Začněme také jednou trochu optimisticky: v Řecku se alespoň něco stalo. Docela významně se snížil deficit výkonové bilance. Jinými slovy, v srpnu Řekové vyprodukovali více, než spotřebovali. Příčinou je hlavě to, že přestali nakupovat, jako kdyby nebylo žádné zítra. Méně optimistické už je, že všechna námaha se ukazuje jako nedostatečná.
Řeky tlačí k zemi dluhové břímě, které nahromadili jejich politici před zraky evropských partnerů. I kdyby soukromí věřitelé odepsali většinu svých současných pohledávek, řecký dluh stejně dosáhne 189 procent HDP. Z toho plyne, že ani soukromí věřitelé své peníze nikdy neuvidí.
Evropští ministři financí to ale nechtějí slyšet. Chtějí vší silou zabránit dalšímu odpisu pohledávek. Proč? Protože by se tím jasně ukázalo, co stejně každý vidí: že jejich strategie tahat Řecko z potíží dalšími a dalšími penězi kolosálně selhala. Přiznat si to samozřejmě není jednoduché. Protože účty za toho selhání neplatí nějaké hedgeové fondy, ale daňoví poplatníci.
SME: Sto životů Nečase
Český premiér Nečas má sto životů. Po desítkách vládních krizí přežil i volební kongres ODS. A to těsně po těžkém výprasku v krajských volbách. Klobouk dolů, ale ani to není záruka, že přežije jako premiér i tento týden.
Pravda, nečekalo se, že Nečas podlehne v souboji s jakýmsi protikandidátem. Ale Fuksova vysoká porážka, jíž kongres jeho kandidaturu ocenil, svědčí o personálním vakuu, o tom, že k Nečasovi nemá ODS alternativu. To je jeden důvod, proč se Nečas nemusel o své křeslo bát. Druhý spočívá v tom, že odmítnutí Nečase vlastní stranou by znamenalo mílový krok směrem k předčasným volbám. A to je to, co ODS potřebuje nejméně.
Jestli ovšem platí, že Tluchořovi, Fuksovi a spol. nikdy nešlo o nic jiného než o Nečasův pád za každou cenu, pak Nečas na kongresu utrpěl Pyrrhovo vítězství, protože konsolidační balíček bude i hlasováním o důvěře vládě. A předčasné volby s nástupem ČSSD a KSČM už pak Česko neminou.
The Guardian: Nový světový nepořádek
Kousek po kousku se posouváme k novému světovému pořádku. Někteří mu říkají „svět G0“, v němž žádná země není tak silná, aby ostatní vedla, ale každá je dost silná, aby zabránila ostatním ve větším rozmachu.
Čtěte také:
Začal perný řecký týden. Politici řeší škrty, odboráři stávkují
Nečas místo v čele ODS ustál, rozkol strany ale kongres nevyřešil
Prezidentské volby v USA zahájil tradičně stát New Hampshire
Americký ústup z velmocenských pozic má kořeny ve chvílích, kdy padly dva zásadní předpoklady, které USA po pádu SSSR považovaly za neotřesitelné pravdy. Prvním předpokladem bylo, že Amerika má sílu přetvářet státy k obrazu svému. Historie, jazyk, kultura, geografie, nic nehraje roli. Demokracii prostě členové provinčních rekonstrukčních týmů vybalí ze zavazadlového prostoru vojenských vrtulníků. Myšlenka budování národů zhynula ošklivou a pomalou smrtí v Iráku a Afghánistánu. Další klíčovou vírou USA bylo přesvědčení, že deregulovaný nespoutaný globalizovaný kapitál představuje přirozený řád světa.
Tato víra zahynula v troskách Lehman Brothers. Hlavní otázka zní: který z prezidentských kandidátů je lépe vybaven pro to, aby kormidloval chaos tohoto nového světového nepořádku?
