Výtvory Jana Čapka má doma skoro každý. Je totiž mimo jiné autorem podoby PET lahví Karlovarských minerálních vod
Začalo to v podstatě náhodou. „Když si kdysi Mattoni nechala navrhnout skleněnou láhev od studia Pininfarina, byla to tehdy velká událost. Čeští producenti nápojů si designéry běžně nenajímali. Chtěli se s ní pochlubit, a tak si objednali dárkové balení u reklamky, pro kterou jsem externě pracoval. Přistálo to mně, tím se pootevřely dveře a já mezi ně vrazil nohu,“ vzpomíná Jan Čapek na rok 2004.
Tehdy využil polystyren, běžný obalový materiál, který se ale spíše schovává jako podpěra v krabicích. Přitom je pro tvarování ideální. Čapek z něj vytvořil elegantní skořápku ve tvaru seříznutého „vajíčka“, láhev chránila před rozbitím, ale zároveň mohla sloužit jako ozdoba na stole.
Aktivní PET Limitovaná edice dárkového balení o tisíci kusech tehdy Karlovarské minerální vody zaujala natolik, že o necelé dva roky později designérovi dali za úkol navrhnout PET láhev pro Mattoni Sport. „Zadání znělo jasně. Objem 0,75 litru a cílová skupina mladých aktivních lidí,“ říká Jan Čapek o láhvi, kterou si měli oblíbit jak teenageři, tak třeba mladí manažeři nebo sportující dámy s kabelkou od Vuittona.
Vznikla tak nezvykle asymetrická láhev inspirovaná sportovním náčiním, připomínající třeba řídítka od rotopedu, která Čapek jako vášnivý cyklista a sběratel retro horských kol dobře zná. Asymetrie přitom neslouží jen k ideálnímu úchopu. Pomáhá i se samotným pitím přes speciální uzávěr, kterým voda nemá vytéct, ani když se láhev při sportu otočí vzhůru nohama. „Takový tvar by láhev nemohla mít, kdyby v ní měla být perlivá voda. Ta má takový tlak, že by flašku z tenkých plastů zdeformovala k nepoznání,“ přibližuje úskalí návrhů designér.
Nádoba, která má unikátně ztvárněné dno a je součástí stálé expozice Museum of Design in Plastics v britském Bournemouthu, Karlovarské minerální vody zaujala. Dokonce natolik, že začínajícímu designérovi firma nabídla smlouvu na pět let. Během nich došlo k novému ztvárnění řady PET lahví.
Bezedné možnosti Unikátní je také 1,5litrová láhev Mattoni, další z Čapkových návrhů. Perlivé vody na trhu mají dno unifikované, všechny lahve kvůli němu vypadají těžce, jako by „seděly na zadku“. „Povedlo se mi navrhnout řešení, které spodní část odlehčuje, takže působí, jako by se vznášela. To vše při zachování technických požadavků. Dnes už si je tolik věcí natolik podobných, a to i v kvalitě, že jednou z mála věcí k odlišení je právě design obalu,“ tvrdí Čapek.
A jeho vysvětlení sedí. Podíl inovované ochucené mattonky na trhu vzrostl o pětinu. Díky ergonomii PET lahví také během posledních deseti let Karlovarským minerálním vodám klesla spotřeba plastů o čtvrtinu. Čapkovy lahve jsou i pevnější – například díky tenkému prstenci s dvojitou hrankou v úchopové části lahví inspirovaných zmiňovanou jedenapůllitrovkou. „Jan se postupně zaměřil na obalový design a oblast nápojů prakticky ovládl. Už na škole přicházel s novými impulzy a rozhodně patřil k těm nejnadanějším talentům. V podstatě jsme si vychovali konkurenci,“ říká o mladém designérovi Michal Froněk, který se svým kolegou ze studia Olgoj Chorchoj Janem Němečkem vede Ateliér produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.
