POJEM ALERGIE BYL POPRVÉ POUŽIT V ROCE 1906. ZNAMENAL NARUŠENOU REAKTIVITU, TEDY JAKOUKOLI ZMĚNU TĚLA NA PODNĚTY VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ. DNES SE ZA ALERGII POVAŽUJE REAKCE NA NEŠKODNÉ LÁTKY, KTERÝCH SE ÚČASTNÍ TZV. PROTILÁTKY IGE.
Je nemocí moderní společnosti, ale dá se proti ní bojovat
POJEM ALERGIE BYL POPRVÉ POUŽIT V ROCE 1906. ZNAMENAL NARUŠENOU REAKTIVITU, TEDY JAKOUKOLI ZMĚNU TĚLA NA PODNĚTY VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ. DNES SE ZA ALERGII POVAŽUJE REAKCE NA NEŠKODNÉ LÁTKY, KTERÝCH SE ÚČASTNÍ TZV. PROTILÁTKY IGE.
Kdysi slovo Alergie znamenalo prakticky vše - od reakce imunitního systému na původce onemocnění až po záchvaty kýchání vyvolané pylem. Později se imunita vůči ne mocím vydělila do jiné skupiny a pojem alergie nabyl užšího významu. V šedesátých letech přišel opravdový zlom pro alergologii. Vědci objevili protilátky známé jako IgE a definice se zúžila naposledy - za alergii se považuje reakce na neškodné látky, kterých se účastní právě IgE protilátky. Ostatní, co z definice vypadlo, dnes lékaři označují jako přecitlivělost nebo imunitní přecitlivělost.
ROLE DĚDIČNOSTI
Pokud je alergie ve vaší rodině „jako doma“, například některý z vašich sourozenců trpí sennou rýmou, další má astma a jiný potravinovou alergii, jste z rodiny atopiků. Atopici mají vrozený sklon k alergiím, které se ale nikdy nemusí projevit. Pokud nemáte tolik štěstí, objevují se u vás nebo vašich blízkých nejrůznější alergie postihující kůži (atopický ekzém), nos (senná nebo chronické rýma) nebo ústa a trávicí ústrojí (potravinová alergie). Sklon k atopii je zakódovaný v DNA, tedy v genech, které se přenášejí z rodičů na děti. Pokud je jeden z rodičů atopik, riziko alergie u jeho dítěte kolísá mezi 20 až 58%, zatímco když jsou atopiky oba rodiče, pohybuje se riziko pro dítě mezi 58-80%, při špatném prostředí je ještě vyšší. Při vzniku alergických reakcí hrají velkou roli také faktory okolního prostředí včetně nemocí, stravy, vzduchu, alergenů, jako jsou pyly nebo roztoči. Vliv mají i léky.
OMEZTE NEPŘÍZNIVÉ FAKTORY
Alergické reakce tedy vyvolává vzájemné působení genů a okolního prostředí. Kromě toho se zdá, že klíčovou roli hrají první měsíce, respektive léta po narození. To pomáhá vysvětlit, proč jsou alergie neustále na vzestupu, přestože naše genetická výbava je téměř shodná s geny našich rodičů a prarodičů. První v boji proti alergii by tedy měla být úprava prostředí. Většinu nepříznivých faktorů kolem nás totiž můžeme sami ovlivnit, ať už se jedná o stravu, kouření, výživu dětí, hygienu, vybavení domácnosti. Podle odhadů vědců podmiňuje atopii nejméně dvacet různých genů. Žádní dva atopičtí lidé tedy nejsou zcela stejní, každý má jinou kombinaci těchto genů. Pro nás z toho plyne poučení, že co pomáhá proti senné rýmě tetě, nepomůže nám. Odkládat návštěvu lékaře a pokoušet se vyléčit za pomoci informací od známých není správná cesta.
POČÁTKY ALERGIÍ
N ěkdo z nás přesně určí, kdy u něj alergie propukla, zatímco jiný mnoho let pátrá, na co je vlastně přecitlivělý. Z hlediska vzniku přecitlivělosti na alergeny (která se nemusí projevit hned) jsou první dva roky života člověka nejzranitelnějším obdobím života. Přecitlivělost nejčastěji vzniká v prvních měsících života nebo ještě před narozením. V ideálním případě by měl být svět, do kterého dítě vstupuje, přiměřeně „špinavý“. Jen tak začne jeho tělo pracovat způsobem, který nepovede k alergii. Přehnaný úklid vašemu dítěti zcela jistě víc uškodí než pomůže.
ALERGIE NA VZESTUPU
Pro vzrůst počtu alergiků dnes lékaři běžně používají termín epidemie. Na vzestupu jsou všechny klasické alergické nemoci: Atopickým ekzémem trpělo v 60. letech 3 % dětí, dnes je to 10 %, ve Velké Británii dokonce 16 % dětí. Senná rýma postihovala v roce 1964 asi 3 % dětí, dnes až 18 %. Astma bylo ve Skotsku v roce 1964 rozšířeno u 4 % dětí, dnes u 20 %. Odpovědět na otázku „Proč?“ není jednoduché, příčin je mnoho a jsou různé. Jasné ale je, že je to nemoc moderní společnosti. V případě astmatu hledá mnoho lidí vinu ve znečištěném životním prostředí, konkrétně vzduchu. Výzkumy ale ukazují, že to úplně neplatí. Znečištěný vzduch může vyvolat astmatický záchvat u toho, který už astma má, onemocnění ale nevyvolá. Na Novém Zélandu, kde je výskyt astmatu jeden z největších na světě, mají jedny z nejlepších povětrnostních podmínek. Velkou pozornost lidé věnují také domácím roztočům, kterým se v našich teplých domácnostech s koberci výborně daří. Průzkumy dokazují, že roztoči hrají daleko významnější roli, než se vědci původně domnívali. Alergen z roztočů ve skutečnosti dráždí imunitní buňky a jakmile se jednou vytvoří alergie na roztoče, snadněji se vytváří i další alergie. Prohlásit domácí roztoče za původce a prapříčinu všech alergií by ale bylo stejně chybné jako obviňovat atmosférické znečištění.
STANOVENÍ DIAGNÓZY
Expoziční test
Jeho nebezpečí spočívá v tom, že navodíme situaci blízkou realitě, kterou můžeme vyprovokovat těžkou reakci. Tento test se používá při potravinových alergiích. Test musí kvůli zmiňovanému nebezpečí probíhat výhradně pod dohledem lékaře. Někteří lékaři podrobují expozičnímu testování i průduškové alergeny. Je tu ale velké riziko těžkého astmatického záchvatu.
Kožní testy
Kožní testy jsou nepřímým způsobem, jak odhalit alergické reakce. Nejčastěji se alergenní látka podává v podobě kapky kápnuté na kůži. Pokožka pod kapkou se několikrát propíchne jehlou. Nepatrné množství alergenu tak pronikne do kůže. Test je pozitivní, pokud se objeví zarudnutí a otok. Zkoušená látka se také může vpichovat do povrchové vrstvy pokožky.
Další testy
Testů na alergie je celá řada. Například při intradermálních se alergen podává hlouběji do kůže. Ta reaguje silněji, existuje tak vyšší riziko nežádoucích reakcí. Při alergosorbentních testech se naproti tomu odebírá malé množství krve, na které se v laboratoři provedou vyšetření na přítomnost protilátek. Náplasťové testy se podobají expozičním testům, podezřelá látka se umisťuje přímo na kůži.
