Po dobu zachování řízeného kurzu je třeba pozorně vnímat rétoriku centrální banky, ta naznačí cenu peněz mnoho měsíců předem
Nejistota budoucího vývoje kurzu koruny provází v určité míře každé podnikání v zahraničí. Téma řízení kurzového rizika je spojeno s řadou mýtů či polopravd a některé dříve zaběhnuté postupy zpochybnily prudké změny finančních trhů. Časté je dilema, zda využít osvědčené nástroje zajištění, či naopak vyčkat s nezajištěnými toky na „lepší“ příležitost pro konverzi. Prožíváme pocity vítězství či zklamání. Aktuální situace na lokálním devizovém trhu nabízí podnikům příležitosti i hrozby k zamyšlení nad zajištěním kurzu koruny. V nepřehledném, a někdy až mystickém prostředí finančních trhů můžeme i v současnosti najít možnosti pro řízení rizika budoucí změny kurzů i případné získání komparativní výhody.
Zajištění devizového rizika v zahraničním obchodě je minimálně v poslední dekádě běžnou součástí řízení podnikových rizik. Fixace kurzů na budoucí splatnosti, zpravidla harmonizované na příchozí platby v zahraniční měně, přinášely jistotu jak do plánování výnosů, tak do cash flow. Vzhledem k prakticky lineárnímu posilování koruny o tři až pět procent ročně nebyla u exportérů dříve (před rokem 2008) výjimkou zajištění víceletá, uzavřená s bankami na tři roky i déle, často strukturovaná z devizových opcí.
Krize důvěry a koruna V roce 2008 došlo k eskalaci deficitu likvidity nejprve na finančním trhu Spojených států, ohrožení stability několika systémových amerických bank a pojišťoven, k bankrotu investičních bank Lehman Brothers a Bear Stearns. Dále byly v USA mohutnými státními injekcemi sanovány hypoteční banky Fannie Mae a Freddie Mac a největší pojišťovna AIG. Globální propojení a přeprodej toxických aktiv do bilancí zejména evropských bank zažehlo finanční krizi, krizi kreditu – důvěry.
Investoři v souladu s dominovým efektem opouštěli plošně tzv. rozvíjející se trhy i mnoho stabilních, likvidních a výnosných oblastí, jakou byla a zůstává střední a východní Evropa.
Krátkodobě byla tímto exodem zasažena i česká měna, která v roce 2009 oslabila na 29 korun za euro. Následně hlavní světové centrální banky přistoupily k řadě stabilizačních opatření, významně na trhy zapůsobily programy dodávání finanční likvidity. Nejznámější a nejvíce sledované (i diskutované) jsou programy QE (quantitative easing) v USA a LTRO (long term refinancing operation) v EU. Část prostředků z těchto programů investoři využili pro zpětné nákupy instrumentu na rozvíjejících se trzích a mnoho zdejších měn rychle posílilo.
Stejně tak česká koruna, která během jednoho roku po finanční krizi prakticky smazala všechny kurzové ztráty a dosáhla v roce 2010 úrovně kurzu 24 korun za euro. Uvedená zvýšená kolísavost kurzu přitáhla pozornost podnikové sféry i v této nové ekonomické realitě. Podniky a banky se společně zaměřily na zajištění zakázkově jistých období a logicky došlo ke zkrácení doby zajištění na jeden až dva roky. Zároveň nastalo zjednodušení používaných instrumentů, zkušení klienti nadále využívají opce pro vylepšení profilů zajištění či zvýšení úrokových výnosů víceměnových peněžních toků.
Po krizových letech se česká koruna, zejména vlivem snížení salda obchodní bilance a rozvojem obchodování elektrické energie v eurech, stabilizovala v pásmu 24 až 26 korun za euro. Ve druhém pololetí 2013 kurz začal oscilovat v užším pásmu 25,5 až 26 korun za euro. Navýšení spodní hranice pásma ovlivnila zejména ČNB. Ta oznámila, že vyčerpala úrokové nástroje monetární politiky k dosažení inflačního cíle. V průběhu roku 2013 proto postupně oslabila korunu verbálními intervencemi, tedy hrozbami, že do plovoucího devizového kurzu bude nucena zasáhnout. Bankovní rada ČNB se rozhodla finálně v listopadu 2013 pro přímé intervenční prodeje koruny směrem k úrovni 27 korun za euro.
