Na fúzi s Karnevalem bylo nejtěžší stěhování, říká šéf českého UPC
EURO: Česká pobočka UPC ohlásila akvizici konkurenčního Karnevalu vloni na podzim, před Vánoci transakci schválil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Jak od té doby postoupila transformace Karnevalu do struktur UPC? BARTOŇ: Podstatné je, že se nám podařilo technicky, tarifně i cenově sjednotit dva zásadní produkty: internetové připojení a telefonní hlasové služby. Zákazníci Karnevalu i UPC již dostávají shodný produkt, nebo ke sladění dojde do konce června. Zdánlivě nejkomplikovanější je to s nejjednodušším produktem, analogovou kabelovou televizí, která pravděpodobně zůstane v současné podobě. Energii v oblasti videoproduktů budeme spíše věnovat rozvoji digitální platformy, jež bude společná, než abychom se nějak snažili spojit dvě dobře fungující analogové platformy, které pracují s jinými sadami kmitočtů. Technicky by sjednocení bylo řešitelné, jenže nechceme půlmilionu klientů přelaďovat stanice. Když jim změníme kmitočty, zdroj signálu, tak na kanále, kde měli třeba Eurosport, budou chytat program pro děti. To je věc, která se dotýká zákazníků, a jsme v tom opatrní. Proto věřím, že je efektivnější věnovat čas rozvoji digitálního vysílání v kabelu než se nějakým způsobem snažit o sladění starého typu vysílání.
EURO: Co bylo nejtěžší na spojování firem? BARTOŇ: Stěhování lidí a udržení fungující IT podpory. Každý přesun znamená vzít si s sebou potřebné IT, tedy nejen počítače, ale i přístup k datům na serverech a věcem, které jsou zapotřebí k práci a udržení kontinuity. Během dvou měsíců jsme přestěhovali 480 zaměstnanců obou firem. Nebylo to tak, že by lidé z UPC seděli na místě a pracovníci Karnevalu kolem nich létali. Museli jsme uvolnit řadu kanceláří, „sesypat“ funkce dohromady a snažit se o to, aby obě firmy fungovaly co nejrychleji jako celek. Dnes to jsou sice dvě právnické osoby, které vedou dvě nezávislé účetní knihy a podobně, ale máme jeden dispečink, jedno call-centrum, jeden provozní systém.
EURO: Plánujete snižování stavu zaměstnanců? BARTOŇ: Veliký prostor pro úspory je především v administrativě byznysu. Nová firma nebude potřebovat dva finanční ředitele, koneckonců ani dva generální ředitele. Ale to už je vyřešeno. Co se týče provozu, tam bude překryv minimální. UPC i Karneval provozovaly služby na různých teritoriích, takže spojením nevznikl prostor pro úspory pracovníků. Naopak, množství lidí narůstá s tím, jak se zvyšuje počet zákazníků služeb.
EURO: Nevypadl na vás po převzetí z pomyslné skříně nějaký ten kostlivec? BARTOŇ: Před koupí jsme provedli důkladné due-dilligence, takže kdyby v Karnevalu nebylo vše v pořádku, přišli bychom na to dříve. Karneval byl navíc firmou, jež byla profesně výborně vedena. Byznys shledáváme přesně v tom stavu, v jakém byl prezentován v rámci prodejní due-dilligence.
EURO: Jaké kroky budou následovat? BARTOŇ: V současnosti intenzivně pracujeme na tom, abychom od září fungovali pod jednotnou právní identitou, nejen obchodní značkou. Proces je nastaven, abychom do konce června dodali rejstříkovému soudu všechny podklady pro možné začlenění Karnevalu do UPC k 1. září. Rozhodli jsme se značku Karneval opustit a využívat jen UPC.
