Projekt eSMO umožňuje elektronický přístup k sedmdesáti agendám úřadů
Málokdy je v této zemi možné něco pochválit. I ty nejlepší úmysly často vedou ke vzniku pomníků typu bublavského akvaparku, na který by všichni zúčastnění v tichosti nejraději zapomněli. Občas se však vyskytne projekt, který předběhne současnost a zaslouží si pozornost. Jedním takovým je eSMO, tedy elektronické statutární město Ostrava. Podobné systémy provozuje jen pár měst v Evropě, například anglický Liverpool či rakouský Linec, v České republice pak Plzeň. V podání Ostravy se systém během dvou let vyvinul v infrastrukturu, která umožňuje elektronickou cestou řešit na sedmdesát agend různých úřadů.
Zadarmo to nebylo.
Náklady na systém dosáhly 120 milionů korun, v nichž je zahrnutá infrastruktura, třiadvacet veřejných kiosků a část nákladů na call centrum. Ostrava získala tři čtvrtiny peněz z Evropské unie, konkrétně ze Společného regionálního operačního programu. Provozní náklady dosahují zhruba jedenácti milionů korun ročně, a to vše pro zatím pět stovek registrovaných uživatelů systému. Na první pohled jde vzhledem k počtu zákazníků o obrovský zářez do financí města i EU a jen málokdo by se nepozastavil nad podezřením z neúčelného a zbytečného vynaložení tak velké částky.
e-Government v praxi.
„Občané systému vytýkají, že je nezbavuje povinnosti dojít na úřad, a já tomu rozumím,“ říká Martin Rubina, projektový manažer dodavatelské firmy Siemens IT Solutions and Services (SSS) . Tvrdí, že na vině je zákon o e-governmentu, který se potuluje legislativním procesem už nějaký ten rok. „Není sebemenší problém, aby občan nechal eSMO automaticky vyplnit formulář třeba pro občanku nebo pas daty, která o něm jednotlivé úřednické databáze mají k dispozici. Pak k tomuto elektronickému formuláři připojí svoji digitální fotku, podepíše se elektronickým podpisem a formulář odešle. Občanka nebo pas mu pak dojdou poštou,“ tvrdí Rubina. Jenže to by nový zákon už musel platit. „Podle toho současného musíte žádost na úřadě osobně podepsat, a doklad si pak osobně vyzvednout,“ upřesňuje.
Kde to vázne?
Podobně by se prý dalo řešit prakticky cokoli z běžných agend úřadů, jen kdyby byli poslanci aktivnější. „Premiér Topolánek se celé loňské první pololetí kasal, jak je pro něho elektronická samospráva prioritou číslo jedna, a tohle je výsledek. Zákon o e-governmentu, který Topolánek sliboval uvést v platnost do loňského září, se válí bůhvíkde a připravená infrastruktura na něj může akorát tak čekat,“ tvrdí Rubina. Časově to vychází poměrně přesně. Prioritou číslo jedna se v dané době stala korupční aféra šéfa KDU-ČSL Jiřího Čunka a elektronická samospráva šla logicky k ledu. „V současné době zákon o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů a o změně některých zákonů prošel legislativní radou vlády a vláda ho bude projednávat v nejbližších týdnech. Kdy vstoupí v platnost, zatím nelze odhadnout,“ tvrdí Jana Malíková, mluvčí ministerstva vnitra, které elektronickou agendu převzalo po zaniklém ministerstvu informatiky. Z nového zákona prý nejvíce chybí možnost využití standardizovaných rozhraní jednotlivých databází. „Je zde i celková neochota hledat cesty nápravy a vstřícnosti, přičemž nejhorší situace je na ministerstvu dopravy,“ říká Jaroslav Tomala, vedoucí odboru městského informačního systému v Ostravě.
Zastaralé zákony.
Současná legislativa se se světem založeným na internetu a digitální komunikaci vypořádává jen velmi těžko. Za příklad mohou sloužit třeba poplatky za popelnice. „Agenda komunálních odpadů a výběr poplatků za ně spadá pod zákon o správě daní a poplatků a z toho plyne, že jediný úředník, který má právo znát stav vašeho účtu za popelnice, je váš správce daně. Museli jsme tak vyvinout robota, který vám stav účtu po telefonu odříká namísto úředníka,“ říká Rubina. V principu prý nejde o nic složitého, jen se podobné potíže vyskytují v případě téměř jakékoli agendy. „Jednak to zdržuje vývoj a také jej zbytečně prodražuje,“ tvrdí. Nezbývá než věřit, že se přijetím zákona o e-governmentu věci posunou k lepšímu.
