Diamanty: kvalitní obchody i jedinečná investice

Přestože by leckdo přísahal na zlato, nejjistější investice je prý do diamantů. Nejsou tak těžké, jejich cena stále roste a šikovný šperkař jim dodá správnou noblesu a švih. Pro schopné podnikatele jsou zárukou dobrého byznysu.

Přemysl Synek

Autor: DIC

Jana Synková a její manžel Přemysl Synek na ně vsadili: jejich firma Diamonds International Corporation je největším obchodníkem s diamanty ve střední a východní Evropě.

Je 29. března a brněnská rodačka Denisa Mendrejová na velkolepé show přebírá titul slovenské Miss Universe 2009. Zatímco většina přítomných obdivuje krásnou blondýnku, bodyguardi bedlivě sledují hlavně její korunku. V historii českých a slovenských soutěží žádná Miss tak vzácný šperk nezískala. Pouhých 160 gramů leštěného bílého zlata, dva modré topasy a přes 150 briliantů se díky práci českých šperkařů proměnilo v unikát, který odborníci oceňují na více než dva miliony korun. Hodnota se navíc zvýšila, když po soutěži dostala nová královna krásy darem od firmy Diamonds International Corporation briliantové náušnice a prsten kombinovaný s topasem (v ceně zhruba 4000 eur). Ty korunku doplnily a vyzdvihly na exkluzivní a ojedinělou šperkařskou kolekci.

Není divu, že šperky k sobě „pasují“. Organizátoři soutěže si korunku objednali u téže společnosti. Diamonds International Corporation (D.I.C. ) je ve střední a východní Evropě respektovaným a největším obchodníkem s diamanty i výrobcem originálních šperků z těchto drahých kamenů. Jde přitom o téměř rodinnou firmu českých majitelů, která na trhu funguje teprve od roku 2005.

Aby překvapení nebylo málo, ze tří majitelů společnosti jsou dva vystudovaní lékaři a v triumvirátu nechybí ani manželský pár. Cherchez la femme neboli za vším hledej ženu. V tomto případě je žena skutečně spojnicí této malé skládačky. Výkonná ředitelka společnosti Jana Synková je totiž nejen bývalou spolužačkou prezidenta a předsedy představenstva D.I.C. Luboše Říhy z lékařské fakulty, ale také manželkou obchodníka a generálního ředitele firmy Přemysla Synka.

Cesta od medicíny k obchodování s diamanty

Že se obchodník pustí do obchodování s diamanty, není asi zase takovým překvapením, co ale vedlo dva lékaře, aby opustili obor a propadli kouzlu drahých kamenů? Důvody byly různé. „Předtím, než mne plně pohltilo kouzlo diamantu, jsem se věnovala na pozici product managera vzdělávání a marketingu v oblasti léků pro švýcarskou farmaceutickou společnost Novartis,“ vzpomíná Jana Synková.

Právě originální léky, jimiž se zabývala, ovlivnily její cestu k diamantům. „Miluji originalitu v každém úhlu pohledu. Proto jsem nemohla akceptovat skutečnost, že ke každému originálnímu léku je po vypršení patentu vyrobeno několik kopií, respektive léků generických,“ vysvětluje, proč nakonec původní obor opustila.

Diamant je podle ní skutečný originál, který není možné nikdy a ničím nahradit. „Tak jako je na vrcholu pomyslného žebříčku všeho nehmotného lidské zdraví, v materiálním světě stojí na samém vrcholu diamant. Je originálem a originálem zůstane navždy, což je ten pravý důvod pro mou cestu k obchodu s touto komoditou. Vše podpořil fakt, že také manžel se obchodu s diamanty věnuje přes 13 let, a oba jsme tak našli možnost společně pracovat a potvrdit, že diamanty svědčí lásce,“ uzavírá.

Ideje léčit nebo alespoň pomáhat v léčbě ostatním se ale nevzdala ani jako manažerka úspěšné firmy s milionovými obraty. D.I.C. je tak významným donátorem dětské onkologie. „Součástí strategie firmy je nejen obchodovat, ale i investovat do zdravotnictví – já osobně za každou vydělanou korunou vidím šanci na jednu kapačku nebo lůžko na dětské onkologii,“ říká Synková.