EURO: Česká UPC nedávno přestala užívat označení Chello pro připojení k internetu, služba se jmenuje UPC Vysokorychlostní internet. Znamená to přesun k jednotné identitě UPC a marketingové centralizaci? BARTOŇ: Podporovat jeden brand je drahé, komunikovat dvě značky je drahé dvojnásob. A když jsme se zhruba před rokem rozhodovali, že jedna z identit - Chello, nebo UPC - bude muset odejít ze scény, zvítězilo UPC, neboť z výzkumů vyšla značka jako zásadnější. Zároveň jsme došli k závěru, že dnešní image UPC a celé firmy je zastaralý - máme připravenu novou identitu, jež bude přátelštější a emotivnější. Proti současnému vizuálu, který je hodně technologický, bude nový lidštější, barevnější. Součástí rebrandingu Karnevalu tedy bude i rebranding UPC na nové barvy, novou tvář firmy včetně inovovaného loga.
EURO: Bude se měnit i název firmy? BARTOŇ: Nikoliv, název zůstane stejný. Změny se budou týkat image UPC a korporátní identity.
EURO: Nové „velké“ UPC obhospodařuje zhruba milion zákazníků, roční tržby přesahují pět miliard korun. Jak velkou část příjmů tvoří původní, základní byznys čili přenos analogového televizního signálu přes kabelové rozvody? BARTOŇ: Loni to bylo asi 40 procent. Stále jde o nejdominantnější segment podnikání, ale je nutné vidět, že ještě před šesti sedmi lety to byl jediný byznys UPC. Zbytek z obratu tvoří nové služby - zejména internet, satelitní televize a telefonní hlasové služby, což je náš nejmladší produkt a má i nejmenší podíl na tržbách. Je to zatím „kojené dítko“.
EURO: UPC vlastní poměrně rozsáhlou síť kabelových rozvodů. Nemáte v plánu ji pronajímat nějakému telekomunikačnímu operátorovi či sami nabízet firmám datové služby? BARTOŇ: Segment B2B (Business to Business, tedy služby pro firmy a podnikatelské subjekty – pozn. red.) v poslední době sledujeme podrobněji. UPC má vybudovánu kvalitní infrastrukturu, čítající obrovské množství kilometrů optických vláken či místních přístupových sítí. Jsem proto přesvědčen, že jsme schopni poskytovat atraktivní služby byznys klientele, ať už datové a telefonní služby, pronájem linek či zřizování okruhů.
EURO: Jak hodláte prorazit na vysoce konkurenčním trhu pronájmů datových linek? BARTOŇ: Pravda, na tomto trhu je obrovská konkurence, působí zde spousta alternativních operátorů, kteří si z byznysu chtějí něco ukousnout, ale já zde vidím obrovský potenciál. Jsme schopni nabídnout infrastrukturu, kterou jsme stavěli patnáct let. Celou dobu jsme pokládali měděné kabely a optická vlákna. To už něco znamená. Troufám si tvrdit, že dnes máme po Telefónice nejhustší přístupovou síť v Česku, což je hodnota, na níž lze stavět.
EURO: Vaše rozvody převažují ve městech a v obcích. Jak hodláte řešit meziměstské propojení? Spoluprací s nějakým jiným operátorem, který na rozdíl od vás nebudoval metropolitní sítě? BARTOŇ: Když dnes někde zašeptám, že bych potřeboval datové spojení mezi Prahou a Brnem s kapacitou sto gigabitů, tak tady zítra bude stát zástup lidí, že se nevejdou do kanceláře. Spousta investorů spadla na přelomu tisíciletí do bankrotu, protože do země zakopaly víc datové kapacity, než byli schopni prodat. Tato situace se od té doby víceméně nezměnila. Myslím, že mezi Prahou a Brnem je pod dálnicí více optických vláken než asfaltu.
EURO: Jak velká část sítě UPC je postavena na starším typu metalických linek a kolik procent sítě je rozvedeno kabely optickými? BARTOŇ: Je to kombinovaná technologie. Všechny rozvody ve městech, které se v posledních letech budují či modernizují, jsou založeny na optických vláknech. Kabeláž, jež je přivedena až k zákazníkovi, je z koaxiálních kabelů se širokou přenosovou kapacitou. Samozřejmě že by šlo natáhnout kabel s optikou až ke klientovi domů, ale pro běžný provoz rezidentních klientů to nemá smysl, neboť by to zákazník nezaplatil. Musí se najít rovnováha mezi kvalitou a rozumnou cenou. Ale ti korporátní zákazníci, kteří upřednostňují vyšší parametry, jsou připojeni optikou.
