Konec švindlů ve stavebnictví bude stát miliardy. Možná je to potřeba
Ten okamžik jednou přijít musel a to ucho se utrhlo úplně pochopitelně.
Řeč je o džbánu po okraj plném kšeftů a švindlů v komunální politice či spíše místní správě a o jejích údajně nebohých služebníčcích. A o maléru hrozícím zastavit celé privátní stavebnictví v zemi a škodách minimálně v desítkách miliard korun.
Hlavní téma tohoto vydání týdeníku Euro se zabývá stavem, kdy jedno soudní rozhodnutí má fatální dopad na povolování staveb a rozsáhlou developerskou aktivitu. A bude to stát velké peníze. Určitě developery a dost možná i stát a municipality, které spolu se svými úřady rozhodovaly v rozporu se zákony. To, co se nyní odehrává, má ale kořeny hluboko v porevolučních časech formování nových pravidel pro výstavbu. Úředníci a politici velmi rychle zjistili, že jde o nevysychající zdroj nelegálních příjmů, a stavebníci, rodící se developerské společnosti, neměli důvod protestovat, protože nic nebylo nemožné ani příliš drahé.
Zákony a civilizovaná pravidla nikoho moc netrápily. Na všechno se našla výjimka a ruce, které ji prohlasovaly. A stavělo se ostošest. Na protesty různých stěžovatelů se příliš nedalo. A nedalo se ani na soudní rozhodnutí.
A tak třeba na Dobříši stojí bytový dům, kdy soused stěžovatel dosáhl u všech možných soudů odsouzení města a prohlášení domu za černou stavbu, kterou je třeba odstranit. Byty jsou ale dávno prodány a obydleny a nic se neděje.
Teď se ale děje. Soudy začaly využívat judikát Nejvyššího správního soudu, který připomněl obcím, že v lokalitách určených jejich územním plánem pro individuální zástavbu nemohou pokoutně nechat postavit Manhattan, ale vše musí projít standardním rozhodováním.
To je ale tak složité a zdlouhavé, že protahuje stavbu o řadu let. A když nakonec po letech Praha vytvoří stavební předpisy, tak z nich kromě zájmů developerů o zlevnění staveb jaksi trčí i zájem pomoci jedné reklamní ? rmě, což pochopitelně vyvolalo střet, na jehož konci jsou zrušená pravidla a naprostá legislativní nejistota v hlavním městě. Nehledě na to, že samotná pravidla jsou příkladem kšeftů, s nimiž je potřeba se konečně rozloučit.
Zdá se, že zamávat letitým pořádkům bude velmi těžké a může to být hodně drahé. Propočty ukazující, že to může stát dvě až tři procenta HDP, nevypadají až tak přitažené za vlasy a dopady do stavebnictví, na zaměstnanost a celkový chod ekonomiky rozhodně nejsou zanedbatelné. Politická vůle v obcích záležitost nějak pružně řešit je mizivá kvůli silnému radničnímu vlivu různých zelených a jiných aktivistických uskupení, pro něž je jakékoli kopnutí do země stejnou svatokrádeží jako pro kmeny z mongolských stepí.
A úředníci přivyklí starým dobrým a hojným pořádkům nechtějí měnit už vůbec nic.
Možná jsou k rozpohybování té mašinerie skutečně potřeba brutální defenestrace v podobě soudních žalob na náhradu škody v řádech stamilionů a miliard korun. O tom, že je to ale hodně drahé školné, není nutné pochybovat.
O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz
