukazuje bohatou škálu partnerů v čele s ministerstvy a krajskými úřady, podpora by mohla být větší. „Zatím jen slibují,“ posteskne si. Děti plánuje vybavit vlastním oblečením. Ale jen za výkony. „Něco za něco,“ říká.
Konec fajfkám, přichází RR
Podaří se ale vše zrealizovat? „Je těžká doba. Krize dala firmám výmluvu, proč nedávat do sportu peníze. A stát se ještě o sport starat vůbec nezačal. Za rok do něj dává asi osm miliard korun, a do zdravotnictví 600? Přitom se stále říká, že dolar investovaný do sportu znamená tři ušetřené za lékaře,“ reaguje.
Změlíkův pokračovatel a mistr světa Tomáš Dvořák se stal na českém trhu tváří značky Asics, objevoval se i na billboardech. Ale až Šebrle ve spojení s Adidasem a dalšími logy mohl mluvit o výdělcích z reklamy. Ač se jeho roční potenciál v nejlepších letech odhadoval na 10 milionů korun, české hranice nepřekročil.
„Konec třem pruhům a fajfkám, my sami se můžeme stát globální značkou. Všechny boty se stejně vyrábějí v jedné asijské fabrice,“ rozmachuje se teď Změlík a ukazuje nové tretry s logem RR. V nich by měl Šebrle podstoupit olympijský desetiboj v Londýně. „Firmy by Romana rády využily, ale nabízejí málo. Sice má už o trochu nižší výkonnost, ale v desetiboji je pořád pojmem. Než ho dát pod cenou, pak je lepší využít ho pro nás,“ dodává.
Letošní zimní přípravu si dokonce Šebrle raději zafinancoval ze svého, za tři měsíce v teple floridského Miami Beach a jihoafrického Potchefstroomu zaplatil přes 100 tisíc korun. „Něco jsem vydělal, musím zase investovat,“ potvrzuje.