Jan Čapek o lahvích umí mluvit tak zaujatě, že si pak člověk i v hypermarketu připadá jako v galerii. Ať se podívá na Mattoni Sport, elegantní asymetrii Magnesií, čajové listy u Natey nebo avantgardní hrany v případě Aquily Tea.m. Unikátní jsou i litrové lahve Kofoly, které vtrhly na trh letos. „Kofola chtěla návrh pro litrovou outdoorovou láhev. Napadl mě motiv výrazných reliéfních výstupků na povrchu. ‚Ofi ciálním‘ zdůvodněním je ztvárnění hor a ergonomický úchop. Každý si ale zatím může představit, co chce. Je tam trochu punk, metal či sadomaso. Je zábavná a má svůj názor, což mě baví,“ usmívá se Čapek při popisování svého zatím posledního PETlahvového díla, které doplňuje tradičněji vypadající plastová láhev na pivo Velkopopovického Kozla.
KONZERVATIVNÍ
Pivo Cesta k plastovým nádobám na pivo vedla přes sklo. Jan Čapek musel při výběrovém řízení Pilsner Urquell na nový půllitr Radegastu porazit tvrdou konkurenci dalších „skleněných designérů“, Jiřího Pelcla nebo studia Olgoj Chorchoj. Překvapivě i na tento nový půllitr se podle vyprávění designéra, který kdysi chtěl být profesionálním tanečníkem, podařilo propašovat sportovní motiv. Tedy pokud je člověk ochoten uvěřit tomu, že pás slovanského boha hojnosti připomíná trofej udělovanou v boxu nebo wrestlingu.
„I na to se při návrhu musí myslet, aby byli číšníci schopni unést tři až čtyři půllitry v jedné ruce. Oni obecně mají hospodští překvapivě silné slovo i v designu,“ přibližuje souvislosti Jan Čapek s tím, že si při prosazování návrhů pro firmy zvykl i na hodnocení prostřednictvím marketingových průzkumů. „To se ještě tolik nedělo, když jsem začínal. Rodinné firmě typu Mattoni stačilo odhodlání a sebedůvěra.
Ale i z focusgroupů se člověk pokaždé dozví něco zajímavého,“ dodává.
Jak Čapek říká, je oblast návrhů pivního skla hodně konzervativní. Příliš odvážný design se moc nenosí – půllitr má prostě vypadat jako půllitr. Ale i sem pronikají moderní trendy, jako je zdůrazňování „identity brandu“ a prostor pro logo značky. V případě zmiňovaného Radegastu toho docílil tím, že po vzoru slovanského božstva u dna přepásal i samotný půllitr a zároveň tak vytvořil příhodné místo pro logo. Zvládl to i při elegantním faceliftu půllitru pro Gambrinus nebo při vytváření skla pro Velkopopovického Kozla.
Jeho ucho připomíná roh samotného zvířete a tvar půllitru asi nejlépe vystihuje designérovu zálibu ve sbírání porcelánu a skla z 60. a 70. let. Ať už jde o sklenice s kruhovými prolisy připomínající stěny pražského metra od Jiřího Brabce nebo s rotující šroubovicí od Vratislava Šotoly, z nichž kdysi pilo celé Československo.
„Možná i kvůli nim mě nynější konzervativnost pivního skla zarazila. Teď už jsou tyhle půllitry klasikou, ale když s nimi autoři přišli, byl to moderní přístup se současným tvaroslovím.
Snad to prošlo i díky tomu, že tehdy v socialistických výtvarných komisích seděli i odborníci z oboru, a tak se dal občas prostor výjimečně odvážným věcem,“ myslí si Čapek. PRAČkA PRo
MUŽE I HOUPACÍ PES
I když to tak může vypadat, nevěnuje se Jan Čapek jen designu nápojových nádob. Před zhruba pěti lety nasbíral zkušenosti v oblasti domácích spotřebičů, když dva roky pracoval v italském návrhářském studiu Electroluxu. Dostal se tam mimo jiné díky návrhu pračky pro muže Washman. Vytvořil ji spolu s kolegou Kryštofem Nosálem a vyhrál s ní československé kolo soutěže Electrolux Design Lab a získal druhé místo ve světovém finále. Futuristická vize pračky s nižší spotřebou energie a vody, která v sobě schovává i košík na prádlo s oddělenou částí pro ponožky, se ale bohužel ještě nedostala do výroby.
