ČKA se střetla s potomky Motoinvestu o 600 milionů
Vedení České konsolidační agentury (ČKA) se ocitlo v nelehké situaci ve sporu o balík pohledávek prodaný před rokem společnosti EC Group (ECG). Tato společnost zahájila arbitrážní řízení, v němž se domáhá toho, aby ji ČKA vrátila 600 milionů korun ze zaplacených 3,4 miliardy. Tvrdí, že pohledávky, za které ji zaplatila, ČKA nemohla prodat, protože je nikdy neměla. Dozorčí rada v reakci na zahájenou arbitráž doporučila představenstvu odstoupit od smlouvy. V takovém případě by si obě strany vyměnily své plnění. Jenže EC Group je zřejmě v situaci, kdy nemůže prohrát, a stát, který se ještě nedávno radoval z dobré ceny, o nějaké peníze zase přijde.
Odložení škrabošek.
EC Group zvítězila v loňském tendru na balík pohledávek v nominální hodnotě zhruba 39 miliard korun s velkým náskokem. V prvním kole ohromila trh nabídkou 4,2 miliardy korun a ve druhém stáhla cenu o povolených dvacet procent na 3,4 miliardy. O 500 milionů za sebou nechala další v pořadí PPF a Goldman Sachs. Okamžitě se vyrojily spekulace, že ECG má buď nějaké zvláštní informace o výnosnosti některých aktiv, nebo svou nabídku přestřelila a bude mít vážné problémy, aby pro ni celá transakce neskončila ztrátou.
Zároveň se začalo přemítat o tom, kdo to vlastně je ta EC Group. Oficiálním vlastníkem a jednatelem firmy byl Luboš Krauskopf, hovořilo se ale o tom, že za firmou stojí Pavel Tykač, bývalá hlava skupiny Motoinvest. Dnes je šéfem dozorčí rady Jan Dienstl, Tykačův blízký spolupracovník, a spekulace se tak potvrdily. Sám Dienstl říká, že správa nekvalitních aktiv je jeho projektem a projekt EC Group připravoval společně s dalšími spolupracovníky. EC Group, která byla malou finanční společností zaměřenou na obchod s pohledávkami, koupil nejprve Krauskopf, nyní však majoritní podíl patří Dienstlovi a zbytek Pavlu Šimkovi, což je také postava známá z okruhu Motoinvestu.
Dienstel nyní hájí tehdejší ocenění, s tím, že vycházelo z ocenění zastavených nemovitostí a nákladů na jejich prodej. Půlmiliardový rozdíl prý vznikl tím, že konkurenti pohledávky z balíků pouze rozprodávají a ony pak putují přes několik prostředníků, zatímco ECG tyto pohledávky hodlala sama vymáhat soudní cestou a exekucemi majetku.
Místo pěti dvacet.
Každopádně EC Group byla uznána vítězem a po schválení dozorčí radou ČKA i vládou získala balík. K převodu došlo v průběhu října a dle smlouvy měla firma čtyři měsíce na to, aby reklamovala pohledávky, které mají nějaké skryté vady, o nichž nebyly dostupné informace v průběhu soutěže. Aktiva, u nichž se takové nedostatky objevily, umožňovala uzavřená Rámcová smlouva o postoupení pohledávek vrátit. ČKA v tom případě byla zavázána vrátit ECG odpovídající část kupní ceny. Je to tak, že pokud ECG zaplatila za celý balík devět procent nominální hodnoty, má také každá vracená pohledávka cenu odpovídající devíti procentům její nominální hodnoty. Pokud by však objem vracených pohledávek překročil pět procent ze zaplacené ceny, měla ČKA právo odstoupit od smlouvy a získat balík zpět. Jenže přišel šok. Na konci března letošního roku dostala ČKA návrh na zpětné odkoupení 126 pohledávek v hodnotě 702,9 milionu korun, což je téměř jednadvacet procent z částky, kterou od ECG inkasovala. Začalo vyjednávání. ČKA reklamované pohledávky přezkoumala a usoudila, že požadavek na vrácení je oprávněný pouze u 23 případů, jejichž hodnota představovala zhruba 90 milionů korun, a na tyto pohledávky uzavřela příslušnou smlouvu. ECG potom požadovala projednání i dalších pohledávek, nichž sice nedošlo ke shodě, zda jsou opravdu vadné, ale ČKA přesto přistoupila na to, že vezme zpět ještě další aktiva až do výše již zmíněného pětiprocentního limitu. Ke shodě však nedošlo a místo toho Miroslav Bělina z advokátní kanceláře Kříž, Bělina a spol. podal v polovině srpna u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře deset žalob, v nichž se ECG domáhá vydání bezdůvodného obohacení v celkové hodnotě zhruba šesti set milionů korun plus dvouprocentního úroku a nákladů na řízení. Zároveň ECG požádala Rozhodčí soud o zrychlené řízení a zaplatila za to zvýšený poplatek.