CzechPoint versus eSMO.
Startem systému CzechPoint, který umožňuje na podobných principech přistupovat k celoplošným databázím typu katastr nemovitostí, obchodní a živnostenský rejstřík či výpis z rejstříku trestů, by se mělo urychlit také protlačení změn, jež potřebuje i eSMO. „Státní úředníci narazí na stejné problémy, jaké brzdí plné využití eSMO v Ostravě. Zatímco Ostrava je pro ně poměrně daleko a nic je nenutí s námi komunikovat, vlastní potíže řešit budou, což je pro eSMO výhodou,“ tvrdí Rubina. On i Malíková se shodují, že systémy si nebudou konkurovat. „Naopak, snažíme se o jejich provázání. To je vidět na příkladu plzeňského informačního systému Virtuos. Vyzkoušíme propojení s Virtuosem a na základě těchto výsledků potom budeme zkoušet propojit další systémy, jako je eSMO,“ říká Malíková.
Potenciál pro kraje.
Přenositelnost systému eSMO prý umožňuje připojení všech obcí, které pod Ostravu spadají. To jednak rozloží náklady na mnohem větší počet potenciálních uživatelů. „Navíc přiblíží možnosti a výhody elektronické samosprávy prakticky všem obyvatelům kraje,“ říká Rubina. Prý se tím také ověří použitelnost eSMO pro další kraje. „Můžu říct, že v několika regionech jsme velmi blízko k uzavření takové dohody,“ říká Rubina. Jenže jakkoli je systém eSMO technicky vyspělý, potřebuje uživatele. Pro současných pět set zákazníků zřejmě poskytuje komfort včetně nulových čekacích dob call centra, ovšem k hospodárnosti vynaložených peněz je daleko. „Prozatím se objevily snad jen letáky v MHD a pár článků v radničních novinách. Bez propagace to nepůjde,“ říká Rubina. „Lidé se na eSMO chodí ptát, ale asi jen třetina z nich se nechá hned zaregistrovat a uzavře smlouvu. Ostatní to nechávají na později, anebo ztrácejí zájem, protože ještě doma nemají internet. S tím odchází asi polovina lidí,“ komentoval situaci již dříve pracovník magistrátního Střediska informačních služeb Aleš Hájek. „Je to otázka vhodné marketingové kampaně a také dalšího rozšiřování služeb. Mnohé výhody však využívají i neautorizovaní uživatelé a těch jsou určitě tisíce. Cílem je dosáhnout zhruba pěti tisíc autorizovaných uživatelů a neautorizovaných desetitisíce,“ uzavírá Tomala.
Jak to funguje? Nejčastěji užívaným komunikačním kanálem systému je portál esmo.cz. Pro ty, kteří nemají doma připojení k internetu, jsou k dispozici na radnicích všech 23 městských obvodů veřejné informační kiosky. Po přihlášení do privátní části portálu mohou uživatelé vyplňovat formuláře k sedmdesáti agendám. Formuláře jsou již předvyplněny těmi osobními údaji, které mají jednotlivé úřady k dispozici. Formulář lze po vyplnění poslat úřadu a v případech, kdy to současná legislativa dovolí, učinit touto cestou elektronické podání. Prostřednictvím zabezpečené části portálu lze dále využít službu elektronického objednávkového systému, jímž si člověk může zarezervovat schůzku na úřadě. Další službou pro autorizované uživatele je možnost zobrazení všech jejich podaných žádostí s informací o stavu zpracování. Kde je to legislativně možné, lze i platit správní poplatky prostřednictvím vygenerovaných platebních údajů. Druhým komunikačním kanálem je kontaktní centrum, tedy telefonní, e-mailové a SMS středisko. Telefonní služby jsou v pracovní době poskytovány operátorem a mimo ni automatem. Úlohou operátora centra je poskytovat veškeré informace o agendách začleněných do systému. Prostřednictvím telefonického kanálu a operátora lze také podat některé jednodušší žádosti, které operátor podle instrukcí občana elektronicky vyplní a odešle k vyřízení příslušnému úředníkovi v agendě. E-mailový kanál se využívá pro vyřizování dotazů. Občané s platným certifikátem elektronického podpisu můžou tímto kanálem podat i žádost. Prostřednictvím SMS se lidé dozvědí o změnách ve stavu zpracování své žádosti.
