Soud rozhodne, zda pojišťovny mohou natáčet a fotografovat lidi podezřelé ze simulování
Strojní zámečník Jaroslav Lalov se v březnu 2006 při práci zranil. Kovová špona mu projela levým ukazováčkem a prorazila kloub. Od té doby uplynulo již osm let, ale Lalov se stále ještě soudí.
Příběh samotného Lalova za tu dobu ustoupil do pozadí a na důležitosti nabyly obecnější, a proto důležitější otázky. Smějí pojišťovny tajně fotografovat a natáčet lidi, které podezírají z podvodu, mají soudy tyto záběry připustit jako důkaz a (to už je otázka skoro filozofická) co je víc – ochrana soukromí člověka, či majetku pojišťovny?
Až v úterý pražský vrchní soud rozhodne, zda se bude muset druhá největší česká pojišťovna Kooperativa Lalovovi omluvit a zaplatit mu 100 tisíc korun za to, že ho nechala sledovat a natáčet soukromým detektivem, bude odpověď na tyto otázky daleko jasnější.
PODVODY & SLEDOVÁNÍ Nasazování detektivů na lidi, kteří trpí nějakým zdravotním neduhem a pojišťovny jim mají platit odškodné, není ojedinělou záležitostí.
Kromě Lalovovy kauzy týdeník Euro narazil ještě na další dva podobné případy.
Pokaždé šlo o Kooperativu a pokaždé o stejného detektiva – Daniela Sovu.
Pojišťovny o této praxi mluví jen velmi nerady a žádná z osmi týdeníkem Euro oslovených pojišťoven neposkytla relevantní údaje. Sama Kooperativa ústy svého mluvčího Milana Káni na přímou otázku: „V kolika případech ročně se uchylujete ke sledování lidí?“ odpověděla: „Nikdo se k ničemu neuchyluje, jen se pomocí specialistů snažíme odhalit klienty, kteří neoprávněně požadují pojistné plnění. Mnohokrát se lidé sami prozradí například i na veřejných sítích typu Facebook nebo Twitter.“
Jisté vodítko však poskytuje výpověď detektiva Sovy před soudem, který prohlásil, že během čtyř let pořídil 15 až 20 záznamů, a to i pro jiné pojišťovny, než je Kooperativa.
To je však jen jedna polovina pravdy. Tou druhou je neustále narůstající počet pojistných podvodů. Jen loni pojišťovny zachytily více než 10 624 pokusů o pojistný podvod se škodou skoro 1,1 miliardy korun.
KOLEČKO, CIHLY, KOUŘENÍ Jaroslav Lalov (od roku 2007 pobírá invalidní důchod) se původně se svým zaměstnavatelem soudil u Okresního soudu v Pardubicích o několikasettisícové odškodnění za pracovní úraz, přičemž argumenty zněly, že nedokáže sevřít ruku v pěst či přiblížit ukazováček k dlani na méně než pět centimetrů, postrádá jemnou motoriku, vadí mu těžká břemena i chlad, a není tedy schopen vykonávat svou původní profesi.
Nejdřív to vypadalo, že Lalov ve vlekoucím se sporu uspěje, nakonec se však objevila nová fakta a muž nedostal nic. Zaprvé nový lékařský posudek tvrdil, že příčinou Lalovovy invalidity není popsaný úraz, nýbrž onemocnění karpálního tunelu, a zadruhé do sporu razantně vstoupil jeho vedlejší účastník – Kooperativa, u které byl Lalovův zaměstnavatel pojištěn.
Právě Kooperativa poslala na Lalova detektiva Sovu. Ten se nejdřív poptal u sousedů a pak muže čtyři dny sledoval a natáčel. Nahrávky – na nichž je zaznamenáno třeba to, jak Lalov odhrabuje sníh, nosí oběma rukama cihly, veze kolečko, kouří poškozenou rukou či je v ní schopen najednou nést list papíru, nějaký další předmět a ještě s ní odemknout auto – předložil v září 2011 soudu a ten je přijal coby důkaz. Okresní soud v Pardubicích (v únoru 2012) i královéhradecký krajský (v listopadu 2012) poté mužovy nároky odmítly.
ODHALOVÁNÍ PRAVDY Bitvu sice Lalov prohrál, podal však na Kooperativu žalobu na ochranu osobnosti, ve které požadoval omluvu a stotisícovou satisfakci za zásah do svého soukromí. Jenže soudce Městského soudu v Praze Tomáš Novosad byl naprosto nekompromisní a jeho žalobu loni v lednu zamítl.
