Devět žen pana premiéra

Premiér José Luis Zapatero sestavil kabinet, v němž jsou poprvé muži v menšině

Nestává se často, aby ženská populace napříč Evropou tleskala nějakému kroku tak, jako se to povedlo opětovně zvolenému premiérovi Španělska Josému Luisi Zapaterovi. Šéf kabinetu, který před pár týdny složil přísahu do rukou španělského krále Juana Carlose I., představil veřejnosti novou vládu, v níž poprvé v historii dominují ženy nad muži, a to v poměru devět ku osmi. Poprvé bude resortu obrany velet žena. Premiér ke své strategii řekl, že je „velice hrdý, že v jeho vládě je více žen než mužů“. Rovnoprávnost je jednou z oblastí, jež Zapatero označil za prioritu vlády, a na důkaz svých slov zřídil nové ministerstvo pro rovné příležitosti v čele – jak jinak – se ženou. Ministerstvo povede jednatřicetiletá Bibiana Aídová, nejmladší členka vlády. Skutečnou hvězdou se ale stala jiná příslušnice něžného pohlaví, Carme Chacónová, nová ministryně obrany. Chacónová není ve vládě nováčkem - dosud působila ve funkci ministryně pro bytovou výstavbu. Ženu v čele obrany má Španělsko poprvé v historii. Co však přitahuje pozornost médií především, je fakt, že sedmatřicetiletá atraktivní ministryně je v sedmém měsíci těhotenství a se svojí funkcí se vypořádává více než dobře. Neočekávaně navštívila španělská vojska v Afghánistánu, aby se osobně seznámila se situací „v terénu“, a již oznámila, že se chystá na návštěvu dalších misí v Libanonu, Bosně a Kosovu, a to ještě před narozením svého syna.
Vlivná ministryně María Fernándezová obhájila post první místopředsedkyně vlády. Další resorty, kterým budou vládnout ženy, jsou vzdělání, infrastruktura a rozvoj, bydlení, životní prostředí a veřejná správa. Nově vzniklo také ministerstvo pro vědu a inovace, které by mělo pomoci plnit další z důležitých cílů španělské vlády - oblast inovací a nových technologií. Povede jej též žena, šestačtyřicetiletá Cristina Garmendiaová.

MACHISTÉ NA ÚSTUPU?

Přestože důležité oblasti financí, průmyslu a zahraničí zůstávají v rukou mužů, je jmenování ženy do čela obrany pro národ, jenž zavedl do slovníků výraz „machismus“, významným milníkem. Španělským ženám byla za vlády generála Franka přisouzena pouze role matky, rodičky a pečovatelky o rodinné sídlo. Žena nesměla bez dovolení manžela pracovat, cestovat ani mít účet v bance. Byly zakázány potraty i rozvody, navíc díky pracovním omezením měly ženy ztížený přístup k financím. Až po generálově smrti nastoupila země přímou cestu k demokracii a emancipace žen byla napříč společností chápána jako její nedílná součást. Díky změnám v oblasti sociálních dávek v osmdesátých letech se mohly ženy částečně osvobodit ze závislosti na manželovi a od konce devadesátých let se prosazovaly na významných postech především státního sektoru. Na zvyšování podílu žen ve státní sféře má zásluhu systém veřejných výběrových řízení, který zajišťuje anonymitu kandidáta v písemných testech a nedává tak prostor jakémukoli typu diskriminace. V soukromé sféře není rovnoprávnost žen tak silná – ženy naráží na „glass ceiling“ neboli skleněný strop, skrytou bariéru v podobě maximální dosažitelné úrovně pracovní pozice pro osobu ženského pohlaví. Řada firem ale ženy na vysoké posty prosazuje z důvodu image i postoje vedení společnosti k této otázce.
Úspěchy žen nejsou španělskými politiky ani samotnými ženami prezentovány jako důkaz, že diskriminace neexistuje, ale jako motivace pro ostatní ženy. Španělští muži i ženy pochopili, že kariéra ženy nemusí znamenat rozpad rodiny. Tradiční silná role rodiny a respekt k jejím členům jsou ve Španělsku zachovány. Současně ale „machismus“ ve své původní podobě, názory na roli ženy jen v domácnosti či nerespektování vlastní manželky jsou dnes ve Španělsku vnímány spíše jako vlastní neúspěch muže než cesta k obdivu ostatních.

S PREMIÉREM FEMINISTOU

Za posílení rovnoprávnosti se zasadila již první Zapaterova vláda, jež mimo jiné schválila sňatky osob stejného pohlaví či takzvaný zákon 40 procent. Tento zákon stanovuje podíl osob stejného pohlaví na kandidátní listině strany ve volbách na maximálně 60 procent, a umožňuje tak snadnější vstup žen do veřejného dění. Španělsko má v parlamentu silné zastoupení žen již dnes – na konci roku 2007 bylo Španělsko na pátém místě mezi evropskými zeměmi s podílem žen v parlamentu okolo 36 procent. V první pětce se dle očekávání umístily především skandinávské země v čele se Švédskem (47 procent), Česká republika je v tomto srovnání na opačném konec žebříčku s podílem pouhých 15,5 procenta.
Premiérova volba ale nevyvolává jen souhlasné reakce. Konzervativní deník El Mundo hodnotil novou vádu jako „politický marketing“ či „ohrožení tradičních hodnot španělské armády“ a italský premiér Silvio Berlusconi zase označil novou vládu za „příliš růžovou“ a „těžko zvládnutelnou“, čímž si vysloužil vlnu nevole mezi španělskou veřejností. „Nejsem jen antimachista, jsem feminista,“ vyjádřil se k tématu žen ve vládě Zapatero. „Nejvíce zákeřná dominance je převaha jedné části populace nad druhou. Čím rovnoprávnější ženy budeme mít, tím civilizovanější a tolerantnější společností se staneme,“ dodal a vyslal tak důrazný signál kritikům, že za svou volbou pěvně stojí.
Podporu vyjádřil Zapaterovi bývalý britský ministr Denis MacShane, když v jednom rozhovoru vzkázal premiérovi Velké Británie Gordonu Brownovi, aby se “on a jeho kabinet vypravili do Španělska a učili se“. Možná že by stejná lekce prospěla i představitelům české politické reprezentace, kteří se mladými schopnými ženami obklopují v soukromí, ale méně je již prosazují do vysokých funkcí svých stran a vlád.

SOUVISLOSTI Na zvyšování podílu žen ve státní sféře má zásluhu systém veřejných výběrových řízení, který zajišťuje anonymitu kandidáta v písemných testech, a nedává tak prostor jakémukoli typu diskriminace. V soukromé sféře není ve Španělsku rovnoprávnost žen tak silná – ženy naráží na „glass ceiling“ neboli skleněný strop, skrytou bariéru v podobě maximální dosažitelné úrovně pracovní pozice pro osobu ženského pohlaví.

Zapaterovy ženy. Zleva Cristina Garmendiaová, Magdalena Álvarezová, Mercedes Cabrerová, Carme Chacónová, María Fernándezová, Elena Salgadová, Bibiana Aídová, Beatriz Corredorová a Elena Espinosová