EURO: Kdy se UPC začalo angažovat v segmentu B2B? BARTOŇ: Určité aktivity jsme již podnikali dříve, ale s myšlenkou výraznějšího vstupu na trh jsme si začali pohrávat na konci loňského roku, kdy jsme zaregistrovali apetit po datových službách UPC. Je to jiný typ byznysu než ten standardní, rezidentní, který jsme dělali dosud. Jiný typ klientů, jiný druh produktů. Jediné, co oba zákaznické segmenty spojuje, je infrastruktura. Co se velikosti našeho byznysu v B2B týká, tak mám poměrně optimistickou náladu. Za letošek bychom chtěli v segmentu dosáhnout obratu alespoň dvou milionů eur.
EURO: Tím byste objemem tržeb překonali řadu menších alternativních operátorů. BARTOŇ: Podstatná rozdílnost, která nás odlišuje, je v tom, že zatímco my vlastníme širokou infrastrukturu, oni nemají takřka žádné vlastní sítě. Musí využívat pronájmy linek, kde jsou velice nízké marže a efektivita je dost riziková. Já osobně jsem v tomto směru zastáncem až extremistického názoru, že kdyby polovinu peněz, jež alternativci vložili do lobbingu v českém telekomunikačním prostředí, investovali do výstavby vlastní přístupové sítě, bylo by to výrazně efektivnější. Dnes by měli část byznysu na vlastní infrastruktuře, víc zákazníků a služeb. Všechny tyto firmy, které založily byznys na pronájmu linek a datových kapacit od dominantního operátora, bych přirovnal k létajícímu cirkusu ze státu do státu. Zkoušely lobbovat u politiků a regulátorů v zemích. Když podmínky vyjednaly, zůstaly tam, a když ne, celý byznys sebraly a šli jinam. Pochodovaly Evropou jako nomádi a čekaly, kdo jim povolí, aby mohly v jiných sítích dělat byznys (jedná se o velkoobchodní přeprodej hlasových a datových služeb, které alternativní operátor kupuje od vlastníka sítí, v Česku zejména od Telefóniky O2 – pozn. red.).
EURO: Za posledních pár let řady alternativních operátorů prořídly. BARTOŇ: To, že s tímto modelem zašli na úbytě, považuji za historickou spravedlnost, která musela přijít. Jsem tím posledním člověkem, který by jakýmkoli způsobem bránil dominantního operátora (Telefóniku O2, bývalý Český Telecom, což je v současnosti největší konkurent UPC na poli vysokorychlostního připojení k internetu – pozn. red.), ale z pohledu lidské spravedlnosti mi takové jednání alternativců nepřipadá fér.
EURO: UPC spustilo 1. května digitální televizní vysílání přes kabel (DVB-C). Jaké výhody vám a zákazníkům digitalizace může přinést? BARTOŇ: Provozování digitální kabelové televize nám umožňuje větší operabilitu sítě. Můžeme pustit více programů, můžeme balíčkovat služby a lépe přizpůsobovat produkty skupinám klientů. Pro spotřebitele - kromě toho, že digitální televize nabízí větší variabilitu - je k dispozici pár uživatelských „hraček“, které mu výrazně zpříjemní a zjednoduší televizní zábavu. Typickým příkladem je elektronický programový průvodce (EPG), což je interaktivní televizní program přenesený do digitální podoby a ve vysílání zdarma šířený. EPG přináší informace o vysílaných programech v současnosti i v budoucnu, včetně titulů, obsazení herců, žánru. Další službou je jakýsi osobní virtuální videorekordér (PVR), jež umožňuje nahrávat pořady do set-top boxu, dekodéru digitálního signálu, který bude mít každý zákazník doma. Mohu si například navolit, že chci nahrát vystoupení prezidenta republiky, a tato služba sama najde dotyčné pořady a nahraje je.
