Otázka už nebude znít, zda má budova „zelený“ certifikát, ale který
Radlická centrála ČSOB zřejmě brzy ztratí privilegium být zmiňována, kdykoliv se zavadí o téma zelených či udržitelných budov. Konkurence jí vyrůstá v Karlíně a další bude brzy následovat. Téma, nad kterým developeři ještě nedávno ohrnovali nos, přijali během posledního roku za své do té míry, že tabulka s plánovanými projekty s certifikátem čítá 23 položek.
Začalo to v Riu
Svět si začal uvědomovat, že pokračovat stejným způsobem v pokroku bude znamenat katastrofu, už v roce 1992. Na konferenci v Rio de Janeiru byla poprvé definována udržitelnost (sustainability) jako cesta, jak sladit rozvoj a ochranu zdrojů a přírody. Myšlenky udržitelnosti se začaly postupně implementovat do stavebnictví. Za 30 až 40 procent emisí CO2, odpadů a spotřeby energie jsou totiž odpovědné budovy, které zdatně sekundují dopravě. To, jak se domy postaví, výrazně ovlivní jejich budoucí stopu.
Ještě před koncem tisíciletí se začaly hledat způsoby, jak stavby hodnotit nejen ve vztahu k samotnému životnímu prostředí. Budovy totiž musejí být také obyvatelné. Firmy zároveň nepřistoupí na přehnané nájmy v technicky dokonalých objektech. Pojem udržitelnost tedy integruje také ekonomické a sociálně-kulturní aspekty. Jednotlivé certifikační systémy vznikaly jako odpověď na tyto trendy.
Zatímco svět diskutoval o principech udržitelnosti, v Česku se věřilo, že zdroje nikdy nedojdou. „A když, tak najdeme lepší,“ znělo z úst některých politiků ještě v roce 2001. „Teď se už snad říká: Hledejme lepší technologie, aby nám zdroje nedošly,“ podotýká Petr Hájek, vedoucí katedry Konstrukcí pozemních staveb Stavební fakulty ČVUT, který stál u zrodu českého certifikačního systému.
Mentální posun nastal i u samotných nositelů rozvoje, kteří se ještě před pár lety na toto téma odmítali bavit. „Umíte si představit, že by se v Česku před dvěma lety mohla uskutečnit konference o šetrných budovách s rozpočtem vyšším než milion korun, nad níž přijal záštitu premiér?“ dokumentuje změny Jaroslav Pašmik, zástupce České rady pro šetrné budovy, pod jejíž křídla se během roku a půl fungování sdružilo více než 75 firem ze stavebního byznysu.
Certifikace je tvrdý byznys
Systémů certifikací je mnoho. Skupina z ČVUT jich pro SB Alianci – společný evropský projekt nositelů jednotlivých certifikací – analyzovala třináct. A došla k závěru, že jsou velmi rozdílné a je velmi obtížné srovnávat výsledky hodnocení. Nejrozšířenější jsou americký Leed, jehož matkou je organizace U.S. Green Building Council a britský Breeam vyvíjený výzkumným ústavem British Research Establishment. I další země mají vlastní systémy. Ve Francii se rozšířila metodika HQE, v Německu DGNB. V Itálii, Španělsku a Portugalsku se používají národní lokalizace mezinárodní metodiky SB Tool, která posloužila jako základ i pro tuzemskou certifikaci. V pronikání na cizí území jsou úspěšní především Američané s Leedem a Britové s Breeamem, v poslední době se o to pokoušejí i Němci. Logické by asi bylo, kdyby existoval jeden systém, který by byl platný alespoň pro Evropu. Pokusů o vytvoření takového systému se už odehrálo několik. Snaha byla ovšem vždy torpédována ze strany představitelů jednotlivých certifikačních autorit, kteří chtějí spolupracovat jen do té míry, která neohrozí jejich pozici. I samotná certifikace je totiž tvrdý byznys. Byznys, na který jsou navázáni nejrůznější poradci, konzultanti, výrobci stavebních materiálů a technologií, dodavatelé stavebních prací. Byznys, jehož vedlejším produktem může být významná databáze informací o prioritách stavebnictví jednotlivých států získaných při hodnocení budov.
Američané mají nejsilnější marketing
Přestože je metodika jednotlivých systémů značně odlišná, jádrem hodnocení budov by měl být jejich dopad na emise CO2, odpadové a vodní hospodaření, energetická náročnost, kvalita vzduchu a ekonomická efektivita, soudí Petr Hájek. Systémy Leed a Breeam se z hlediska odborných kritérií i samotného procesu certifikace nijak zvlášť neliší.