Naopak Luboš Říha se od lékařské minulosti raději odstřihl. „Po medicíně se mi vůbec nestýská. Asi to byla špatná volba. Už na škole jsem se snažil si přivydělat, nejprve na brigádách a po roce 1989 jsem už zkoušel i vlastní podnikání. Tehdy jsem prostě nevěřil tomu, že by mě medicína dokázala uživit. Navíc se během studií ukázalo, že trpím poměrně vzácnou nemocí – narkolepsií. A je něco jiného usínat při přednáškách nebo se ráno těžko budit na zkoušky, a něco jiného usínat při ošetřování jiných lidí. Prostě ten původně zvolený obor byl omylem,“ vysvětluje své rozhodnutí.

Chuť do podnikání a spojení se s Přemyslem Synkem, který už měl určité vazby na diamantovou burzu v Antverpách, se tak nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí. „První rok či rok a půl jsme prodávali jen šperky. Trh v Česku jsme na možnost investic do diamantů museli nejdřív připravit. Padesát let se tu o tom nemluvilo, nepsalo, neuvažovalo,“ vzpomíná na začátky Synek. Jak dodává, dodnes je pravda, že šperky z drahých kamenů jsou takový háček nebo návnada. Pomocí vlastních i externích návrhářů (třeba Blanka Matragi) je možné upoutat pozornost bohatých klientů. Když si někdo dovolí koupit drahý šperk, může mít další prostředky, které chce investovat nebo jen uložit. I k tomu může sloužit právě investiční diamant.

Při koupi nelze prodělat

Tato v Česku dosud málo používaná investice je totiž velmi zajímavá i ekonomicky. Diamanty neztrácejí na hodnotě, vývoj cen je naopak už po staletí rostoucí. V průměru se v posledních letech odhaduje roční zhodnocení mezi pěti až dvaceti procenty – záleží na velikosti a kvalitě kamene.

„Broušený diamant je zboží jako každé jiné“, vysvětluje klientům Synek. Má tu výhodu, že na něj nejsou uvalena žádná embarga. Musíte ale znát zákonodárství každé konkrétní země. Například na Balkáně podléhají diamantové šperky dani z luxusu. „Jinde jsem se s tím ale nesetkal. Naopak při převozu investičních diamantů není snad nikde ve světě uplatňováno clo nebo jiné překážky,“ říká.

Luboš Říha připomíná další výhody takové investice: „Když investujete například do nemovitosti, musíte se o ni starat, jednat s nájemníky, platit různé daně, řešit údržbu. To u investice do diamantů odpadá. Jejich cena přitom dlouhodobě roste, v průměru asi o deset procent ročně. Takže nejde o pouhé uložení peněz, ale i o jejich zhodnocování. Je to bezpečná investice.“

Bezpečnost a pověst jsou nade vše

Tím, že jsou diamanty tak drahé, malé a dobře přenosné, lákají i podsvětí. Pokud ale člověk nakupuje u solidních firem, nemusí se bát. Každý investiční diamant má totiž svůj „rodný list“. Vystavuje jej registrovaná geologická laboratoř, která pečlivě popíše parametry kamene – od počtu karátů přes zabarvení až po výbrus. Následně kámen získá „technický průkaz“, většinou jde o laserové vypálení certifikace na nejmenší plošku krystalu. Může být ale také s popisem od laboratoře zataven do průsvitné fólie, při jejímž porušení se certifikát stává neplatným.

Solidní společnosti při obchodování navíc dodržují tvrdá bezpečnostní opatření – od pojištění kamenů přes technickou a ozbrojenou ochranu až po prověrku zaměstnanců. A podrobnosti? O těch se zásadně mlčí.

„Jednou ochranou je třeba to, že platby nikdy neprobíhají v hotovosti,“ naznačuje jeden z bezpečnostních prvků prezident společnosti Říha. Tím se firma zároveň brání i tomu, aby se nezapletla do mezinárodního praní špinavých peněz. Společnost D.I.C. na svou pověst bedlivě dbá, jinak by ani nemohla být členem druhé největší antverpské diamantové burzy Beurs voor Diamanthandel. Že se to daří, dokládají slova prezidenta burzy Arthura Bellera: „Kromě Přemysla Synka je z východní Evropy čestným členem jen Sergej Oulin, viceprezident největší ruské těžařské společnosti Alrosa. Ale ten není plnohodnotným obchodníkem.“

V zájmu svých zásad se D.I.C. klientům zaručuje, že u nich nikdy nekoupí takzvané krvavé diamanty. Jde především o kameny vytěžené otrockou prací na africkém kontinentě pod tlakem bojůvek. Vzhledem k vzácnosti tohoto nerostu není kontrola jeho původu obzvlášť těžká.