EURO: Taková služba víceméně osvobozuje diváky od programových schémat TV stanic. BARTOŇ: Lidé, co již PVR v Anglii používají, říkají, že se změnil způsob sledování a užívání televize. Lidé přestali být závislí na tom, co jim dramaturgové naplánují. Nemusí se v sedm hodin dívat na zprávy, v půl osmé na další a večer na seriál. PVR umožňuje lidem, aby byli pány svého času.
EURO: To je špatnou zprávou pro televizní stanice a zadavatele reklamy. BARTOŇ: Přesně tak. Pracovníci televizí a mediálních agentur nebudou schopni odhadnout - tak jednoduše jako nyní -, kdy se budou na televizi dívat muži, ženy a jiné cílové skupiny. Jednoduchý život zadavatelů reklamy se změní a změní se i byznysmodely TV stanic.
EURO: Kdy budou služby, jako je virtuální videorekordér, dostupné zákazníkům UPC? BARTOŇ: Záleží na financích. Britská stanice Sky si za celý balíček služeb včetně PVR účtuje kolem 40 liber, asi 1600 korun, přičemž standardní cena bez PVR je zhruba poloviční. Musím si tedy položit otázku, jak velké procento zákazníků UPC bude připraveno zaplatit dvojnásobek peněz za televizi s touto možností? Předpokládám, že po rozšíření služby cena klesne, jako to bylo třeba s DVD přehrávači či domácími kiny. Nejde o to, zda PVR v Česku bude, ale jak rychle.
EURO: A vy tuto dobu odhadujete na jak dlouho? BARTOŇ: Do roka asi ne, máme před sebou ještě několik let, než se PVR stane běžnou součástí domácnosti. Ale koho by před deseti lety napadlo, že bude běžným zařízením myčka nádobí? Problémem bude vysvětlit lidem, v čem je PVR odlišné od videa či DVD rekordéru. Že jde o sofistikovanější službu. My bychom chtěli odzkoušet PVR nejprve na naší satelitní platformě UPC Direct, aby bylo otestováno chování zákazníků a jejich návyky. To bychom rádi spustili ještě letos, pravděpodobně od podzimu.
EURO: Základní nabídka digitální televize je o stokorunu dražší než nejlevnější balíček u analogové kabelové televize. Myslíte, že dokážete Čechy přesvědčit k přechodu na moderní vysílání? BARTOŇ: Digitální produkt je opravdu dražší, ale ve stokoruně je set-top box, elektronický programový průvodce a šest programů navíc. K tomu si lze za sto korun přiobjednat jakýkoliv ze čtyř tématických balíčků, od hudby, přes sport, dokumentární pořady až po filmy. Platí úměra, že čím víc programů a balíčků si klient objedná, tím je cena nižší. Naší představou je, že digitální televize bude dominantní technologií pro šíření televizního signálu v kabelových rozvodech. Analogové vysílání rušit ale nebudeme, oba systémy budou fungovat vedle sebe. Není to jako u klasického terestrického, tedy pozemního vysílání, že pro to, aby se získal volný kmitočet pro moderní digitální signál, musím něco jiného - tedy analogový signál - vypnout.
EURO: Jaká je současná kapacita analogového vysílání a kolik kanálů vám umožní vysílat digitální technologie? BARTOŇ: Kapacita kabelu je tím základním důvodem, proč nemůžeme v rámci analogové televize přidávat další kanály. Dnes se na kabelový rozvod vejde maximálně 47 kanálů plus internetové připojení a telefon. V případě DVB-C je základem 63 kanálů. Definitivní počet se však liší dle lokálních podmínek - síť v Praze funguje jinak než třeba brněnská. Přítomnost vysílače silného terestrického signálu, jako například v Praze na Žižkově, znamená, že kanál, na němž vysílač operuje, nemůžeme pro kabelovku využít. A pravděpodobně ani žádný ze sousedících kanálů. Signál ze silného pozemního vysílače se dostane do televizoru zákazníka a naše vysílání ruší nebo přebije. Každá síť je jiná a unikátní. Frekvenci, kterou nemohu využít v Praze, mohu osadit v Brně, a naopak.