Vyšel přitom z následujících premis: K natáčení podle něj docházelo na veřejnosti, při běžných, nikoli intimních činnostech, a záznam navíc vidělo pouze šest lidí přítomných v soudní síni, tudíž dopad na Lalovovo soukromí byl minimální. Pokud si Lalov v žalobě stěžoval, že po zhlédnutí záznamů utrpěl šok a cítil se jako zločinec, soudce v rozsudku drsně namítl, že takové pocity byly zcela namístě, protože o svém zdraví nemluvil pravdu a nedal pojišťovně jinou možnost než vyslat detektiva s kamerou.
Minulé úterý případ dospěl k vrchnímu soudu. Lalovův advokát Tomáš Plavec během odvolacího jednání odmítl, že by jeho klient, „který se celý život poctivě živí rukama“, jakkoli podváděl. Prostě jen utrpěl úraz, cítil zdravotní obtíže a vycházel z toho, co zjistili lékaři.
Východočeské soudy navíc podle Plavce v prvotním řízení nezamítly žalobu jeho klienta kvůli Sovovým nahrávkám (i když je připustily coby důkaz), nýbrž kvůli novému lékařskému posudku: „Důvodem zamítnutí žaloby nebylo, že by klient byl zdráv, ale to, že zdravotní potíže pocházejí z onemocnění karpálního tunelu. Natáčení mého klienta bylo proto naprosto zbytečné, což si soud prvého stupně (tady je myšlen pražský soudce Novosad – pozn. red.) neujasnil.“ Zásah do Lalovových práv na soukromí označil Plavec za mimořádně závažný, a to mimo jiné proto, že ho Sova natáčel „po několik dní v jeho nejintimnější sféře – před jeho domem, na jeho, zdůrazňuji, oplocené zahradě, a to i při jednání s jeho přáteli a partnery“, přičemž takto podle něj „soukromý subjekt, typu pojišťovny, postupovat v žádném případě nesmí“.
Na dotaz týdeníku Euro pak ještě advokát po jednání upřesnil, že klient nikdy netvrdil, že ruku nemůže vůbec použít, ale myslel to tak, že například nemůže osm hodin denně nosit těžké plechy: „Pražáci si to možná nedovedou představit, ale i kdyby mu zbyla jen jedna noha a jedna ruka, tak sníh před domem si prostě uklidit musí.“
Zástupce Kooperativy Karel Laco tomu oponoval s tím, že samotné natáčení nemohlo být zásahem do mužova práva na soukromí, a to už proto, že o něm nevěděl. O připuštění záznamu coby důkazu pak podle něj rozhodl soud: „Můj klient záznam jen předložil, tudíž ani tady se o žádný zásah do osobnostních práv nejednalo.“
Navíc zdůraznil, že pojišťovna měla v prvotním řízení vyplatit odškodné a jejím právem tak jako každé fyzické či právnické osoby je chránit svůj majetek. Laco připustil, že natáčet kohokoli bez jeho svolení je zakázané, ovšem dodal, že z tohoto zákazu existují výjimky: „Můj klient skutečně konal jen v zájmu chránit svůj majetek, když v prvotním řízení vznikla důvodná pochybnost, že tvrzení žalobce (Lalova – pozn. red.) jsou pochybná.“ TĚŽKÉ ROZHODOVÁNÍ Odvolací senát vedený Romanou Vostrejšovou věc projednal, ovšem vynesení rozsudku (coby „stěžejní záležitosti“) odložil o týden – tedy na toto úterý.
Bude to těžké rozhodování, protože judikatura – jak česká, tak evropská – je v otázce, zda lze bez svolení natáčet člověka a zda má soud nahrávku připustit coby důkaz, nejednotná.
Pro Lalova mluví třeba nález Ústavního soudu ze září 2006, který zamítl použití soukromě pořízeného záznamu telefonátu (šlo o spor moravských předáků někdejší Unie svobody o nabírání černých duší). Pro Kooperativu zase tři judikáty shromážděné již Novosadem, z nichž asi nejpozoruhodnější je rozsudek Evropského soudu v kauze Rádio Twist vs. Slovensko (rádio odvysílalo tajně pořízený rozhovor mezi státním tajemníkem slovenského ministerstva spravedlnosti Ľubomírem Dobríkem a ministrem financí Sergejem Kozlíkem o tom, kdo ovládne Slovenskou pojišťovnu, slovenské soudy nařídily stanici omluvu, ovšem Evropský soud později slovenskou justici vypeskoval za porušení svobody projevu).
Výsledek je otevřený. V každém případě však půjde o důležitý a precedenční rozsudek.
„Jen se pomocí specialistů snažíme odhalit klienty, kteří neoprávněně požadují pojistné plnění. Mnohokrát se lidé sami prozradí například i na veřejných sítích typu Facebook nebo Twitter,“ hájí se Kooperativa. Pojišťovna Kooperativa poslala na Lalova detektiva Daniela Sovu. Ten se nejdřív poptal u sousedů a pak muže čtyři dny sledoval a natáčel.
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz
