Nový předseda starostenského hnutí STAN Vít Rakušan sice podle všeho usiluje o voliče napravo od středu, hned po svém zvolení však vytáhl hodně levicový koncept rozšíření volebního práva na šestnáctileté. Ve světě s tím obvykle přicházejí Zelení, kteří v dětech vidí svůj potencionální elektorát a hnutí kolem švédské klimatické misionářky Grety jim dává za pravdu.
Nicméně s představou, že mládež je třeba zapojovat do politického života co nejdříve, poněkud koliduje realita té mládeže. Školní inspekce nedávno prověřovala sociální gramotnost deváťáků, kde je dnes už nemalý podíl šestnáctiletých, a zjistila tristní stav ohledně schopnosti spolupracovat, snášet kritiku, řešit konfliktní situace a rozpoznat manipulaci. O tom, jak se dnes posouvá věk, kdy se mladí osamostatňují a odcházejí z mamahotelů, kdy zakládají rodiny a přijímají odpovědnost alespoň za sebe, když už ne za své děti, je pak celkem zbytečné hovořit. Za dvě generace to dělá nějakých deset let.
Měli by mít volební právo už šestnáctiletí?
Nejsem až takový staromilec, abych popíral nějaké objektivní důvody, které k těmto změnám vedou, a viděl v tom nějakou blížící se katastrofu. Nakonec s prodlužujícím se věkem dožití toho dnešní šestnáctiletí budou muset zvládnout za život mnohem více než my starší. Nicméně o tom, že schopnost vnímat důsledky svého konání a nést za ně zodpovědnost se posouvá do vyššího věku, není pochyb. Že by bylo nějak třeba stejným směrem posouvat i volební právo, asi není momentálně aktuální otázkou. Pohyb opačným směrem je ale rozhodně značnou nezodpovědností.
Kvalita demokracie se totiž neodvíjí od toho, jaký díl populace se dostaví k volbám, ale od toho, jaký díl jejich účastníků tuší, o čem vlastně rozhoduje a chápe, jaký je jejich vlastní skutečný zájem. Změna volebního práva směřující ke snižování tohoto podílu je pak nežádoucí, a když přesáhne rozumnou míru, tak pro demokracii i hodně nebezpečná.