EURO: Kolik peněz hodláte investovat do spuštění digitálního vysílání? BARTOŇ: Nejzásadnější investice se bude týkat set-top boxů, zařízení, jež budou rozmístěné u zákazníků. UPC pracuje s digitálním vysíláním již od poloviny devadesátých let, všechny signály, které přijímáme a zpracováváme, jsou v digitální podobě. Poměrně dost nás stojí analogizace signálu do podoby, kterou dopravujeme přes kabely k zákazníkovi. Příchod DVB-C pro nás nepředstavuje investici do technologického zázemí firmy, ale do set-top boxů, které budeme půjčovat.
EURO: Jaká je návratnost investice do výstavby kabelové sítě? BARTOŇ: Za posledních devět let jsme do rozvoje přístupové sítě a budování infrastruktury vložili téměř devět miliard korun. Návratnost se řádově pohybuje do deseti let, letos jsme začali pro účetní potřeby používat odložené odpisy z let minulých.
EURO: UPC Direct, vaší televizi šířené přes satelit, loni na českém trhu přibyl konkurent v podobě rumunské Digi TV. BARTOŇ: Přirovnal bych to k prodeji automobilů. Existuje trh, kde si lidé kupují dacie i škodovky. Všechna auta mají čtyři kola, volant a odvezou vás z místa A do místa B. Rozdíl je v komfortu, službách a v tom, jakým autem chcete jezdit. Na našem byznysu se to nijak neprojevilo, ale pocítili jsme u části zákazníků nervozitu a jejich částečný odliv ke konkurenci. Nicméně řada z nich se po negativní zkušenosti vrátila zpět.
EURO: V Česku je stále odsouván termín přepnutí analogového pozemního vysílání do digitálního formátu DVB-T. Současný stav vám asi příliš nevadí. BARTOŇ: Nám by naopak vyhovovalo, kdyby digitální terestrické vysílání fungovalo. Politici slibují v rámci DVB-T dalších deset dvacet nových programů. A navíc zadarmo. Národ je v situaci dětí, které se těší na vánoční dárky. Ona natěšenost je pro nás větším problémem, než kdyby digitalizace pozemního vysílání vypukla. Kdyby se tak stalo, většina zákazníků pochopí, že digitální televize nebude v reálu natolik naleštěná a úžasná, jak nám bývá prezentováno. Byl bych rozhodně pro, aby všichni držitelé - respektive pseudodržitelé licencí - vysílali. Současný stav nám nevyhovuje, protože spousta spotřebitelů nedokáže rozlišit mezi digitálním vysíláním terestrickým, kabelovým či satelitním, případně čeká s rozhodnutím pořídit si kabelovou či satelitní televizi až podle toho, jak budou spokojeni s tou pozemní. Radost ze současného stavu nemám ani omylem.
Václav Bartoň (46)
Generální ředitel české pobočky koncernu UPC se v oboru kabelových televizí pohybuje od roku 1993, kdy nastoupil do Kabel Net Holding. Prošel řadou technických a řídicích funkcí, přičemž od roku 1997 zastával post generálního ředitele. V roce 2000 byl jmenován šéfem UPC Slovakia, generálním ředitelem UPC Česká republika je od roku 2002. Prostřednictvím fúzí s několika konkurenty - naposledy s Karnevalem - vybudoval z českého UPC největšího kabelového operátora v zemi. Byl předsedou představenstva České asociace kompetetivních komunikací (ČAKK), aktivně působí i v evropských organizacích sdružujících kabelové operátory.
Bartoň je ženatý, má jednu dceru. Jeho největším koníčkem je golf.