Podle Petra Vogela, předsedy představenstva České rady pro šetrné budovy, je ale Leed mezi investory žádanější. Má totiž silnější marketingovou podporu. „Leed dělá dobrou práci, snaží se vzdělávat veřejnost a podpořit inovace. To, že dům je jiný, v některých ohledech lepší, musíte prodat,“ vysvětluje Jakub Jirka, projektový manažer PSJ Invest, proč se firma před čtyřmi lety rozhodla pro Leed. Její dům Main Point Karlin dnes aspiruje na to, stát se první českou budovou s platinovou medailí. Touha získat tuto metu ovlivnila celý proces stavby už od přípravy projektové dokumentace.
Leed hodnotí umístění budovy v lokalitě, použité materiály, hospodaření s vodou, energetickou náročnost, vnitřní prostředí a inovace. „Podhledy máme ze švédských recyklovaných lahví. Leed vyžaduje, aby budova byla postavena z 20 procent z recyklovaných materiálů. Použili jsme vodovodní baterie, které mají menší průtok. Ani to nepoznáte, ale šetříte vodu. Objekt budeme chladit vodou z Vltavy. Systém funguje podobně jako chladič u auta, sežere výrazně méně elektřiny. Znamenalo to sice vícenáklady na strojovnu, na střeše ale nemusí být větrák, který dělá hluk,“ popisuje Jirka některá konkrétní opatření, ke kterým je Leed dovedl. Snaha získat nejvyšší možný certifikát ovlivňuje i způsob práce. Každý večer na stavbě dělníci zalepí vzduchotechniku, aby se do filtrů nedostal prach. Odsátá voda ze staveniště musí být odbahněná, teprve potom jde do kanalizace. A plot staveniště musí být tak precizní, aby se přes něj ani trochu neprášilo.
Certifikace po česku
Petr Hájek nicméně považuje používání cizích metodik bez jejich lokálního přizpůsobení za problematické. „Systém Leed je sice jednoduchý a čitelný – žadatel buď kritéria splnil a dostane bod, nebo ne – jeho vypovídací hodnota ale nemusí být v lokálních českých podmínkách stoprocentní. Leed se opírá o americké normy a předpisy a nezohledňuje specifika v jiných zemích, jako jsou klimatické, technologické i ekonomické podmínky, ale i tradice.“ I z tohoto důvodu začala skupina odborníků ze Stavební fakulty ČVUT v Praze vyvíjet národní certifikační systém SBToolCZ. Vyšli z mezinárodní metodiky SB Tool, kterou přizpůsobili tuzemským normám a specifikům podobně, jako to například udělali Španělé, Italové a Portugalci. Zatím existuje verze pouze pro rezidenční projekty. Prvním hodnoceným projektem je rezidenční soubor X-Lofts v Karlíně. S výslednou známkou 6,3 získal stříbrný certifikát. Další dva projekty jsou v běhu. Do poloviny roku by ale měla být na stole i certifikace pro administrativní budovy. „Nemá smysl být v defenzivní poloze. Leed a Breeam mají za sebou několikaletou tradici v zemích, kde vznikly, a nesrovnatelné prostředky na propagaci. Naším cílem je nastartovat systém certifikace, který bude zohledňovat česká specifika a současně se opírat o české a mezinárodní normy, které v této oblasti vznikají. Zároveň chceme, aby celý certifikační proces byl levnější a tím přístupnější většímu množství investorů,“ říká Hájek.
Zelená tsunami
Diskuse o zelených budovách nabrala loni na síle konečně i v Česku. „Mnoho velkých korporátních nájemců začalo vyžadovat, aby i české administrativní budovy splňovaly kritéria jako budovy, kde sídlí jejich mateřské společnosti v zahraničí. Svou roli v tom ale hraje také snaha ušetřit provozní náklady a poskytnout zaměstnancům atraktivní pracovní prostředí,“ říká Lenka Šindelářová z poradenské společnosti DTZ. Developeři zareagovali velmi rychle, většina plánovaných projektů se bude ucházet o určitou formu certifikace. „Není již otázkou, zda bude mít projekt certifikaci, ale jaký stupeň,“ konstatuje Šindelářová. Vyjma zahraničních korporací, které chtějí dodržet „štábní zelenou kulturu“, je ale certifikace zatím důležitější pro investory než pro nájemce, kteří většinou nechtějí vyšším nájemným přispívat na záchranu světa. Investoři se už ale pomalu smiřují s vícenáklady na zelenost budov, které se u nižších stupňů certifikace pohybují v řádu procent, u nejvyšších potom oscilují kolem deseti procent i více. „Rozhodování investorů je vždy směsí racionality a pocitu, kam se trh vydá. Málokdo si dnes troufne zainventovat novou budovu bez certifikace. Mohla by v konkurenci ostatních vypadat jako chudý příbuzný,“ říká Vogel.