„Stejně jsem ještě nikde neviděl ani to, na čem jsem ve studiu Electroluxu pracoval. Byl jsem v takzvaném ‚cold teamu‘, který dělal na věcech souvisejících s chlazením. Ale možná že nějaká značka spadající pod Electrolux moji speciální poličku na nápoje má,“ krčí rameny Čapek s tím, že si rád vyzkoušel práci v korporaci, kde je jeden designér jen součástí celkového soukolí firemního týmu.
Přesto se vrátil do Česka. Natrvalo se nenechal zlákat ani svody newyorského Manhattanu, kde od svých devatenácti dva roky brousil vzácné kameny i v cenách 300 tisíc dolarů pro firmy, jako je Harry Winston nebo Tiff any. Koneckonců v Česku má více možností pro volnou tvorbu.
Reprezentuje ji například váza Pin-up Vase, která opět odkazuje na sběratelskou vášeň pro porcelán. Ladné tvary, v nichž všímavý pozorovatel objeví inspiraci dívkami z plakásignérovu tů let padesátých, jsou k mání i přes internetové obchody.
Pořídit lze i Čapkovo oblíbené křeslo Polygon, které vzniklo jako diplomová práce.
Vyrobeno je jen v jednotkách kusů a každý z nich se mírně liší, například řešením noh a čalouněním. Překvapivě pohodlné křeslo, za které by se nemuseli stydět ani budoucí konstruktéři vesmírných lodí, je vyrobené z ohýbaných ocelových plechů sešroubovaných v jeden celek. Zajímavostí je, že čalounění je přišito přes plech.
„To křeslo je ukázkou jakéhosi poblouznění tím, co umožňují nové technologie. Honza Čapek patří ke generaci, která začala masivně používat různé 3D programy nejen pro modelování, ale rovnou i skicování návrhů. Možnosti takové vizualizace pak vedly ke vzniku nového tvarosloví, v němž se objevují až v podstatě náhodné tvary,“ podotýká Froněk.
Zájemci o netradiční doplňky si mohou sehnat Čapkovu vizi „houpacího koně“ Rocking Bully, i když kvůli ceně 70 tisíc korun je cílová skupina omezená na opravdové fajnšmekry. Klasická dětská hračka byla povýšena na objekt a dostala v designérových rukou podobu bulteriéra. Kontrastní už je jen tím, že představuje rasu vnímanou laiky jako zabijácké plemeno. Hrál si s ní synek Jana Čapka, stejně jako se kamarádí s její živou předlohou. „Když jsem ty houpací psy vystavoval v Miláně, přišel za mnou Julio Cappellini, šéf světové nábytkářské firmy, že mu je musím okamžitě poslat, aby je mohl vyrábět,“ říká autor. Počáteční nadšení ale po zdlouhavé komunikaci kvůli byrokratickým komplikacím vyprchalo a psi se stále místo sériové produkce vyrábějí ručně. Po třech letech se nicméně firma Cappellini ozvala s další nabídkou.
Snad bude spolupráce probíhat rychleji než dokončení designérova webu. Tam jsou poslední aktualizace z roku 2009 a není na nich problém narazit na nefunkční odkaz. „Já vím, web lehce zanedbávám a věci teď dávám spíš na Facebook. Z praxe ale pozoruji, že čas na propracované webové stránky mají většinou ti, co jinak nemají do čeho píchnout,“ dodává Jan Čapek. ?
JAN ČAPEK (36) • Vystudoval obor broušení a rytí drahých kamenů na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, absolvoval studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v Ateliéru kov a šperk a v Ateliéru design výrobků; studoval také v Ateliéru keramiky a porcelánu na Institutu výtvarné kultury Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a absolvoval roční stáž v oboru průmyslového designu na britské Hallam University v Shefieldu.
• V devatenácti letech pracoval dva roky v newyorské brusírně drahých kamenů Stastny Lapidary, kde zpracovával kameny pro společnosti Tiffany nebo Harry Winston. • První místo v soutěži studentského designu na veletrhu SIBO v roce 2000, druhé místo ve světovém finále soutěže Electrolux Design Lab v roce 2004, pravidelně se umísťuje na nejvyšších příčkách žebříčku Czech Grand Design. • Od roku 2011 vede Ateliér průmyslového designu na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
O autorovi| JAKUB KŘEŠNIČKA • kresnicka@mf.cz
