Premiér Monti mluvil mnoha Italům z duše, když řekl, že Itálie je ve světě pořád vnímána jako „veselá, nedisciplinovaná země“. Právě po normální nudné zemi řada Italů toužila, když seriózní profesor se svou technokratickou vládou před 13 měsíci nastupoval do funkce. Hlavně proto, že se tolik lišil od politiků předešlé éry v čele s Berlusconim, který udělal z Itálie klauna Evropy.
Montimu se nepochybně podařilo vrátit Itálii část důvěryhodnosti. Jak vratké jsou nohy, na nichž Montiho reformy stály, se ukazuje v posledních dnech. Skandály pronásledovaný Berlusconi dokázal během 48 hodin zmařit všechnu Montiho snahu o věcnou politiku a oznámit kandidaturu na premiéra.
Lze tedy očekávat návrat kultu osobnosti, štvanic a absurdních slibů. Přinejmenším v kampani před volbami. Bylo by hezké, kdyby se Itálie stala normální nudnou zemí. „Byli jsme tak blízko,“ povzdechl si deník La Stampa. Nyní rozhodnou voliči. Vše ale zatím nasvědčuje tomu, že Itálie se opět stane dobrým lovištěm pro prodavače snů a populisty.
The Guardian: Revoluční odpovědnost
Všechny revoluce stojí na křehkých koalicích. Lidé se spojí proti vládě, již nenávidí, a pak často upadnou do hádek o to, co by ji mělo nahradit. To se děje v dnešním Egyptě. A všichni, kdo mají moc a vliv, by si měli uvědomit, že nesou odpovědnost za to, aby zemi vrátili zpět na cestu původního konsenzu.
Ne proto, že konsenzus či národní shoda jsou samy o sobě koncem. Ale proto, že jsou v tak klíčovém momentu národních dějin zásadními předpoklady pro to, aby se budoucnost nestala opakováním minulosti. Nechme na chvíli stranou otázky, co se při manévrech kolem ústavy a soudů stalo dobře a co špatně, nechme stranou spory o to, kdo spustil násilí, kdo zemřel a kdo za to může.
Je třeba zcela jasně říci, že největší díl odpovědnosti za záchranu situace leží na těch, kteří mají největší moc. Což je prezident Mursí a Muslimské bratrstvo. Ti, jimž se dnes říká „opozice“, nesou odpovědnost také, ale menší právě proto, že mají také menší moc.
Pravda: Zdvižený prst
Výsledek soudu s majiteli zdravotní pojišťovny Union je zdvižený varovný prst. Předseda parlamentu Pavol Paška zbytečně počítá, o kolik více jsme snad zákazem zisku ušetřili v porovnání s tím, kolik bychom v případě konečného úspěchu Nizozemců museli platit. Zásadní je nyní udělat vše pro to, aby plátci daní zbytečně nepřišli o 22 milionů eur.
Opozice, která hájí vybírání zisku ze zdravotních pojišťoven, se však rozčiluje zbytečně. Ten zisk jsou totiž také naše peníze. Občanům může být vcelku jedno, zda o své peníze přicházejí proto, že si část z nich podle zákona uloupnou majitelé pojišťoven, anebo proto, že ti, kteří chtěli tento stav změnit, jsou babráci, kteří neumějí napsat zákon.
Výsledky našeho zdravotnictví nevykazovaly známky bůhvíjakého zlepšení od chvíle, kdy se zdravotní pojištění stalo z moci úřední „trhem“. A o zlepšení lze sotva mluvit i v případě těch dvou let, co u nás platil zákaz vytahovat z pojišťoven zisk.
Čtěte také:
Monti chce odstoupit, Berlusconi chystá návrat
Výnosy italských dluhopisů rostou kvůli obavám z Berlusconiho návratu
Egyptský prezident zrušil dekret rozšiřující jeho pravomoci
