Je to strašák arabské revoluce, který Západu kazí radost ze změn v arabském světě. V Egyptě zvolili prezidentem muslimského bratra. Je to krok ke zřízení náboženského státu? Bašár Asad je tyran a vrah, ale nepohybují se mezi povstalci v Sýrii náboženští fanatici, kteří všechno ještě zhoršují?
Mnozí se bojí, že Arabové nenastoupili cestu z otroctví ke svobodě, ale jen z jednoho zprofanovaného systému do jiného, ideologicky vitálního a pro ostatní nebezpečného. V nejdůležitějším Egyptě však zatím nemůže být o uzurpování moci fundamentalisty řeč. To už je větším nebezpečím pro zemi i okolí dlouhodobá vojenská diktatura. Západ se bojí radikálního islámu, protože má vlastní dlouhou historii náboženských konfliktů a staletí trvající zkušenost s mocenskými ambicemi církve.
Obava z islamismu je přitom nemístná. Cesta k demokracii v arabských zemích nemůže politický islám obejít. Už proto, že významem slova „demokracie“ je „vláda lidu“. A arabský lid je většinově kulturně a religiózně konzervativní.
