Všem se asi ulevilo. Ministru Aleši Řebíčkovi, jeho spolupracovníkům, rakouské rodině Kapschově, jejich českým manažerům, subdodavatelům a ostatně i dopravcům, kteří už konečně vědí, na čem jsou. Pokud tomu nezabrání nějaká mimořádná událost, od Nového roku se na dálnicích skutečně začne vybírat mýtné. A to i přestože to, co dnes stojí podél hlavních tahů je provizorium a poněkud riskantní experiment – elektronická kasírtaška zcela závislá na desítkách dieselagregátů. Nejde jen o to, že systém je náchylnější k výpadkům, než kdyby elektřina do bran a data od bran „tekly“ podzemními kabely, ale ve hře je i bezpečnost silničního provozu. Nezbývá než věřit, že finální přípojky budou zprovozněny dříve, než se při manipulaci s naftou stane nějaké neštěstí.
Řebíček neměl na vybranou. Kdyby dílo odmítl převzít a nedal souhlas ke spuštění, nastalo by to, co nastínil člen představenstva Kapsch TrafficCom Erwin Toplak: Žádné příjmy z mýtného, spousta žalob, mnoho právníků a vzájemné vymáhání škod. Za současné situace uhrál ministr asi maximum možného, stát má podstatně lépe ošetřeno, že se v případě problémů s výběrem peněz zahojí na dodavateli.
Jako rozumný se jeví i postup, aby druhá etapa výstavby, na silnicích I. třídy, nepokračovala mikrovlnnou cestou, ale satelitní, jak nastiňuje i profesor Petr Moos, šéf Řebíčkova expertního týmu (viz rozhovor str. 80). Kdyby v celém projektu nehrály tak zásadní roli osobní a stranické zájmy, mohly jsme již před rokem nalézt řešení, které by dokázalo skloubit přednosti obou technologií. Takto však reálně hrozí, že změna zadání bude u antimonopolního úřadu označena za neslučitelnou s propozicemi loňského tendru i vítěznou nabídkou Kapsche. Co potom? Vypsat pro druhou etapu novou soutěž? Jak to může dlouho trvat? Mezitím se kamiony přesunou z drahých dálnic na nezpoplatněné „jedničky“ a postižení obyvatelé měst a vesnic vyjdou do ulic…
