„Developerské projekty vznikají v Česku nahodile a nekoncepčně. Hlavní slovo mají investoři, kteří si na koupených pozemcích víceméně dělají, co je napadne. Výsledkem jsou tisíce neprodejných bytů a celé rozlehlé čtvrti, které takzvaně nefungují. Nezapadají do svého okolí, lidé se v nich necítí dobře,“ říká Dan Merta, ředitel Galerie Jaroslava Fragnera, která se specializuje na prezentaci tuzemské i světové architektury.
Jako příklad zmiňuje Merta výstavbu Nové Karoliny v O stravě, která se bude po svém dokončení plánovaném na rok 2018 rozkládat na ploše 32 hektarů. Již dnes nová čtvrť nabízí vedle bytů také obchodní centrum a administrativní budovy. „Obchodníci a firmy se tam postupně přesouvají, což má za následek vylidňování starého města. Těžko říct, zda je tento vývoj pro město přínosem a zda se nad ním někdo předem zamýšlel,“ konstatuje Merta, který dlouhodobě upozorňuje na nutnost zodpovědnějšího přístupu k rozvoji tuzemských měst.
Města si škodí sama
Během své dosavadní kariéry působil Dan Merta mimo jiné jako vedoucí odboru kultury městské části Praha 3 na Žižkově. Už tam se snažil o jakousi osvětu v přístupu k městskému developmentu. Narážel ale podle svých slov na nezájem ze strany úředníků. Trápilo ho, že se „nedaří posouvat věci k lepšímu“. Rád se proto zúčastnil výběrového řízení na ředitele Galerie Jaroslava Fragnera, kde se mu prý lépe daří podněcovat diskuse o budoucí podobě městských lokalit.
Především u rezidenčních projektů se podle Merty Češi často spokojí pouze s tím, že se jedná o novostavbu, která není předražená. Nezajímají se přitom například o to, zda developer zkultivoval okolí stavby. „Bolestivý“ dopad na města to může mít především v případě rozsáhlých projektů, které nabízejí stovky bytů, někde i administrativní budovy, a často tak vytvářejí celé nové čtvrti. Ty je třeba vnímat v širším kontextu, než je pouhý příslib úspěšného prodeje.
„Tyto projekty by rozhodně měla regulovat samospráva měst a obcí, což se bohužel zatím příliš neděje. Městům a obcím chybějí jasné plány a vize, kam by se významné lokality měly ubírat. Bez toho mají developeři problém definovat své záměry, protože jim nikdo neumí stanovit mantinely,“ konstatuje Merta.
Jedním z jeho hlavních cílů na postu ředitele Galerie Jaroslava Fragnera je proto rozvířit hlubší dialog mezi městy a investory. „Stačí se podívat do Amsterdamu, Hamburku či Kodaně, kde v nedávné době vznikla nová území či menší bloková zástavba na vynikající urbanistické a architektonické úrovni. V těchto městech je samozřejmostí, že se při plánování nových projektů vypracovávají urbanistické studie a vyhlašují architektonické soutěže. Proč by to nemělo jít i u nás?“ míní Merta.
Jiný pohled na krizi
Vedle samosprávy a investorů by do nové výstavby měla podle Merty mluvit také veřejnost. Sám této myšlence vdechl život, když v roce 2011 s několika svými kolegy zakládal občanské sdružení Tady není developerovo. To se v současné době soustředí především na dění kolem nákladového nádraží Žižkov v Praze 3.
V epicentru kauzy stojí funkcionalistická budova dnes už nefunkčního nádraží, kterou ministerstvo kultury letos v březnu již podruhé prohlásilo za památku, proti čemuž se ale opět odvolal investor, společnost Žižkov Station Development. Celkově jde o 30 hektarů pozemků patřících k bývalému nádraží. „Naše sdružení funguje jako jakási třetí strana při různých jednáních. Důležitou roli hraje medializace, zprůhlednění dění kolem nádraží tak, aby se odborná i laická veřejnost vůbec měla šanci o věc zajímat a vyjádřit se k ní,“ konstatuje Merta.
Jen v metropoli je podobných lokalit více. Na revitalizaci čeká například nádraží Bubny nebo Rohanský ostrov. „V tomto kontextu je možné hovořit o pozitivním vlivu ekonomické recese. Rozsáhlé projekty se kvůli problémům s financováním zdržely. Díky tomu vznikl čas o nich diskutovat, promýšlet je. Tuto šanci bychom neměli promarnit,“ dodává Merta.
