Největší těžař se zbavuje pozice kustoda
Mít šedesátiletý monopol a ovládat tři čtvrtiny světového trhu se surovými diamanty je hřích. Prohlašují to nejen americké protimonopolní úřady, které vyhrožují omezením přístupu na trh, ale uznává to i sám hříšník, jihoafrická diamantová společnost De Beers. Důkazem tohoto přiznání jsou změny v marketingu společnosti s ročním rozpočtem převyšujícím dosavadních 200 milionů dolarů a nová obchodní strategie, která je největším převratem v obchodě s diamanty od roku 1930. Obchodní politika byla dosud zaměřena primárně na udržování světových cen diamantů při nezahlcení trhu. Když se na trhu objevila větší zásoba diamantů, De Beers se omezením nabídky postarala o zvýšení ceny a také jinak zasahovala do obchodu. Posledních deset let se jí to však moc nedařilo. Zatímco ještě v roce 1990 byli největší američtí klienti ochotni platit za karát 700 dolarů, na konci dekády už nešli nad 400 dolarů. Podobný propad v ceně vykázaly další důležité trhy – Japonsko a Hongkong. Vybrousit novou tvář. Změněnou politikou společnost přichází o roli kustoda, protože – jak sama v tiskové zprávě tvrdí – se nebude pokoušet kontrolovat diamantový trh. Místo toho chce vyzvednout hodnotu De Beers jako značky a přesune veškeré úsilí ke stimulaci celosvětové poptávky po diamantech a k otevření trhu konkurenci. Nezapomíná na nové technologie, takže nedávno otevřela i onlineovou burzu se sídlem v New Yorku DiamondFloor.com, která umožňuje kupcům a prodávajícím obchodovat s certifikovanými diamanty prostřednictvím mimořádně zabezpečovaného elektronického systému. Už to znamená velkou změnu. Na diamantové burzy s dlouholetou tradicí, jako v Tel Avivu a Antverpách, mají přístup jen pečlivě vybíraní členové burzy a doporučení hosté. Nejmocnější jihoafrický diamantový kartel se navíc v srpnu rozhodl co nejdříve vypustit na trh diamanty v hodnotě 1,5 miliardy dolarů, které dosud držel v zásobě. Už ve výroční zprávě publikované na začátku roku se zavázal k letošní redukci zásob a k prodeji neopracovaných drahokamů v hodnotě nejméně 5,2 miliardy dolarů. Nejenže se tento diamantový příliv promítne do světové ceny a nabídky, ale stejně citelně ovlivní také praktiky firem obchodujících s drahými nerosty. Levnější šperky. „Tento krok určitě přivítají drobní kupci, kteří si chodí pro diamanty do zlatnictví, a ne na burzu, tvrdí Rich Robertson, specializovaný analytik z newyorské společnosti White Mitchell. Především vzroste nabídka. „Samozřejmě, čím více kamenů je na trhu, tím více ceny klesnou, řekl. Druhým faktorem podporujícím teorii o nižší ceně je příchod konkurence. Agentura Hoover s Company Capsules označuje za největší konkurenty firmy Ashton Mining, BHP a Dia Met Minerals. Ty na pozici De Beers útočí už několik let, což se projevuje na poklesu jejího tržního podílu. Když se otevřely doly v Rusku, Kanadě, Austrálii a nová naleziště v Jižní Africe, království rodiny Oppenheimerů (viz strana 38) totiž nestačilo novou nabídku přivést pod vlastní střechu. Mezi největší producenty diamantů patří vedle zmíněného Ruska a Jižní Afriky také Botswana, Angola a Kongo. Zhruba osmdesát procent vytěžených kamenů je však určeno k průmyslovému využití a většina z nich přichází z Ruska. Ke konkurenčnímu tlaku přibyl i tlak politický. Společnost se musela zasadit a postarat o to, aby neprodávala takzvané zakrvavené diamanty, tedy kameny z afrických zemí zmítaných válkami, v nichž obchod s diamanty slouží k financování nákupu zbraní. Toto všechno nahrává kapse drobného kupce. Až dosud, pokud měl někdo zájem o zvláště kvalitní kámen, patrně by ho dostal jedině u De Beers za cenu, kterou si firma sama nastavila. Když bude mít De Beers konkurenci, stejný kámen najde i jinde, a to třeba o stovky nebo tisíce dolarů lacinější. Teoreticky by proto cena v maloobchodě měla být nižší, než bývala, uvažují analytici. „Pravděpodobněji se sníží u diamantů nižší kvality. Pochybuji, že se to promítne do ceny těch nejlepších, a to hlavně proto, že jsou skutečnou vzácností, uvádí Jack Metzen, majitel obchodu Jack Metzen Fine Jewelry v kalifornském Sacramentu. Amerika polyká kameny. De Beers prodává surové, tedy nebroušené, diamanty desetkrát do roka prostřednictvím své londýnské Central Selling Organisation, a to tím způsobem, že kameny od ní nakupuje vybraná skupina 125 obchodníků. Spojené státy se na celkovém prodeji diamantových šperků podílejí z jedné poloviny navzdory zvýšené volatilitě na Wall Streetu, která se podepsala na zeštíhlení kont mnoha Američanů. Významná burza JCK v Las Vegas navíc nedávno potvrdila silnou poptávku především na maloobchodní úrovni. Ačkoliv jsou Američané nejsilnějšími kupci, nejrychlejším hnacím motorem obchodu se stává Indie s dvacetiprocentním ročním růstem obratu. Na ostatních trzích však situace již tak jednoznačná není. Zatímco očekávané zlepšení stavu japonské ekonomiky má podle posledních údajů zřejmě zpoždění, na evropských trzích je posilování prodeje stíráno slabým kursem eura. V oblastech Asie a Tichomoří lze ale vývoj považovat za pozitivní, což je obzvláště důležité po roce 1998, kdy finanční krize v jihovýchodní Asii způsobila rapidní pokles poptávky.
