Pro přijetí Řecka do měnové unie nehlasovala. Dnešní vládní koalice byla tehdy proti. Ale s následky chybného rozhodnutí červenozelené vlády kancléře Schrödera se musí Angela Merkelová potýkat nejvíc ze všech. Už proto, že ve většině evropských zemí panuje přesvědčení, že „bohatí Němci“ situaci vyřeší. Nyní, dva a půl roku od prvních záchranných úvěrů pro Řecko, Merkelová míří do Atén k rozhovorům.
Na Peloponéském poloostrově se ale za tu dobu mnoho věcí k lepšímu neobrátilo. Realisté ostatně nikdy nevěřili, že neproduktivní a korupcí zasaženou zemi je možné proměnit ve funkční ekonomiku. A už vůbec ne tlakem zvenčí. Totéž si myslí i většina Němců. Kancléřka dosud ujišťovala, že Řecko zůstane v eurozóně. Současně Berlín nejvíce tlačí na dodržování podmínek spojených se záchrannými balíky.
Bohužel nejsou vidět žádné důkazy, že Aténám jde o něco jiného než o čas. Merkelová je schopná taktička. Ale stále více Němců se obává, že setrvání na stávajících pozicích je nejen nákladné, ale i neúčinné.
The Washington Post: Venezuelská autokracie
Pokud je Hugo Chávez autokrat, jak by mohl být ohrožen volbami? Otázka je oprávněná: výsledky voleb ukázaly těsný souboj ve prospěch caudilla. Odpověď začněme tím, že Chávez se podobně jako jeho spojenci Putin či Ahmadínežád cítí povinován volby uspořádat. Totalitarismem kubánského nebo severokorejského typu by riskoval pouliční rebelie a izolaci.
Takže se volby konají, ale v prostředí, které výrazně straní režimu. Chávez kontroluje soudy, volební komisi a většinu televizních kanálů, které vysílají souběžně hodiny trvající prezidentovy projevy, zatímco vyzývatel Henrique Capriles Radonski měl k dispozici tři minuty denně.
Z někdejšího nejbohatšího státu Latinské Ameriky udělal Chávez spálenou zemi. Naštěstí krystalizuje dynamická opozice, která se snaží zemi modernizovat cestou, jíž se vydaly Brazílie nebo Chile. Capriles objel na 300 měst a obcí, zatímco Chávez oslabený nemocí se omezil převážně na televizní výstupy.
Vzhledem k tomu, že prezidentova nemoc je údajně v konečném stadiu, jeho dny jsou sečteny bez ohledu na volby.
The Guardian: Lidé už pochopili. A co politici?
Po skončení prohibice v USA v roce 1933 nezačaly děti rekordně pít. Společnost se nerozpadla. Prostě jen regulací a zdaněním alkoholu vzniklo bezpečné prostředí pro pití. Máme rok 2012 a prohibice dostává v Americe další šanci.
Jsme svědky politováníhodného vládního pokusu zakázat užívání marihuany. V čase rekordních deficitů se vláda chce vzdát miliard z daní a utopit je v další prohibici, jejímž efektem je kriminalizace milionů občanů a posílení kartelů. Vloni bylo v USA zatčeno 800 tisíc lidí za delikty spojené s marihuanou. To je šílené, uvědomíme-li si, že jde o přirozenou substanci škodlivou méně než alkohol. Přemýšlejte o nákladech pro celou trestněprávní soustavu. A kvůli čemu?
Čtěte také:
Nad Řeckem se opět smráká. Odpustí se další dluhy?
Nezdolný Chávez zůstává v čele Venezuely, opět vyhrál volby
Marihuana za volantem už nepůjde uhádat
Klesá počet uživatelů? Ne. Oslabuje drogový obchod? Ne. Je pro mládež těžké si drogu obstarat? Není. Je to dokonce snazší než si obstarat alkohol, protože dealer nevyžaduje občanku. Nestálo by za to přestat s opakováním týchž chyb, když podle průzkumů je polovina Američanů otevřena myšlence legalizace?
