Trpká porážka příznivců rumunského prezidenta Traiana Baseska v parlamentních volbách zase jednou ukázala, jak nespokojení jsou Rumuni se svou hlavou státu. Ve volbách z toho profitovali vládnoucí sociální demokraté. Jejich šéf a premiér Victor Ponta by ovšem neměl slavit předčasně. Jeho výrazné vítězství říká jen to, že se voliči z nedostatku alternativ rozhodli pro menší zlo.
V Rumunech, jichž přišlo k urnám jen 43 procent, uzrál hořký poznatek: oba znepřátelené tábory se vlastně nijak moc neliší, když dojde na otázky korupce, klientelismu a usilování o vlastní prebendy. Rigidní úsporný kurz pak jen dokončuje proces odcizení voličů a politiky.
Jedno je jasné: mocenské boje budou pokračovat. Pro zemi to znamená stagnaci místo potřebných reforem. Proto je nyní úkolem EU, aby rumunské elity upozornila na jejich hranice. Unie je ovšem zatím v těchto otázkách nemohoucí, jak ukazují jasné autoritářské tendence viditelné v Maďarsku.
Financial Times: Chávezův odchod
Ještě v pátek vypadal Hugo Chávez velmi energicky. O den později se však situace změnila o 180 stupňů. Obklopen vážně se tvářícími ministry oznámil, že se jeho stav zhoršil, což jej nutí k návratu na Kubu na další operaci. Pro Latinskou Ameriku může být rok 2013 rokem, v němž zvítězí biologie nad ideologií. Castrovi, otci latinskoamerické levice, je 86 let. Jeho oblíbenci Chávezovi jen 58. I Chávez však nyní rozjímá nad svým nástupcem.
Chávez i Castro jsou oba ideologickými korouhvičkami. Jejich případný odchod by tak znamenal hlubokou změnu v regionálním politickém ovzduší. Chávez by si jistě přál tak hladké předání moci, jaké se podařilo bratrům Castrům. Čelí ale jiným historickým podmínkám. Castrové se dostali k moci ozbrojenou revolucí. Chávezova legitimita se odvíjí od volební urny. A venezuelská ústava předpokládá, že po odchodu prezidenta následují volby.
„Chavismo“ tak čelí bez svého vůdce velmi nejisté budoucnosti – vždy to byl vysoce personalizovaný projekt.
SME: Frašku je třeba dohrát do konce
Jestli lídři EU mysleli vážně řeči o tom, že zisk Nobelovy ceny pomůže krizí zmítanému spolku, je to bohužel jen další důkaz toho, jak dokážou být evropští politici občanům nesmírně vzdáleni. Člověk musí být skutečně daleko mimo realitu, aby si myslel, že pro drtivou většinu Evropanů má dnes cena jakoukoli váhu. A že doprovodné žranice a promenády ve smokinzích nepůsobí spíše opačně.
Vytušil to i Robert Fico, když prohlásil, že na přebírání ceny nepojede, protože doma musí řešit „akutní problémy“. Poslechl své skvělé populistické instinkty. O víc nešlo, Fico má na cenu stejný principiální názor jako na cokoli jiného – žádný. Škoda že podobně jako většina dobrých rozhodnutí ani toto Ficovi dlouho nevydrželo. Zvítězila touha nechat se vyfotit s ostatními. Je už přece tak málo příležitostí, kdy jsou evropští politici oslavováni, že je třeba vzít zavděk i tím, že se mohou oslavovat alespoň navzájem.
Čtěte také:
Rumunské volby vyhrála vládní koalice premiéra Ponty
Ficův znárodňovací plán se zadrhává, pojišťovna vyhrála arbitráž
Hugo Chávez může dalších šest let bavit svět. A děsit Venezuelany
