Bylo to špatné načasování. Zrovna uprostřed evropské diskuze o stropech na bonusy bankéřů a navazující debaty o odměnách manažerů přišel Volkswagen se zprávou, že s 9,07 milionu prodaných aut dosáhl rekordu. To si zaslouží ocenění: šéfovi VW Martinu Winterkornovi náleží odměna 20 milionů eur.
Po rozruchu bude Winterkornovi muset stačit 14 milionů. Stejně se najdou mnozí, kteří řeknou, že je ostuda vydělávat stejně jako 460 dělníků. Před pár dny nepropukla podobná diskuze, když Lionel Messi prodloužil smlouvu s Barcelonou za garantovaný roční plat 14 milionů eur. Winterkorn ty peníze neukradl. Koncern je vydělal. V roce 2011 měla firma zisk skoro 16 miliard eur. Další příklad: Daniel Vasella. V pátek odstoupí z čela švýcarského Novartisu.
Firma mu zaplatí 60 milionů eur za to, že dalších šest let nebude pracovat pro konkurenci. Není to nic než volný trh. Barceloně stojí za tolik peněz Messi, který kope do míče. Novartisu zase Vasella, jehož vědomosti se nedostanou ke konkurenci.
The Guardian: Cesta do Indie
Kdyby mezinárodní vztahy byly ples, taneční pořádek slečny Indie by přetékal. David Cameron je jen posledním z dlouhé řady západních vůdců, kteří dorazili do Nového Dillí na partičku přehnaných řečí v doprovodu davu natěšených byznysmenů.
Cameronova replika – jaké překvapení! – zní, že Británie a Indie spolu mohou stvořit „jedno z velikých partnerství 21. století“. Je na všech těch projevech, které v Indii zaznívají, něco komického. Indie může samozřejmě jen stěží mít čtyři (nebo pět nebo šest) stejně „unikátních“ partnerů. Co může, je pěstovat užitečné vztahy s mnoha zeměmi včetně Británie.
Otázka pro Camerona vedoucího největší britskou obchodní delegaci, jakou Indie kdy viděla, zní, zda je možné z této soutěže vytěžit nějakou výhodu. Ano, bývali jsme koloniální mocností, řada indických institucí vznikla na britské právní tradici a naše země jsou samy sebou navzájem zvláštním způsobem fascinovány. Nic z toho ale nezaručuje pevný vztah, tím méně ekonomický.
SME: Rozpad na atomy
Do prvního výročí voleb zbývá ještě několik dní, takže je těžké říci, zda jej Smer oslaví s osmi, devíti či ještě vyšším počtem soupeřů. Asi až ve středu uvidíme, zda ke KDH, Nově, Radoslavu Procházkovi, SDKÚ, OĽaNO, Alojzi Hlinovi, SaS a Mostu přibudou nové subjekty.
Nazvat neustálý ruch na pravici Brownovým pohybem by nebylo spravedlivé. Kinetika pravicových stran, sdružení a projektů přece jen není zcela náhodná. V minulosti ji určovala kombinace neuspokojených osobních ambicí a občas i programových cílů. Po loňských volbách však k uvedeným důvodům přibyly i snahy navazovat užší vztahy mimo stranické hranice a diskutovat se širší veřejností.
Podstata problému však netkví v ambiciózních jedincích, ale ve stranách, které jim nemají co nabídnout. Jakkoli slovo platforma nabylo od voleb skoro žertovný obsah, mohlo by být prostředkem, jak zabránit rozbití pravice až na úroveň náhodně putujících atomů.
Čtěte také:
Šéf Volkswagenu bude mít plat „jen“ 14 milionů eur
Cameron je v Indii s rekordní delegací
Fico drtivě vyhrál: čeká Slováky vláda jedné strany?