Nekoupil jsem, neplatím.
Jan Dienstl k tomu říká, že ECG rozhodně nejde o vyvolávání sporu s ČKA, ale pouze o to, aby arbitráž rozhodla, zda sporné pohledávky vůbec existují. Zároveň odmítá, že by porušil smlouvu s ČKA. ECG totiž soudí, že rozporované pohledávky nepatří do pětiprocentního limitu, protože neexistují a agentura je nikdy nedržela. Nejde tedy o vadu pohledávky, ale o to, že to ECG nikdy nekoupila.
Příčiny tohoto stavu jmenuje šéf ECG v zásadě tři. První a nejméně významnou je to, že již v některých případech soud rozhodl, že ČKA nebyla nikdy věřitelem. Druhým důvodem je to, že pohledávka nenabyla účinnosti, protože úvěrová smlouva byla podmíněna kroky, které se neuskutečnily, ačkoli peníze převedeny byly. V takových případech neměl věřitel požadovat splacení úvěru, ale vydání neoprávněného prospěchu. Protože k tomu nedošlo, byla záležitost promlčena a pohledávka opět neexistuje. Posledním případem mají být situace, kdy při převodech z komerčních bank nepodepisovali převodní smlouvy statutární zástupci, ale pověření pracovníci a v dokumentaci není patřičná plná moc.
Zástupci ČKA nechtějí záležitost otevřeně komentovat, protože arbitrážní řízení je důvěrné. Nicméně stanovisko je nyní asi takové, že vady reklamované EC Group jsou součástí komerčního rizika a odrazily se v ceně pohledávek. Zdroj, který byl u uzavírání transakce, dokonce upozorňuje, že ostatní zájemci věnovali studiu dokumentace několikanásobně větší počet hodin než EC Group, a to, co nyní reklamují, jsou skutečně vady, na něž se vztahuje pětiprocentní limit. Jednání mezi znesvářenými stranami dosud nezačalo. Pro představenstvo právně analyzuje situaci právní kancelář Lovells a teprve poté by se mělo rozhodnout, zda dojde skutečně k odstoupení od smlouvy, nebo se bude dále vyjednávat, či čekat na verdikt arbitráže. Dienstl říká, že ten by měl být k dispozici zhruba do konce listopadu.
I prohra ziskem.
Co je pro agenturu, a tudíž pro daňového poplatníka nejvýhodnější, je nyní obtížné posoudit. Operace, které společnost ECG provedla s balíkem pohledávek, fakticky brání agentuře dostat se ke všem ziskům, které Dienstlova firma z realizace pohledávek zinkasovala nebo ještě zinkasuje.
ECG totiž krátce poté, co získala balík od ČKA, odprodala jen s velmi malým ziskem pohledávky - vyjma těch sporných - dalším čtyřem investorům, kteří celou transakci od počátku financovali. Týdeník EURO má informace, že prvním investorem je Pavel Tykač, druhým nizozemská společnost Fran, za níž údajně stojí investiční banka Gutmann & Cie, a dalšími dvěma investory jsou J&T banka a Poštová banka Bratislava. S těmito investory zároveň EC Group uzavřela mandátní smlouvy a za poplatek pohledávky vymáhá, případně realizuje, jiným způsobem. Vzhledem k této transakci se ČKA nedostane ke skutečným ziskům, jež se skupině kolem ECG podařilo dosáhnout.
V případě odstoupení od smlouvy by nyní patrně ČKA dostala zpět nekvalitní pohledávky, které drží ECG. Jsou sice v kupní ceně za šest set milionů, ale jejich skutečná hodnota je podstatně nižší. K tomu by musela ECG vyplatit to, co utržila od čtyř investorů, tedy 2,8 miliardy plus minimální zisk. ECG by získala nazpátek 3,4 miliardy a zůstal by jí lukrativní výnos ze správy pohledávek pro zmíněné čtyři investory. Dienstl navíc tvrdí, že právníci společnosti soudí, že ČKA nyní nemůže odstoupit od smlouvy. Říká, že vypovídat smlouvu je pro ČKA nevýhodné, protože může vydělat i na tom, když arbitráž prohraje. Pokud by totiž sporné pohledávky neexistovaly, mohla ba agentura vymáhat neoprávněné obohacení od těch, kteří jí tyto pohledávky prodali, což byly především Komerční banka, Česká spořitelna či ČSOB v případě aktiv, která pocházela ze zkrachovalé IPB. Dozorčí rada agentury však byla jiného názoru ,a jak se zachová představenstvo se teprve uvidí. Jedno se však zdá být jisté. Při prodeji dalších balíků už EC Group nejspíše nebude, protože nepsaná pravidla agentury říkají, že se neobchoduje s tím, kdo se s ČKA soudí.