Diamantových dolů je totiž jen velmi malé množství (v řádu desítek) a jsou většinou v rukách gigantických korporací, jejichž moc a bohatství jsou díky těžbě nezměrné. Nejslavnější těžební a obchodní společností na poli diamantů je skupina De Beers z Jižní Afriky. Její historie sahá do konce devatenáctého století a byla první, kdo se odvrátil od trhu krvavých diamantů a vlastním kodexem zaručovala neposkvrněnou čistotu kamenů. Na druhé straně světa, v Rusku, sídlí státem vlastněná Alrosa. Její doly na Sibiři, v africké Angole a Namibii jsou zdrojem čtvrtiny světové produkce diamantů. V rukou tohoto mamutího státního podniku je i největší diamantový důl na světě, který je vyhloubený na Mirském kimberlitu. Průměr dolu je 1,2 kilometru a jeho kráter sahá do hloubky 525 metrů.

I když se v tuně vytěžené zeminy najde jeden až dva karáty diamantů, stále jde o výhodný byznys. Například dvoukarátový bílý kámen ve šperkařské kvalitě (0,4 gramu) měří tak 7,5 milimetru a podle zabarvení může stát i milion korun. Velkoobchodníci ovšem nekupují takové jednotlivé a ohodnocené kusy, spíš jde o obchod typu „zajíc v pytli“.

Brusírny, které firmu zastupují, nakoupí balík diamantů a s nimi potom pracují a zhodnotí je do investiční nebo šperkařské podoby. Právě proto je těžké předem říct, jak výhodný obchod se právě uzavírá. Záleží i na štěstí a zkušenosti brusiče, který kameny zpracovává.

„U části nákupu surovin může zhodnocení přesáhnout i tisíc procent, část se prodá průmyslu jako brusný materiál a část je odpad s nulovým výdělkem nebo prodělkem,“ vysvětluje Synek. Diamantový prach a kameny menší než 0,2 karátu prodává společnost do Číny k průmyslovému využití.

Jeden kamínek místo kilogramů zlata

Základ výdělku ovšem tvoří právě nabídka investičních diamantů a šperky. „Klienti jsou u nás za šperky ochotni utrácet tak sto až dvě stě tisíc korun,“ tvrdí Synek. Letos se přitom společnosti podařil už i rekordní prodej investičního kamene. Šlo o dvanáctikarátový krystal (2,4 gramu) v hodnotě 1,3 milionu eur. „Z obchodu D.I.C. odcházíte s drobným kamenem, v případě investice do zlata by se přitom člověk musel vláčet s šedesátikilovým nákladem,“ připomíná Synek jednu z výhod.

Společníci zatím nevysledovali konkrétní skupinu, kterou by zájem o diamanty jasně spojoval. „Jde to křížem krážem – podnikatelé, umělci, politici, rodiče pro děti do budoucna…,“ uvažují.

Ve firmě i v rodině kouzlu diamantů propadli všichni. „Každý má dokonce svou pravou pinzetu na diamanty a vždy, když přijede manžel z burzy z Antverp s novými diamanty, promění se syn i dcera v malé gemology a znalce diamantů. Oči jim v tu chvíli září diamantovým leskem, a nejen jim. Manžel je v tu chvíli neskutečně hrdý na to, že ví, že jednoho dne bude mít diamant v Čechách své důstojné pokračovatele rodinné tradice. Je to u nás vždy neopakovatelný okamžik, na který se nezapomíná,“ popisuje koníčka svých dětí Jana Synková.

„To já jsem v dětství měl nejblíže k drahým kamenům, když jsem okouzleně sledoval hru světel, barev a tvarů v kaleidoskopu,“ směje se Luboš Říha. Barevná sklíčka a drahé kameny jsou ovšem nebe a dudy. To Jana Synková hrdě říká, že sklo od pravého kamene pozná na první pohled. Na druhou stranu z hlavy nespočítá, kolik diamantů už doma má. „Ale u každého šperku, na který se podívám, hned vím historii a příběh, jak jsem jej dostala – není to jen kámen, jsou to i emoce,“ uzavírá svůj pracovní a osobní postoj k jedné přírodní raritě: tlakem zdeformovanému a zkrystalizovanému uhlíku.