CHERCHEZ L'ARGENT
Zdánlivě cholerická reakce Ruska na vyhlášení nové strategie De Beers byla zřejmě vykalkulovaná. Klíčový ruský producent diamantů, společnost Alrosa, byl, jak připouští i jeho prezident Vjačeslav Štyrov, o plánech De Beers informován předem. Rusům byla těsná už dosavadní smlouva s hlavním světovým obchodníkem s diamanty, která by měla vypršet až za půldruhého roku. Náměstek ministra financí Valerij Rudakov jasně řekl proč: „Už nejsme schopni prodávat De Beers surovinu v dosavadních objemech, aniž by byly postiženy naše vlastní brusičské kapacity. Rudakov tvrdí, že Rusko bude za pět let schopno samo brousit veškeré své diamanty a představa De Beers o exkluzivním odběru veškeré produkce je pro ně nevýhodná. „Vždycky jsme uznávali nezbytnost obchodovat na zahraničním trhu pouze s De Beers, ale prodávali jsme jen to, co jsme považovali za potřebné. Co jsme chtěli uložit do rezerv nebo předat vlastním firmám, bylo naše, říká náměstek v rozhovoru pro deník Kommersant. Dodává, že tyto zásady bude Rusko, v němž jsou těžba, zpracování a obchod s diamanty, jakožto strategickou surovinou, kontrolovány státem, prosazovat v jednání s De Beers. Odborníci ale tvrdí, že využití vlastních kapacit není to hlavní. Rusko, trpící latentním nedostatkem peněz, jde hlava nehlava za dolarem a vědomo si své producentské síly vytváří si pro rozhovory s oslabenými Jihoafričany co nejvýhodnější výchozí podmínky. V tom mu přijdou vhod i tradičně dobré a hlavně přímé odbytové možnosti pro diamantovou produkci v Izraeli, Číně, jihovýchodní Asii. V poslední době se ale rétorika rusko–jihoafrického sporu podstatně zmírnila. I tvrdý vyjednávač Štyrov hovoří o vytvoření alternativní prodejní sítě a značky (Ruský briliant, Ruský almaz) jen jako o teoretické možnosti. Rudakov přímo říká, že obchod s De Beers nemá alternativu a není třeba ji hledat. Raymond Clark, šéf De Beers Centenary Russia, opětuje tyto projevy dobré vůle: „Nejsme tak hloupí, abychom si mysleli, že Rusko přijme všechny naše podmínky. Chápeme, že pokud nepředložíme lákavé podmínky, nedohodneme se. Přestože pro ruskou úvahu o desetimiliardové dolarové kompenzaci za podíl na prosazování proslulého sloganu „A Diamond is forever Clark „nemá slov , Štyrovův nápad na prodej části akcií Diamond Trading Company ruské společnosti Alrosa opatrně označuje za „zajímavý . Proč nastal tak náhlý obrat v půtce dvou klíčových hráčů světového trhu s diamanty? „Cherchez l argent zní trošičku upravené francouzské přísloví: Za vším hledej peníze. Vášně utichly, když společnost De Beers začátkem srpna naznačila, že by se mohla podílet na investicích společnosti Alrosa, prý snad až v objemu dvou a půl miliardy dolarů.
(mch)