SMěr udÁ ČnB, ne PoLiTiKa Tato úroveň, v souladu se sezonním oslabováním koruny v závěru roku, nutí importéry k intenzivnímu mapování situace a zajišťování před dalším možným oslabením. Zároveň úroveň víceletých maxim samozřejmě přitáhla pozornost exportérů. Ti hledají realistické úrovně pro kalkulace kurzu pro rok 2014 a jejich průběžné zajištění na trhu.
Ačkoli centrální banka predikuje, že uvedenou situaci zachová po více než rok, připouští, že pokud ekonomika přestane vykazovat deflační tendence, může aktuální kurzový cíl snížit či odstranit. Oživení ekonomiky, zvýšení spotřeby a následné dosažení inflačních cílů by pak nejspíš přinesly návrat do předchozího kurzového koridoru. Po dobu zachování řízeného kurzu je však třeba pozorně vnímat rétoriku ČNB, ta naznačí úroveň kurzu na mnoho měsíců dopředu.
Politika, např. aktivita i nejistota při povolebním sestavování vlády, naopak nejspíš mnoho kurzových pohybů nepřinese. Historicky kurz koruny na politiku příliš nereagoval, kromě událostí, které potenciálně významně destabilizovaly stát a následně finanční systém státu. Mimo zmiňované interní vlivy, tedy zájem centrální banky o úroveň kurzu koruny v rámci monetární politiky a stav salda obchodní bilance, kurzem koruny hýbou především externí vlivy.
Těmi jsou hlavně globální přesuny kapitálu mezi rozvinutými a rozvíjejícími se trhy po dle rizikového apetitu investorů. Česká koruna je, díky nízkým úrokovým sazbám a dlouhodobě stabilní měně, také oblíbeným prostředkem pro financování měnových investic. Takové obchody nyní hrají proti koruně, spekulativní kapitál z prodeje korun s omezenou možností posílení (intervence ČNB) financuje nákupy lépe úročených měn nejen ve středoevropském prostoru.
novÉ TrHy, JinÉ Měny V neposlední řadě krize přinesla diverzifikaci zakázkových oblastí tuzemských exportérů dříve významně orientovaných na západní Evropu. Čína, Indie, Pákistán a znovu objevené Rusko, to jsou jen příklady zemí, jejichž rozsáhlé průmyslové trhy s často slabším zasažením ekonomik finanční krizí přinesly novodobě významnou poptávku po českém exportu. To zároveň přineslo poptávku po zajištění čínské a ruské měny, které dnes tuzemské banky běžně nabízejí. Mnoho kontraktů pro nelikviditu lokálních trhů je nadále vypořádáno tradičně v amerických dolarech. To přináší nové spektrum oblastí, ekonomik a jejich analýz, které by management exportního podniku měl sledovat.
Čeští exportéři dokázali v krizi i po krizi obdivuhodnou schopnost přizpůsobit své výrobní i obchodní plány situaci a v mnoha odvětvích znamenají špičku na zahraničních trzích. Spolupráce se silnou bankou, dobře etablovanou na globálním finančním trhu, představuje pro podnik silnou expertní a informační bázi pro eliminaci kurzových rizik. Firma by se měla soustředit na rozvoj svého obchodního úspěchu a na vizi svého podnikání. I když je někdy lákavé spekulovat na vylepšení kurzu, fixace kurzu či kurzového pásma naopak vytvoří prostor pro koncentraci na hlavní funkce exportního subjektu.
Politika, třeba aktivita i nejistota při povolebním sestavování vlády, nejspíš mnoho kurzových pohybů nepřinese.
