Co budou odboráři dělat, až přijdou opravdu reformy?
Odboráři zorganizovali na čtvrtek 22. května do Ostravy demonstraci. Původně měla být proti nezaměstnanosti, ale nyní se její směrování otočilo o sto osmdesát stupňů. Bude to demonstrace proti způsobu reformy veřejných financí. To skutečně není od věci. Týdeník EURO proti témuž protestuje už delší čas. Problém je ale trochu v tom, že odboráři chtějí demonstrovat za vyšší daně a další propouštění. Tedy pokud přeložíme význam slov jejich vůdců hájících sociální výdobytky. Odborářští bossové ale zcela zjevné důsledky receptů, s nimiž se tlačí do tripartitních jednání, asi demonstrujícím neprozradí, protože v Ostravě se nechodí pro ránu daleko. Ale možná senátor Štěch stejně jako další funkcionáři odborové centrály netuší, o čem vlastně mluví, a tak by asi ani nepochopil, za co ji chytil.
Na druhou stranu nezaujatí pozorovatelé zase netuší, proč se vlastně koná demonstrace proti reformě veřejných financí, když se vlastně žádná nekoná. Ministr Sobotka, který před dvěma týdny prohlásil, že když neprosadí reformu veřejných financí, půjde dělat něco smysluplnějšího, měl hned večer po návratu z Kolodějů vyklidit šuplíky a na stole nechat abdikační dopis. Je zcela zřejmé, že jeho straničtí přátelé ho hodili přes palubu. Přijaté škrty v sociálním systému nejsou ani symbolické a ušetří opravdu jen pár korun.
Je tedy otázkou, co ty odboráře tolik vyděsilo, že chystají demonstrace a snad i stávky. Co asi budou dělat, až přijdou opravdové reformy? Budou se před Národním muzeem polévat benzinem a upalovat?
Pod tlakem razantních reforem na Slovensku nakonec prošlo sice výraznější snížení korporátní daně, ale jen v postupných krocích, a stále zůstal zachován daňový odstup vybízející podniky k přesídlení. Mimochodem, fiskální dopad snížení daně z příjmu právnických osob se odhaduje těžko. Teoretici ale jednoznačně říkají, že pokud by úleva měla směřovat ke zvýšení investic a ekonomické aktivity, musí být co nejvíce razantní. Rozložení tohoto kroku do několika let s celkem velkou jistotou garantuje, že pozitivní efekty ze snížení daně budou velmi omezené. Navíc ministerstvo financí potichu počítá, že zpřísní odpisy budov a daňové uplatnění ztrát z minulých let, takže efektivní zdanění klesne ještě méně, než se nyní zdá.
Decentní změna v nemocenské, kdy klesne plnění v prvních třech dnech nemoci na polovinu, ušetří pár korun, aby však vedla ke snížení nemocnosti jednoho z nejvíce stonajících národů na světě, zcela nesporně nestačí. Částka 150 korun denně postačí stále na deset desetistupňových piv, a ty se šiknou po těžkém dni, kdy je třeba na zahrádce nasázet brambory nebo přepíchat okurky z pařníku na pole.
S DPH koalice nehnula. Sblížení sazeb, které jediné může na příjmové straně rozpočtu řešit tristní situaci, přijato nebylo. Dojde jen k přesunu některých položek, ale rohlíky zůstanou o osm haléřů levnější, a tak stavitelé bytů se nemusejí bát, že by na ně padla vyšší daň. Výjimka pro bytovou výstavbu je už dávno vyjednána. Brusel se sice trochu divil, jak bude Sobotka kontrolovat betonárky, míchají-li beton pro základy nových rodinných domků, nebo směs na dálnici do Ostravy, ale co by pro Čechy nakonec neudělal, když jsou v té zemi daňové podvody tak populární. Tak proč dělat potíže.
O tom, čemu vládní koalice říká důchodová reforma, je snad škoda psát. Pokračuje se ve Špidlově posunu ke švédskému modelu s českou tváří, tedy k posílení zásluhovosti v průběžném systému, ale bez podstatného kroku k vybudování silné kapitálové složky penzijního zabezpečení. Navržené úpravy vůbec neřeší skrytý deficit v systému ani nedávají odpověď na to, co bude za dvacet či třicet let při očekávaném demografickém vývoji. Asi tou dobou bude správa sociálního zabezpečení nás, dnešní čtyřicátníky a v té době nastupující důchodce, topit. Přimlouval bych se, aby měli dnešní takzvaní reformátoři přednost.
Vydařeným kouskem k narovnání státní kasy je také zvýšení vyměřovacího základu pro výpočet sociálního pojištění, které vyžene desetitisíce lidí do šedé zóny, zvýší výplatu podpor v nezaměstnanosti a nejspíš i sociálních dávek.
V sociální oblasti stojí za zmínku zachování pohřebného, které chtěl ten nelida Sobotka zrušit. Ocení to zvláště rodinní příslušníci členů české ekonomické obce. Řadu z nich totiž již delší čas s velkým zájmem sleduje zejména při čtení zpráv jistá Pepka a v ruce přitom drží těžký tupý předmět.
Celkově není třeba se obávat, že by bylo možné na základě dosud vedených jednání sestavit například státní rozpočet na příští rok, který by byl opravdu bez účetních triků méně schodkový než ten letošní. Takže si můžeme ještě pár měsíců hrát na to, že země má vládnoucí vládu a děje se něco důležitého. Co bude potom, čert ví. Ale možná by se Špidla mohl optat Klause, zda něco neslyšel.
