Nejdůležitější součást evropského finančnictví má nového šéfa. Signalizuje to ústup z globálních ambicí.
Na to, jak málo se v Německu smí v neděli pracovat, mělo představenstvo Deutsche Bank včera napilno až až. Jeho členové strávili ono odpoledne vyhazováním dosavadního šéfa, Angličana Johna Cryana, a instalováním jeho nástupce Christiana Sewinga. Proč takový spěch? A co to znamená?
Cryan věděl, že jeho budoucnost visí na vlásku. Převzal vedení banky v půli roku 2015 (první rok sdílel funkci s kolegou Jürgenem Fritchenem) ve chvíli, kdy všechno šlo špatně - DB platila jednu miliardovou pokutu za druhou; partneři se začali ošívat; investoři valem prodávali její akcie; ačkoli ostatní velké banky světa vůčihledě rostly, DB hospodařila se ztrátami.
Tak to pokračovalo až do podzimu 2016, kdy se otevřeně mluvilo o tom, že spolková vláda bude muset Deutsche zachránit částkou o strašidelném počtu nul. Tomu osudu se nakonec Cryan vyhnul, ale nebylo to zadarmo: jestliže do globální finančnické krize vstupovala Deutsche Bank jako pátá největší banka světa, dnes je (podle celkového objemu aktiv) na konci druhé desítky.
Propad nebyl způsoben tím, že by DB oproti jejím americkým konkurentům(s nimiž je třeba její byznys srovnávat, protože čtyři největší banky světa jsou čínské a fungují za nesrovnatelných podmínek) šéfovali nějací amatéři. Šlo o to, že uvnitř banky se vedl dlouhý a urputný spor o samotnou podstatu jejího podnikání.
Dozvuky finanční krize cítí Deutsche Bank dodnes:
Vyrovnání s Američany bude Deutsche Bank stát 186 miliard
Deutsche Bank navýší kapitál a změní strukturu
Deutsche Bank je stále za očekáváním, navzdory obrovskému růstu
Od nepaměti (Deutsche začala fungovat v roce 1870, rok pře oficiálním vznikem samotného sjednoceného Německa) byla DB jakýmsi garantem veškerého důležitého ekonomického dění v zemi. I v poválečném období se většina velkých kšeftů v Německu upekla v neformálním trojúhelníku šéf DB-spolkový kancléř-zástupce dotyčné firmy.
Po roce 2000 se to změnilo. Autorem změny byl Švýcar Josef Ackermann, dnes svého druhu bankéřská legenda; během deseti let své vlády udělal z prvního hráče německé scény jednoho z velkých hráčů scény světové. Odešel právě tak včas (2012), aby mu nemohlo být přičteno k tíži, co se stalo později.
Aniž by se vzdala své německé role, stala se DB globální investiční bankou se všemi výsadami skvělých zisků, ale také se všemi neduhy. Za globální finanční krize proto byla jedním z nejexponovanějších ústavů: spoleh na toxické hypotéky a manipulace mezibankovními sazbami jsou jen největšími ve výčtu hříchů.
Od krize se proto uvnitř DB bijí dva proudy: jeden se chce vrátit k původnímu modelu, orientovanému především na Německo, kdežto druhý by chtěl pokračovat v globálním kasinu. Aby té schizofrenie nebylo dost, měla banka po čtyři roky hned dva generální ředitele. Cryan, jemuž se podařilo se v roli osamostatnit, měl udělat zhruba tolik, aby se německý vlk nažral a globální koza zůstala celá.
Moc to nefungovalo, soudě ze tří po době jdoucích ročních ztrát. Představenstvo se tedy rozhodlo Cryana propustit a vyhlásilo, že své globální ambice zredukuje na minimum. Z DB to nejspíš udělá sousto pro převzetí některým ze zbývajících žraloků; ale také by to mělo zastavit ztráty. Nejen ty účetní, nýbrž i burzovní: za posledních pět let přišli vlastníci DB o více než polovinu svých peněz. A to se neodpouští.
Čtěte další komentáře autora:
