Z voleb v Gruzii vychází jedna jistota: země prochází důležitým předělem ve své novodobé historii. Poprvé od nástupu prezidenta Michaila Saakašviliho v roce 2003 se o slovo výrazně přihlásili všichni nespokojení, kteří žádají skutečnou změnu, a dali svou vůli najevo nejen na ulici, ale i ve volebních místnostech. Mají dost prezidenta a vlády, kteří jsou odpovědní za výprodej zemědělství a úpadek zdravotnictví a školství.
Poslední kapkou pro ně bylo zveřejnění videí s mučením vězňů. Důležitým signálem je i to, že lidé se již nenechají zastrašit, jak vyplývá z volebního zisku opoziční strany Gruzínský sen miliardáře Ivanišviliho. Většina Gruzínů si své vítězství již vzít nenechá. Saakašvili a jeho vládnoucí strana, jimž nebyl před volbami žádný prostředek příliš špinavý na to, aby nemohl „mobilizovat“ voliče, si již nemůže otevřené manipulace s výsledky voleb dovolit. I kdyby se to byl odvážil zkusit, odpověď protistrany by na sebe nenechala čekat.
The Washington Post: Tlumení válečných bubnů
Pokud si chcete přečíst něco tom, jestli Izrael zaútočí na Írán, lze doporučit knihu Kurta Eichenwalda 500 dnů, která se této otázky vůbec netýká. Popisuje, jak odhodlaný George Bush vtáhl Spojené státy do války v Iráku.
„Tato konfrontace je vůlí Boha, který chce, abychom konflikt využili k vymýcení nepřátel Jeho lidu, než začne nový věk,“ řekl Bush vyjevenému Jacquesu Chirakovi. Francouzskému prezidentovi z nějakého důvodu přišlo, že to zní fanaticky.
Benjamin Netanjahu není tím, kdo by měl dojem, že jej do Íránu posílá Bůh, na to je příliš sekulární. Ale je dost důvodů si myslet, že sám sebe vidí jako zachránce židovského lidu. Netanjahu trvá na tom, že Írán vyvíjí jadernou bombu, aby ji použil proti Izraeli. Jistě, lze najít analogie mezi Hitlerem a Ahmadínežádem, především v zavilém antisemitismu, a co se stalo jednou, může se stát zase. Netanjahu nemůže hodit historii za hlavu.
Ale věci se přece jen změnily. Izrael byl vytvořen, uznán a po zuby vyzbrojen. Má věrného a silného spojence. A Ahmadínežád v poslední době vypadá, že pod tlakem může dostat rozum. Čas téhle války ještě nepřišel.
Der Standard: ECB - Ani průlom, ani apokalypsa, jen odklad
Opakovanou eskalaci krize eura ECB začala řešit novým programem neomezeného nákupu dluhopisů. Trhy zareagovaly (alespoň zpočátku) euforicky, zatímco skeptikové v tom viděli počátek konce. Zároveň se ECB snažila skrze rozsáhlý katalog opatření uniknout hrozbě inflace. Zbyl z toho ale jen velký, byť mazaný, bluf.
Čtěte také:
Vítěz gruzínských voleb vyzval Saakašviliho k rezignaci
Izrael chce pro Írán ultimátum, uran k bombě získá prý už na jaře
Ve španělských bankách chybí 105 miliard
Pokud by totiž cílové země skutečně nebyly schopné plnit svůj úsporný program, pak by si ECB nemohla vůbec dovolit utahovat kohouty penězovodů. Pak bude pro mnohé země nepřípustné přiznat platební neschopnost a oddlužení se stane nevyhnutelným řešením.
Měnová politika ECB poskytuje národním vládám možnost krátkodobě si oddechnout od tlaku trhů, sanovat domácí veřejné rozpočty a provést nutné strukturální reformy. Nákupy dluhopisů jsou pro dotčené státy jedinou šancí najít řešení. Ale samy o sobě řešením nejsou.
